SIDECAR SI RAZÍ CESTU

Kde se vůbec vzal nápad zkusit se sajdkárou závodit? To se musíme vrátit o desítky let zpátky do tzv. sajdkárkrosového „pravěku“. Samotná sajdkára je o něco mladší, než motocykl sám. Nejdříve nacházela uplatnění především v dopravě a posléze i v silničních závodech. Kdo v ní ale jako první uviděl sportovní náčiní byli Angličané. Sportovním světem si začala razit cestu již na prvním ročníku Mezinárodní šestidenní v roce 1913. Zatím se ale nejednalo o sajdkárkros v právem slova smyslu, jak ho známe.

V TERÉNU

O jeho rozvoj se paradoxně zasloužila až 2. světová válka. „Vojáci wehrmachtu při blitzkriegu předváděli, jak se sidecary BMW a Zündapp jezdit terénem,“ píše Karel Březina ve své knize „Sidecarcross od počátku do dneška“. V Belgii a Nizozemsku si uvědomili, že by to mohla být nová disciplína srovnatelná s motocrossem. Ale byla to zase Anglie, která sajdkáry protáhla jednoduchým terénem. „Podle vzoru už dávno oblíbených honů na lišku na koních, terénem křížem krážem (criss-cross) se jim začalo říkat motocross,“ tvrdí Karel Březina. Obliba sidecarů rostla a s ním i pořádání volných závodů po celé Evropě.

NÁRODNÍ MISTRÁKY

Později se už začali objevovat první mistrovské seriály v jednotlivých zemích. Belgičané s nimi začali již v roce 1951, následovali je Francouzi (1956), Nizozemci (1961) a přidávali se Angličané, Dánové (1965) a Švédové (1966). V Německu se jelo v letech 1967-69 nejvíce volných závodů v Evropě, až jim také vypsali šampionát, stejně jako nám a Švýcarům. Vznikla i první firma na profesionální úrovni s výrobou podvozků značky WASP, kterou založil Angličan Robin Rhind-Tutt.

Sidecarcross tak v 60. letech zažíval bouřlivý rozvoj, ale pořádný seriál, kde by mohli změřit síly všichni sajdkárkrosaři z celé Evropy, zatím chyběl. „Oficiální důvod bafuňářů z FIM byl ten, že se tomuto sportu věnuje stále málo členských federací... Ve skutečnosti byl sidecarcross vyloženě na okraji zájmů,“ práví Karel Březina ve své knize.

KONEČNĚ MISTROVSTVÍ EVROPY!

Celoevropské soutěže jsme se dočkali až v roce 1971, kdy se o něj nejvíce zasadil ruský víceprezident sportovní komise FIM M.I. Kedrov. Jeho země, tehdejší SSSR, se totiž snažila prorazit za pomoci sportu také v novém odvětví motorismu, který jako další sporty byl centrálně podporovaný. Na první tři sezony tak seriál získal status Pohár FIM a mohlo se závodit.

Posléze se z něho už stalo regulérní mistrovství Evropy, které schválila FIM na svém kongresu v Madridu za přispění tehdejšího předsedy komise pro motokros, trial a motocykly René Bruneela z Belgie.

SVĚT!

Rozšíření a změny názvu se mu dostalo až v roce 1980, kdy se z něj stalo mistrovství světa a zájem o něj rázem prudce vzrostl. Sice se toho až tolik nezměnilo, ale přibylo pořadatelů a seriál měl nyní větší přitažlivost pro veřejnost i média.

VÍTĚZOVÉ

Jak je nepsaným pravidlem, historii píší vítězové a o závodech to platí ještě více. Za těch 48 let závodění v nejvyšším mistrovství v sajdkárkrosu se z titulů radovalo celkem 18 řidičů a 28 spolujezdců. Mistrovské týmy ale vzešly pouze z pěti evropských zemích. Shodně po devatenácti jich nastřádali Nizozemci a Švýcaři. Dále pět jich šlo do Lotyšska a Belgie. Jeden ukořistili Němci.

Prvními mistry se v roce 1971 stali Rikus Lubbers – Bart Notten z Nizozemska na stroji BMW/Wasp Norton. Následná 70., 80. a polovina 90. let patřila švýcarským pilotům, jakými byli Robert Grogg, Emil Bollhalder, Hansi Bächtold, Christoph Hüsser či Andreas Führer. Mezi ně se jen epizodicky vklinil někdo jiný (Nizozemci Ton van Heugton, Benny Janssen či Eimbert Timmermans nebo Němci Reinhard Böhler – Siegfried Müller v prvním ročníku MS 1980), jinak se o nadvládu postarali Švýcaři.

