„Musím se přiznat k tomu, že chci trpět.
Dodnes jsem si neodpustil, že jsem se hnal za něčím tak zbytečným, jako je sláva.
Přitom jsem měl před sebou dar života v podání mých dětí. Největší výhra je to, že mám dva zdravé kluky, a že tu s nimi můžu být. Uvědomil jsem si to až po nehodě. Proto jsem si nejdřív vůbec nechtěl pomáhat. Necvičil jsem, nejedl jsem, nebral jsem prášky na zjemnění cév a na utlumení bolesti. Chtěl jsem, aby se mi memento vrylo co nejvíc do paměti.
Mělo se mi stát osudným, že jsem si nevážil osobního štěstí, ale místo toho jsem přežil svou smrt.“
Celý příběh Ondřeje Klymčiwa (MEMENTO) čtěte na webu ZDE.
Bez frází
Foto: Jana Mensatorová
22. 2. 2021