Za svoji krátkou závodní kariéru si Eliška Junková vydobyla mezinárodní renomé, které zúročila v dalších letech. „Životní příběh Elišky Junkové je vzorem pro celou českou společnost. Stojí za to si připomínat její zásluhy o rozvoj motorismu, vlastenectví a šíření dobrého jména naší republiky ve světě. Po celý život vzorně reprezentovala svoji zemi, díky svým jazykovým schopnostem, kouzlu osobnosti a nadáním umění diplomacie rozvíjela kontakty v rámci mezinárodních motoristických federací, byla členkou mnoha významných klubů," shrnul Jan Šťovíček, prezident Autoklubu ČR.

Památku nejslavnější české automobilové závodnice dnes Google připomíná Doodlem, dočasně pozměněným a výtvarně zpracovaným logem na domovské stránce vyhledávače. Český Google si  výročí významných osobností připomíná od roku 2008. Eliška Junková se tak řadí k takovým velikánům, jakými jsou Božena Němcová, Alfons Mucha, Karel Čapek nebo Jan Werich. Doodle s portrétem Elišky Junkové je dnes navíc kromě Česka dostupný také v Německu, Itálii, Kanadě, Řecku a na Slovensku.

Stručný životopis Elišky Junkové

Paní Eliška Junková se narodila 16. listopadu 1900 v Olomouci do rodiny stavebního zámečníka Kašpara Pospíšila jako nejmladší ze čtyř dětí. Po absolvování dvoutřídní dívčí obchodní školy nastoupila do filiálky Pražské úvěrní banky v Olomouci, kde poznala Čeňka Junka, po jeho přeložení k založení nové filiálky ho následuje do Brna. V listopadu 1917 uvažují o zásnubách, což Eliška odkládá s tím, že chce poznat svět, aby snoubenci byla důstojným partnerem.  

V roce 1920 se starším bratrem Stanislavem odjíždí do Francie na zkušenou, formálně na lyonský veletrh. Stanislav zůstává v Lyonu. Od 9. října 1920 do 1. července 1921 pracuje v zahradnictví ve francouzském Antibes. Zde se poprvé svezla automobilem.

Za finanční prostředky získané zahradnickou službou v Antibách absolvuje na podzim 1921 v Ženevě trimestrální univerzitní přednášky z francouzštiny, k nimž si přibírá nepovinně přednášky z botaniky a historie umění (architektury). Po skončení trimestru a složení zkoušek v dubnu 1922 se vrací do Prahy. Mezitím se o Vánocích 1921 setkala v Paříži  s Čeňkem a spatřili za výlohou subtilní Bugatti typ 29/30, ověnčený vítězstvím v Brescii, a shodli se na tom, že by vůz rádi získali, což se podařilo na přelomu let 1922/23.

V červnu 1922 se provdala za Čeňka Junka a zpočátku zůstává  v domácnosti. Aby lépe poznala svého muže a porozuměla jeho zálibě v automobilismu, složila řidičské zkoušky a doprovází manžela od roku 1922 do srpna 1924 v jeho závodním úsilí.

Během své krátké závodní kariéry (září 1924 – červen 1928) zvládla všechny tehdejší disciplíny automobilového sportu: závody do vrchu, na okruzích, na autodromu a dálkovou jízdu. Nejcennějšími, pomineme-li dvě dámská vítězství na pařížském autodromu, bylo první absolutní vítězství ženy v mezinárodním závodě do vrchu (X. Zbraslav-Jíloviště 1926), vítězství na I. Velké ceně Německa 1927 na Nürburgringu v kategorii vozů 1,5 až 3 litry, XIX. Targa Florio 1928 – páté místo v absolutním pořadí závodních vozů a první v kategorii dámské a nezávislých (netovárních) jezdců.

Po fatální nehodě Čeňka Junka na Nürburgringu 15. července 1928 zanechala závodní činnosti, avšak motoristickým zájmům zůstala věrná.

V prvních třech měsících 1929 vykonala 6.000 km dlouhou akviziční cestu pro Bugattiho s typem B-44 po tehdejší Indii. Jako sportovní komisař se zúčastnila XX. Targy Florio 1929.