Až v roce 1997 se na výsluní překvapivě prodrali Lotyši Kristers Sergis – Artis Rasmanis a udělali šňůru 5 světových titulů.

Po nich nastává zlomový moment v dějinách vítězů, kdy se žezla nad světovým sajdkárkrosem chopil prvotřídní jezdec Daniel Willemsen z Nizozemska. Téměř v jedné řadě udělal rekordních 10 světových titulů, což by stálo i o zapsání do Guinnessovy knihy. Nikdo v celé historii tohoto sportu nebyl tolikrát mistrem.

Po jeho éře se na „královském trůně“ vystřídalo několik posádek. Do popředí se drali Belgičané jako Joris Hendrickx, Ben Adriaenssen, Jan Hendrickx či Marvin Vanluchene.

V posledních pěti letech pak stoupá zase nizozemská hvězda Etienne Bax, který v ní stihl získat celkem tři světové tituly.

ČESKÁ STOPA A NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY

Až v novodobých dějinách se čeští sajdkárkrosaři pořádně zapsali v seriálu mistrovství světa. Za minulého režimu totiž bylo velmi obtížné vycestovat, leč nejúspěšnější české posádce Mojžíš-Bubla se to dvakrát povedlo. V roce 1975 si připsali premiérový bod na ME, aby v následující sezoně se celkově umístili jako dvanáctí, když odjeli šest závodů. Poté ale na dlouhou dobu nebylo žádné jiné posádce umožněno startovat na MS.

Čeští sajdkárkrosaři se dočkali své účasti až v roce 1988, kdy se v Ouběnicích premiérově jela Velká cena ČSSR, jako jedna z prvních z celé východní Evropy! Ve zmíněném ročníku startovali Novotný-Moravec, Macek-Dobiáš či Trkal-Lundák. Od té chvíle měla naše země vždy pravidelného zástupce na MS.

Velkou slávu si v něm vydobil zejména jezdec Josef Novotný, který se rovnal s top10-15 a připsal si nejeden úspěch i mezi top5. Jeho syn Přemysl, který později dělal spolujezdce v zahraničních týmech, dokonce jako první Čech stanul na prvním stupni pódia!

Zlatá éra ale začala až s příchodem bratrů Václava a Marka Rozehnalových, kteří jako první česká posádka vyhráli Velkou cenu a během své celé kariéry se udržovali v absolutní špičce top 5-10. Nesčetněkrát stanuli na stupních vítězů na GP. S nimi na MS prorazila také další naše úspěšná posádka bratrů Tomáše a Ondřeje Čermákovi. I oni proháněli absolutní špičku a ochutnali slast pódia na GP. Dokonce spolujezdec Ondřej Čermák i nejvyšší stupínek, když vypomáhal u týmu Daniela Willemsena.

BODOVACÍ SYSTÉM V PRŮBĚHU LET

Během let se bodování jednotlivých posádek v závodech různě měnilo. Jelikož bylo pro pořadí zásadní, chtěli bychom mu věnovat menší pozornost a lehce ho projít.

V úplných začátcích se uplatňoval systém škrtání výsledků a započítávání jen těch nejlepších, např. z 10 závodů se do celkového pořadí zahrnulo jen 6. Navíc v jednotlivých jízdách se body přidělovaly jen 10 nejlepším jezdcům. Vítěz bral 15 bodů a další v pořadí už dostávali o několik bodů méně v následujícím sledu: 12, 10, 8, 6, 5, 4, 3, 2, 1. Takový systém se praktikoval až do roku 1977, kdy FIM rozhodla přestat se škrtáním.

Se změnou statusu mistrovství Evropy na mistrovství světa v roce 1980 se měnila i bodovací stupnice, která zohlednila již 15 nejlepších posádek a bodovací škálou: 20, 17, 15, 13, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1. Platila až do roku 2002. Tehdy se rozšířila na současných 20 bodovaných posádek a s poměrem bodů, jak je známe dodnes.


