Jak vlastně vznikl nápad uspořádat závod do Strmého vrchu v Chýnově?

„U zrodu byla obyčejná hospodská sázka. Místní chlapi se jednoho dne vsadili, že není možné na motorce vyjet takový jeden krpál u železničního mostu... Druhý den pak vzal můj otec krosku a šel jim to ukázat. Netrvalo dlouho a z hecu vznikl první závod. Tak se v Chýnově zrodila tradice závodu, která dnes v počtu ročníků už dávno překonala i kdysi slavný strmý vrch v pražském Břevnově.“

Kdy se konal první ročník akce a kdo ho ovládl?

„První ročník se v Chýnově konal v roce 1981. Shodou okolností tehdy naše město slavilo 1000 let od svého založení. Ovládl ho strakonický Jiří Hynek, který se v tu dobu těšil úspěchům i v dalších závodech do strmého vrchu, kterých se v 70. a 80. letech po celém Československu jezdilo hned několik. Pořadatelem závodu byl tehdy Svazarm Chýnov, hned po sametové revoluci až dodnes pak Motosport Chýnov.“

Během několika desítek let vývoje se mění motocykly hlavně výkonově, odpružením a dalšími záležitostmi. Lze porovnávat při výjezdu výkony starších a moderních motocyklů? Nebo spíše záleží na umění jezdce?

„Strmý vrch nikdy nebyl pro stopětadvacítky. Do kopce je potřeba dostatečný výkon motoru. Dříve se jezdilo převážně se strojích ČZ a Jawa a co se upravovalo, bylo především prodlužování zadní kyvné vidlice, aby se při jízdě do kopce tolik nezvedalo přední kolo. Někdo si i dával níže „brýle“ na předních tlumičích. Dnes se to v podstatě jezdí na neupravených motorkách. Laboruje se maximálně s pneumatikami vzhledem k aktuálnímu povrchu terénu. Za sucha je žádoucí určitý prokluz zadního kola, aby se motor držel v otáčkách, na blátě je zase potřeba pořádně ostrý drapák. Důležitá je ale především šikovnost jezdce, více než kde jinde je zde nezbytný cit pro plyn a spojku a také výborná rovnováha závodníka.“

Je před samotným závodem potřeba nějak speciálně upravit kopec?

„Samotný kopec v podstatě ani moc ne. Jen posekat trávu, trochu okopat hrany a vyházet kameny.  Příčné překážky již netvoří překopy, jako kdysi, ale klády, které v zemi vždy pár let vydrží. Již dvakrát v historii závodu jsme museli navézt několik desítek kubíků hlíny do cíle kopce, aby byl stále pořádně strmý. Motorky během závodu a také počasí během celého roku nám zkrátka každý rok nějakou tu hlínu dostanou dolů. To navezení nové zeminy na vrchol stoupání je vždy poměrně náročný úkol, protože tam bohužel nemá přístup těžká technika a do kopce se nevyšplhá. Musíme tedy pro tento účel vždy na chvíli vybourat pár plotů majitelů soukromých zahrad. Kopec se totiž nachází jen asi 100 metrů od samotného centra města. Naštěstí ale mají místní obyvatelé pro tuto akci pochopení.“

Fotografie z roku 1986

Jak je kopec vlastně dlouhý? A jaký je rekord výjezdu?

„Trať je dlouhá 50 metrů, je 5 metrů široká a má stoupání nějakých 35 stupňů. To by ještě samo o sobě nebylo pro výjezd na terénním motocyklu tak problematické. Největším úskalím je to, že se startuje bez rozjezdu, tedy přímo od paty stoupání a že jsou v horní polovině kopce zabudované dvě velké, příčně ukotvené klády, přes které se dostanou jen opravdu ti nejlepší. Lze se s nimi ale poprat jak po „motokrosařsku“, tedy že se přeskočí, anebo endurovou či trialovou technikou, což znamená, že se přes ně jezdec s motocyklem prostě přehoupne. Co se týká rekordů výjezdu, tak jsou v podstatě dva hlavní. Jeden je v počtu získaných medailí, který drží bývalý vynikající soutěžák František Hrobský a další je v počtu po sobě vyhraných ročníků excelentní motokrosař Martin Michek, který vyhrál 4x po sobě.“

Na akci se bezesporu podílí i Město Chýnov. Kolik lidí je třeba k organizaci takové akce?