Začátkem 30. let například vydává se spoluautory knížku Autokompas, krátce zajíždí závodní vozy ve Španělsku, účastní se některých automobilových závodů ve sportovních funkcích. Vybírá trať Masarykova okruhu v Brně a rozhodující úlohou se podílí na organizaci závodu. Svým jménem pomohla pro závod získat tehdy význačné jezdce, jako byl například Louis Chiron a další. V říjnu 1933 nalézá trvalé zaměstnání u Jana Bati ve Zlíně, ve vznikajícím oddělení výroby pneumatik. U Bati odpovídá za velkoobchodní prodej a tomuto oboru zůstává věrná i v dalších letech.

Během druhé světové války je zapojena do domácího ilegálního odbojového hnutí.  Za pražského povstání v květnu 1945 poskytla členu československého vojenského velení ve svém bytě pozorovací stanoviště.

V gumárenském průmyslu pracovala Eliška Junková i v poválečném období. Po spojení továren Baťa, Rubena Náchod a Matador vymyslela název Barum a prosadila pro tuto novou značku zachování stylizovaného baťovského písma, které Barum používá dodnes.

Byla dlouholetou členkou Autoklubu RČS. Poválečné motoristické aktivity Elišky Junkové spočívaly především v organizátorské účasti na Masarykových okruzích (získala k návštěvě konstruktéry F. Porscheho, H. Ledwinku, Enzo Ferariho, závodníky Chirona, Nuvolariho a další), pořadatelské účasti na plochodrážních a terénních motocyklových soutěžích, pomoci při  mezinárodních šestidenních soutěžích konaných v Československu.

V roce 1964 je za závodní úspěchy přizvána k výběrovému členství v Mezinárodním klubu někdejších vítězů velkých cen (CIAPGP – Club Internationale  Ancient Pilotes des Grand Prix). Jako aktivní člen CIAPGP byla pověřena odpovědností za dění ve východní Evropě, v srpnu 1983 je delegována na Velkou cenu Maďarska (Hungaroring) v Budapešti. Koncem osmdesátých let je jí uděleno nejvyšší možné ocenění čestné členství CIAPGP.

V roce 1966 se účastní s Aloisem Samohýlem, na jeho Laurint Klement z roku 1908, historické 50. Targa Florio a Premier Tour de la Principauté Monte Carlo, čímž se vrací do mezinárodního povědomí.

S bývalým závodníkem Chironem konzultuje kritéria a parametry československých automobilových rallyových soutěží s cílem, aby získaly mezinárodní statut.

V průběhu let se stává váženou členkou řady zahraničních motoristických klubů. V roce 1987 se účastní oslav 60. výročí I. Velké ceny Německa na Nürburgringu a zasedání ředitelů pořadatelských okruhů velkých cen. Od 7. do 11. srpna 1986 se účastní oslav 25. výročí založení amerického Bugatti Clubu v Rockportu, stát Maine. V odezvě na její vyprávění ji v roce 1987 klub věnuje skulpturu amerického sochaře Toma Melahna (pseudonym Le Garagiste) znázorňující drama s balvany v posledním kole Targy Florio 1928.

V roce 1988 při státní návštěvě francouzského prezidenta Mitteranda jeho manželka v rámci svého programu navštěvuje v nemocnici Pod Petřínem hospitalizovanou Elišku Junkovou.

V roce 1991 se vzhledem ke zdravotnímu stavu neúčastní představení nejnovějšího vozu Bugatti 110 (jezdící prototyp spatřila na Nürburgringu v listopadu 1989) při příležitosti 110. výročí narozenin Ettoreho Bugattiho. Francouzský medailér C. Gondard pro tuto příležitost vytváří plaketu o průměru 15,5 cm na líci s Ettorem Bugattim a na rubu s Elisabeth Junek, jejíž exemplář jí byl předán v Praze.

Eliška Junková zemřela 5. ledna 1994 v Praze.

Při příležitosti 90. výročí otevření klubového domu Autoklubu ČR v Praze v něm byla 23. března 2019 slavnostně odhalena pamětní busta Elišky Junkové.

V minulém roce ocenil Elišku Junkovou na návrh Autoklubu ČR prezident republiky státním vyznamenáním Za zásluhy in memoriam.

TZ Autoklubu ČR

16. 11. 2020