Přehled mistrů světa v sajdkárkrosu:

2019: Etienne Bax – Kaspar Stupelis (NL-LV, WSP/Zabel)
2018: Marvin Vanluchene – Ben van den Bogaart (B-NL, VMC/Zabel)
2017: Etienne Bax – Nicolas Musset (NL-F, WSP/Zabel)
2016: Jan Hendrickx – Ben van den Bogaart (B-NL, WSP/Husqvarna)
2015: Etienne Bax – Kaspar Stupelis (NL-LV, WSP/Zabel)
2014: Ben Adriaenssen – Ben van den Bogaart (B-NL, WSP/Husqvarna)
2013: Ben Adriaenssen – Ben van den Bogaart (B-NL, WSP/KTM)
2012: Daniel Willemsen – Kenny van Gaalen (NL-NL, WSP/Zabel)
2011: Daniël Willemsen – Sven Verbrugge (NL-NL, WSP/Zabel)
2010: Daniel Willemsen – Gertie Eggink (NL-NL, WSP/Zabel)
2009: Joris Hendrickx – Kaspars Liepins (B-LV, VMC/KTM)
2008: Daniel Willemsen – Reto Grütter (NL-CH, VMC/Zabel)
2007: Daniel Willemsen – Reto Grütter (NL-CH, VMC/Zabel)
2006: Daniel Willemsen – Sven Verbrugge (NL-B, VMC/Zabel)
2005: Daniel Willemsen – Sven Verbrugge (NL-B, VMC/Zabel)
2004: Daniel Willemsen – Kaspars Stupelis (NL-LV, VMC/Zabel)
2003: Daniel Willemsen – Kaspars Stupelis (NL-LV, VMC/Zabel)
2002: Kristers Sergis – Artis Rasmanis (LV, BSU/MTH)
2001: Kristers Sergis – Artis Rasmanis,Verhagen (LV-LV/NL, BSU/MTH)
2000: Kristers Sergis – Artis Rasmanis (LV, BSU/MTH)
1999: Daniel Willemsen – Marcel Willemsen (NL, BSU/Zabel)
1998: Kristers Sergis – Artis Rasmanis (LV, BSU/Zabel)
1997: Kristers Sergis – Artis Rasmanis (LV, EML/KTM)
1996: Andreas Führer – Adrian Käser (CH, JHR/Kawasaki)
1995: Andreas Führer – Adrian Käser (CH, JHR/Kawasaki)
1994: Andreas Führer – Adrian Käser (CH, VMC/Kawasaki)
1993: Andreas Führer – Adrian Käser (CH, VMC/Kawasaki)
1992: Eimbert Timmermans – Eric Verhagen (NL, EML/Kawasaki)
1991: Eimbert Timmermans – Eric Verhagen (NL, EML/Kawasaki)
1990: Benny Janssen – Frans Geurts van Kessel, Tinnie Janssen (NL, EML/Honda)
1989: Christoph Hüsser – Andreas Hüsser (CH, VMC/KTM)
1988: Christoph Hüsser – Andreas Hüsser (CH, VMC/KTM)
1987: Hansi Bächtold – Fritz Fuss (CH, EML/Jumbo)
1986: Hansi Bächtold – Fritz Fuss (CH, EML/Jumbo)
1985: Hansi Bächtold – Fritz Fuss (CH, EML/Jumbo)
1984: Hansi Bächtold – Fritz Fuss (CH, EML/Jumbo)
1983: Emil Bollhalder – Karl Büsser (CH, EML/Yamaha)
1982: Emil Bollhalder – Karl Büsser (CH, EML/Yamaha)
1981: Ton van Heugten – Frits Kiggen, Sies Hurkmans (NL, Wasp/Yamaha)
1980: Reinhard Böhler – Siegfried Müller (D, Wasp/Yamaha)

ME
1979: Emil Bollhalder – Roland Bollhalder (CH, EML/Yamaha)
1978: Robert Grogg – Andreas Hüsser (CH, Wasp/Norton)
1977: Robert Grogg – Andreas Hüsser (CH, Wasp/Norton)
1976: Robert Grogg – Andreas Grabner, Andreas Hüsser (CH, Wasp/Norton)
1975: Ton van Heugten – Dick Steenbergen (NL, Wasp, Hagon/Yamaha)

FIM cup
1974: Robert Grogg – Andreas Grabner (CH, Wasp/Norton)
1973: Lorenz Haller – Samuel Haller (CH, Wasp/SPP Honda)
1972: Robert Grogg – Gerhard Martinez (CH, Wasp/Norton)
1971: Rikus Lubbers – Bart Notten, Brewers (NL, BMW/Wasp Norton)


Statistika

Jmenný přehled mistrů podle postu na sajdkáře:

Přehled vítězné techniky:

Zdroj: sidecarcross.com, memotocross.fr, www.thejohndaveypages.org,
Karel Březina – Sidecarcross od počátku do dneška



(joh)
Foto: Josef Hejnal, Zdeněk Růžička, Barbora Papežová, Rien Willems, Zigismunds Zālmanis a dále osobní archiv a FB
10.1.2021