Kvěch pochází z motoristické rodiny. Jeho děda Václav byl výborným závodníkem, jezdíval motokros, silniční závody i enduro. Plochou dráhu ale ne. „Nevěděl to dlouho ani taťka, ale děda jednou jel Zlatou přilbu. To se ještě jezdila v Pardubicích na dostihovém závodišti a děda ji absolvoval na motokrosové motorce. A skončil šestý,“ vytahuje zajímavý příběh z rodinného archivu.
 

Otec Václav i strýc Petr jezdili soutěže a na motorkách to pochopitelně se svými dvěma bratry zkoušel i malý Honza. „Proháněli jsme se na pionýrech na okolních loukách, nebo jsme to zkoušeli na motokrosové trati v Nihošovicích, když nám taťka půjčil nějakou motorku,“ vzpomíná na své začátky.
 

K ploché dráze se prý dostal celkem náhodou. „Taťka jezdil v Jawě enduro, kde začali vyrábět plochodrážní stopětadvacítky. Pořád nás lákali, ať to také zkusíme. Tak jsem to vyzkoušel a už jsem u ploché dráhy zůstal.“

Kouzlu levých zatáček přičichl poprvé ve třinácti letech na pražské Markétě. „Je to nejlépe zabezpečený klub u nás. Na Markétě vám zapůjčí motocykl, což si jinde nemohou dovolit. Zázemí máme opravdu super, nemohu si stěžovat,“ váží si podmínek v pražském týmu, jehož barvy hájí dodnes.
 

Plochá dráha mu rychle učarovala a dostavily se i výsledky. „Začínal jsem na stopětadvacítce na malých drahách, abych se naučil ovládat smyk. Potom jsem se přes dvěstěpadesátky dostal až na pětistovky,“ uvádí.
 

V barvách pražské Markéty také dosáhl prvního velkého úspěchu na mezinárodní scéně, když se loni stal mistrem Evropy do devatenácti let a letos dokázal titul obhájit. „Chtěl jsem vyhrát i Evropu do jednadvaceti let, ale ta mi nevyšla, i když na vítězství bylo,“ lituje.
 

Pořádně vidět byl loni i v třídílném seriálu mistrovství světa do 21 let, ve kterém obsadil šesté místo. Letos se kvůli koronaviru jel světový šampionát této věkové kategorie jen na jeden závod, který hostily v pátek Pardubice. Kvěch odjel parádně pět rozjížděk základního rozpisu, ve kterých získal třináct bodů. Jenže v semifinále upadl a bylo z toho konečné osmé místo. „To mrzelo,“ přiznává.
 

Závodní víkend v Pardubicích pokračoval juniorskou Zlatou stuhou a Jihočech se postavil na bronzový stupínek. „Chtěl jsem vyhrát, bylo to zklamání,“ neskrývá. „Toužil jsem si to o den později vynahradit při Zlaté přilbě,“ dodá.
 

A tento plán se mu také podařilo naplnit skoro na sto procent. Druhé místo v nejslavnějším domácím plochodrážním závodě bylo velkým úspěchem. Nestačil jenom na někdejšího mistra světa Australana Jasona Doyla, jenž slavný závod vyhrál už potřetí za sebou. „Druhé místo je můj životní úspěch, ale lákalo mě vítězství. Škoda, že to nevyšlo,“ staví si ty nejvyšší cíle. „Ale vzhledem k tradici, historii a významu Zlaté přilby je i druhé místo můj největší úspěch v kariéře,“ zdůrazní. „Doyle však byl lepší,“ uzná.
 

Kvěchovi pomohlo, že v Pardubicích závodil už od pátku. „Ale jenom z toho pohledu, že jsem každý den seděl na motorce a byl rozhýbaný. Jinak dráha byla pokaždé úplně jiná a s nastavením motocyklu jsme museli hodně pracovat,“ zdůrazní.
 

Zlatá přilba se oproti klasickým závodům jezdí postupovým systémem na čtvrtfinále, semifinále a finále. „Je to úplně něco jiného než ostatní závody. Asi spravedlivější. Když vám nevyjde jedna jízda, tak se tolik neděje a pořád můžete postoupit do finále,“ líbí se mu jiný způsob hodnocení závodu.
 

Změnou také je, že při slavném závodě startuje na dráze vždy šest místo klasických čtyř závodníků. „V šesti se jinak jezdí už jenom jednou za rok na Slovensku v Žarnovici. Rozdíl je to velký. Při nájezdu do první zatáčky je pořádný frmol a na dráze není moc místa,“ podotkne.
 

Frmol to byl i ve finálové jízdě se šesti jezdci na šest kol. Do ní Kvěch vypálil jako třetí. „Neměl jsem úplně ideální startovací pozici. Šel jsem z venku druhý od mantinelu. Start jsem ale neměl špatný. Začínal jsem třetí a přetahoval jsem se o druhé místo s Australanem Kurtzem. Toho se mi povedlo předjet a chtěl jsem se dotáhnout i na prvního Jasona. To už ale nevyšlo. On je zkušený, odstartoval první a suverénně vyhrál. V Pardubicích závodit umí, vždyť tady vyhrál už potřetí za sebou,“ sportovně ocenil.
 

Přestože to byl pro mladíčka z Prkošína zatím životní závod, prakticky žádné oslavy se nekonaly. „Nebyl na ně čas. Brácha s tátou v Pardubicích ani nebyli, protože jsou doma v karanténě. A já jsem chvátal chystat si motorky, protože mě čekají ještě závody v Polsku,“ vysvětluje.
 

V prestižní polské extralize čekají Kvěcha v barvách Zieloné Gory duely o bronz proti Wroclawi. „K tomu pojedu ještě mistrovství Evropy do jednadvaceti let a jeden volný závod. Konec sezony je docela našlapaný,“ připustí.
 

Talentovaný pilot byl také jmenován sedmým stálým náhradníkem pro Grand Prix v příštím roce. „Budu tam asi jenom napsaný, protože se asi jen těžko stane, aby vypadlo najednou sedm jezdců z Grand Prix. Ale potěšilo mě, že si na mě vzpomněli a ví se o mě,“ ujistí.

Článek si dočtěte ZDE.

Autor: Pavel Kortus/Českobudějovický deník
Foto: Luboš Jeníček
07.10.2020