„Město Chýnov akci podporuje především finančně a v rámci spolupráce pak například poskytuje svůj pozemek a podílí se svou technikou i na organizaci závodu (sečení areálu, zajištění dopravního značení, odvoz popelnic, atd.). Jinak je k organizaci závodu potřeba zhruba 40 lidí. Většinou jsou to už stabilní, dlouholetí členové nebo spolupracovníci Motosportu Chýnov a každý přesně víc, co má dělat. To je velká výhoda! Ale zaučují se i někteří mladí lidé. To je moc dobře, protože je potřeba myslet také na to, aby jednou měl v pořádání kdo pokračovat a nepřevzali to bez zkušeností.“

Závodu se účastní i přední jezdci českého motokrosového mistrovství. Kdo z jezdců patří historicky mezi největší tváře výjezdu do Strmého vrchu?

„V dlouholeté historii závodu se na startu objevila celá řada velkých závodnických jmen. Z archivu závodu bych uvedl jména mistrů jako například Josef Chára, Jaroslav Homola, Antonín Klatovský nebo Zdenek Antony. Pak určitě již zmíněný František Hrobský, Libor Podmol, Ervín Krajčovič, Boris Jaroš, František a Jan Mrázkovi, Bohumil Poslední, Jiří Hrobský, Bohuslav Svatoš, Pavel Balaš či Miroslav Lisý ml., no a z těch současných jezdců pak především rekordman Martin Michek, ale na startu se objevili například i Petr Bartoš, Filip Neugebauer, Lukáš Komprda, Petr Vorlíček, Roman Körber a další. Speciální skupinu tvoří též jezdci trialu a v podstatě všichni čeští reprezentanti této disciplíny posledních třiceti let si tuto akci nenechali ujít. Kategorie trial totiž začala mít svou vlastní kategorii až někdy počátkem 90. let.“

26. září by se měl jet XXXVIII. ročník závodu do Strmého vrchu. Už se na akci připravujete?

„Zatím ani ne, ono stačí tak měsíc intenzivní práce před konáním závodu a na to je zatím čas. Navíc v současné době stále nevíme, jak to letos bude se závoděním vlastně vypadat. To je momentálně největší neznámá… Ohledně příprav závodu bych chtěl zmínit obrovskou pořadatelskou obětavost především Jiřího Jirků. Tento bývalý domácí závodník, který v minulosti dokonce jeden z prvních ročníků i vyhrál, pomáhal v organizaci kdysi ještě mému otci a je nejdůležitějším článkem v přípravě akce dodnes!“

Nevíme, jaká situace bude v září, ale dokážete si představit akci bez fanoušků?

„Tato akce je především show pro diváky, chodí se na ni dívat v průměru 3 tisíce návštěvníků bez ohledu na počasí. Bez diváků by tudíž zcela postrádala svůj smysl a rozhodně si ji takto představit neumím! Pokud by měly ještě v září potrvat nějaké restrikce co se týká počtu sdružujících se lidí, nemělo by asi ani smysl akci pořádat. Bylo by mi to sice moc líto, ale bohužel, nedalo by se nic dělat… V minulosti jsme ale už také dva ročníky vynechaly. Bylo to někdy v polovině 90. let. Jinak bychom už letos slavili jubilejní čtyřicátý ročník.“

Když všechno poběží podle plánu, kdo se může postavit na start a jaké jsou podmínky pro jezdce?

„Pokud by v letošním ročníku vyhrál popáté v řadě motokrosař Martin Michek, přepsal by tím v podstatě všechny dosavadní rekordy. Martin to ví a má tuto akci pevně zapsanou ve svém kalendáři. Budu doufat, že se se mu operativně nepostaví do cesty nějaká termínová kolize v jeho nové disciplíně dálkových motocyklových rallye. Určitě by se na startu měl objevit i jeho největší soupeř v chýnovském klání, hardendurista Roman Körber.  Jak ale minulost několikrát ukázala, vyhrát může kdokoli a nemusí na svém kontě bezpodmínečně mít mistrovské tituly. Soutěžit se bude také v kategorii trial, retrokategorii ČZ a dětí. Podmínky jsou pro všechny stejné a v zásadě zcela jednoduché - přijet, na místě se registrovat, absolvovat dvě tréninkové jízdy a pak v závodě vyjet co nejvícekrát pokud možno co nejvýše, ideálně až nahoru.“

Takže se můžou zúčastnit i malé děti?

„Ano, i děti do patnácti let s motocykly do obsahu 85ccm zde mají své místo a svou kategorii.  Nejmladším odvážlivcům někdy není ani pět let. Z jezdců této kategorie sice zatím nikdy nikdo kopec až nahoru nevyjel, ale aplaus za svou bojovnost a nebojácnost většinou sklízejí největší! A právě z nich pak vyrůstají závodníci do dospěláckých kategorií, což je důležité. Tak pevně doufám, že se všichni v Chýnově, 26. září sejdeme, a že budeme moci společně fandit…!“

Připravil: Pavel Horák

Foto: Archiv Evžena Zadražila a Motosportu Chýnov

5. 5. 2020