Řada pilotů dosáhla na velké úspěchy v barvách Ferrari. Ale jen dva z nich jsou stavěni na pověstný piedestal. Niki Lauda a Michael Schumacher. Abychom plně pochopili, proč tomu tak je, stojí si za to vyslechnout slova italské postavy jménem Luca di Montezemolo. Prezidenta Ferrari od roku 1991 do roku 2014. Podle jeho přesvědčení jen Lauda a Schumacher dokázali dýchat naprosto bezmezně za celý tým a chápat jeho podstatu.

Právě on dokázal vytvořit prostředí pro klíčovou skupinu lidí: Jean Todt, Ross Brawn, Rory Byrne a Michael Schumacher. Tvůrci mega úspěchu Ferrari v období let 1999 až 2004. (Ano, Mika Häkkinen je mistrem světa sezony 1999, ale Pohár konstruktérů má Ferrari. Stejně jako v sezoně 2008, jejíž šampionem je Lewis Hamilton.)
Přišel ještě jeden záblesk v podobě titulu mistra světa pro Kimiho Räikkönena v sezoně 2007, za který snad vyplácí doživotní dividendy Felipemu Massovi. Od té doby nic.

Novou nadějí měl být Fernando Alonso. Titul první společné sezony 2010 si nechalo Ferrari utéct mezi prsty, když ještě před posledním závodem bylo průběžné pořadí šampionátu Alonso – Webber – Vettel. Titul získal Vettel. Taktický error vytvořil nesmazatelné jizvy bolesti z trpké porážky. Něco podobného přišlo v sezoně 2012, ve které během posledního závodu byl po několik kol Alonso s Ferrari mistrem světa. Ale Adrian Newey staví nerozbitná auta a Vettel po tvrdší havárii v prvním kole dokázal přesto získat titul.

Alonsovy ambice ve spojení s frustrací přinesly svou daň a obě strany se rozešly ve zlém. Nová naděje: Sebastian Vettel. Začalo to fantasticky vítězstvím už ve třetím závodě prvního roku spolupráce sezony 2015. Ale Mercedes byl prostě příliš silným týmem. První rok, dva se to dá vydržet, ale když ve třetím roce je to všechno pořád stejné, motivaci vystřídá frustrace. Příchod dravého, velmi schopného a šikovného Charlese Leclerca na sebevědomí Sebastiana Vettela nic nepřidal a ovládat se před novináři a televizními kamerami si žádá spoustu energie.

Rozvod Vettel – Ferrari probíhá v podstatně klidnějším duchu, než tomu bylo v Alonsově případě. Ale trpkost Vettel neváhal dát najevo: „Abyste dosáhli na nejlepší výsledky, potřebujete ve vztahu dokonalou harmonii. Já a tým jsme přišli na to, že už nesdílíme touhu spolu zůstat po skončení letošní sezony." Zamilovanost vyprchala. Ferrari nějakou nabídku Vettelovi předložilo, ale ta mu nebyla dost dobrá. Jak moc se jedná o taktické vypoklonkování Sebastiana Vettela pryč, nebo jak moc už toho měl čtyřnásobný mistr světa sám dost, to se nejspíš dlouhou dobu nedozvíme.

Charles Leclerc je bez debat dalším plánem Ferrari dostat se k titulu. Kdo bude závodit po jeho boku? Rozhodnutí je v době psaní těchto řádků na spadnutí. Současný pilot McLarenu Carlos Sainz je největším kandidátem, následován pilotem Renaultu Danielem Ricciardem. Oběma letos končí smlouvy s jejich týmy.

A co bude se Sebastianem Vettelem? Závodění miluje, o tom není pochyb. Ale kde nyní naplnit své ambice? Vystřídat Sainze v McLarenu není úplně špatná strategie, s ohledem na znovuobnovené partnerství s Mercedesem. To vše bez přihlédnutí k následkům současné globální pandemie, samozřejmě.

Ve hře je ale také konec kariéry pilota formule 1. Vettel miluje soukromí své rodiny a společnost svých tří dětí narozených v letech 2014, 2015, 2019. Kvůli (nebo spíš díky) pandemii s nimi nyní tráví více času. Na skončení kariéry by bylo určitě brzy, ale z pohledu jeho perspektivy existují významnější věci na světě. A nelze mu to mít za zlé.
 

V tuto chvíli je tedy jisté jen jedno. Seriál Mistrovství světa Formule 1 se v roce 2020 rozběhne pravděpodobně začátkem července v Rakousku a bude to poslední sezona Sebastiana Vettela v sedačce Ferrari. Jak se mu povede, budete moci sledovat tradičně na obrazovkách Sport1 a Sport2.

Autor článku: Tomáš Richter
Foto: archiv Sebastian Vettel
14.05.2020