Nová Kawasaki KX250 2020

Není to tak dávno, kdy byly zelené krosky hojně zastoupené na každém motokrosovém závodě v okolí. Tento trend se postupem času vytratil a Kawasaki musela pořádně zabrat, aby ztracené zákazníky přilákala zpět. První opravdu povedenou vlaštovkou byl model KX450 2019, který dostal modifikovaný rám, výkonnější motor, olejové tlumiče Showa, elektrický startér, hydraulickou spojku a silnější brzdy. Pro modelový rok 2020 došlo i na slabší model KX250, který prošel velmi podobnou evolucí.

Hlavní novinky na KX250 2020

• Ovládání ventilů vahadly jako u ZX-10R
• Nárůst maximálních otáček o 500 ot./min.
• Ostřejší časování vačkové hřídele
• Titanové ventily s větším průměrem
• Nový píst
• Zvýšená komprese z původních 13,4 na 14,2:1
• Modifikované sání vzduchu
• Nárůst maximálního výkonu o 3,3 koně
• Zesílený rozvodový řetěz
• Nové tlumiče Kayaba s tužšími pružinami
• Větší 250 mm zadní kotouč a nové složení destiček

Kawasaki se chlubí, že jde o dosud nejvýkonnější model, při jehož vývoji se přebíraly technologie továrních týmů ze seriálů MXGP a AMA SX & MX. Při zapojení zeleného konektoru, který představuje standardní palivovou mapu, je průběh výkonu zvláštní – dole nic, nahoře moc. Kawa opravdu jede jak splašená, ale musíte jí k tomu trochu pomoct šáhnutím po spojce. Skoro jako byste jeli na dvoutaktu – spojčit a točit do bezvědomí. Při prostudování diagramu průběhu výkonu je to jasné – bezmála 3,5 koně navíc oproti modelu 2019 se totiž schovává v těch nejvyšších otáčkách! Přehazuji zelený kolík za bílý (soft) a Kawa najednou ožije i v nižším spektru otáček. Pro točivou trať v Pelhřimově daleko lepší volba. Pro jemné doladění každé mapy pak slouží doplňková KX-FI kalibrační sada.

Co se podvozku týče, tak musím dát Kawasaki zapravdu – opravdu tlumiče citelně přitvrdili. Zde se zdržím hlubokého elaborátu o chodu tlumičů, neměl jsem totiž možnost jet na plně zajeté motorce. Místo toho jsem motorku sám zajížděl od 0 mth do 3 mth během kterých se chod tlumení výrazně měnil. Z lešenářské trubky k přijatelnému chodu to šlo za najeté 2 hodiny. Za další hodinu se to ještě mírně zlepšilo do stavu, kdy už se s tlumením dá pracovat. Nemám ale obavu o to, že by KX250 po cca 6 najetých hodinách nemohla fungovat k plné spokojenosti – olejové tlumiče KYB jsou sázka na jistotu.

Za co Kawasaki musím hodně pochválit je ergonomie. Pro Kawasaki je už dobrým zvykem možnost předělat si řídítka a stupačky do připravených úchytů. Motorka tak sedne do ruky jak dlouhánovi, tak hobitovi. Na první dotyk si všimnete vyšších řídítek, ale jinak je vše, jak má být – úzké tělo, potah sedla s pořádným gripem, široké stupačky, příjemné nastavitelné páčky. Po půl hodině v sedle je vám jasné, že vodit Kawu po trati je velká zábava, motorka se skvěle ovládá, je mrštná a v zatáčkách snadno najdete správnou jezdeckou pozici. Brzdy jsou silnou stránkou Kawasaki, s nimi musíte opravdu oparně, aby váš zážitek z rychlosti zbytečně nezpomalovaly. Protože ten zážitek za to rozhodně stojí!

Kawasaki KX450 2020

Pro rok 2020 je zelená čtyřipade bez technických změn. Ty se odehrály loni a dá se říct, že slabší sestra od KX450 hodně opisovala. Čtyřipade si ale přece jen nechala pár trumfů v rukávu. Především jde o hydraulickou spojku a elektrický startér.

Jestliže jsem u KX250 mluvil o přesunutí veškerého nárůstu výkonu do vyšších otáček, to ostatně v řeči výkonových diagramů platí i pro KX450, což vedlo k pocitovému nedostatku výkonu na spodku, tak u čtyřipade stejná logika neplatí. Motor se velice ochotně sbírá jak na dvojku, tak na trojku, výkon se krásně dávkuje a je ho dostatek v celém spektru otáček. Tento motor považuji za jeden z nejjednodušších na ovládání. Palec nahoru! Největší radost ale mám z faktu, že se Kawasaki podařilo přenést pocit lehkosti z dvěpade i na silnější model. KX450 působí díky štíhlé stavbě a velice dobrému rozložení hmotnosti lehkým a živým dojmem, tahle motorka si chce hrát a dává vám to najevo! Kawasaki KX250 a KX450 2020 jsou nejlehčí krosky z japonské produkce. A je to sakra znát!

I tuhle holku jsem měl tu čest poznávat od jejích prvních zajížděčích hodin, ale oproti KX250 jsem s ní strávil o poznání víc času. Tím pádem se můžeme pustit do hlubšího zkoumání tlumení. Zadní tlumič jsem oproti sérii výrazně přitvrdil na pomalé kompresi, mírně povolil na rychlé kompresi a na odskoku zase trošku přitvrdil (resp. zpomalil). Přední vidlice prošla jen mírným přidáním kliků na kompresi a ubráním na odskoku (oboje v rámci 2 – 3 kliknutí). Po této úpravě se mi rozchozené tlumiče zdály mnohem pohodlnější při výjezdech z rozbitých zatáček a také při dobrzďování po rozbité rovince. Tlumiče nyní fungují k mé spokojenosti, ale chtělo to trochu toho laborování. I zde se potvrdilo, že nemá smysl se tlumiči moc zabývat během prvních 5 mth, kdy se stále zajíždí.

Stejně jako u KX250, i zde chválím ergonomii a to, jak motorka hezky sedne do ruky. Díky opravdu skvěle naladěnému motoru a spolehlivému tlumení mě jízda na KX450 moc baví! Pár výtek se ale přece jen najde. Plynová rukojeť se na řídítku až moc třepe, takže doporučuji vyměnit za ložiskový plyn. Hliníkový kryt vodítka řetězu zespodu kyvky není zrovna nejpevnější a systém výměny vzduchového filtru mohl být udělán lépe. Stačilo by sjednotit velikost šroubků a usnadnit vyndávání přes podsedlové plasty. A v rámci klidného spaní doporučuji dokoupit originální kryt motoru. Stojí pár stovek a motor uchrání před proražením.

Text: Jiří Kružík

Foto: David M. Bodlák, Jiří Kružík

1. 11. 2019