Definuj jednou větou, co je to flattrack?

Flattrack je závodění na oválech ve větším počtu jezdců na nejrůznějších motocyklech, které k tomu při výrobě nebyly určeny.

Začínal jsi na ploché dráze, jak ses dostal k flattracku?

V roce 2009 před mojí první účastí na Tomíčkově Memoriálu v hlavním závodě, se dopoledne konala exhibice flattracku, kdy z Holandska a Německa přijeli jezdci, aby tady flat ukázali. Měli o pár motorek navíc a oslovili pořadatele, jestli by neměl jezdce, kteří by to chtěli zkusit. Možná díky mým začátkům na motokrosu přišli za mnou a já okamžitě kývnul! Během pár koleček v tréninku jsem přišel na to, jak a kdy to zhruba klouže a šlo se na start. Všechny své jízdy jsem vyhrál a bylo jasno. Od té doby jsem se o tento sport zajímal a během dalších let jsem se ještě párkrát svezl, vždy na vypůjčené motorce. Od sezóny 2012 jsem se už věnoval pouze flatu.

Jaká byla vlastně tvá kariéra?

Začal jsem jako dítě s motokrosem v roce 1999 na Slovensku se slaboučkou LEM 50 ccm. Postupně jsem potom pokračoval přes šedesátky až do pětaosmdesátek. V mých dvanácti letech na rodiče dolehla finanční náročnost motokrosu a na první pohled bylo se závoděním konec. Mojí mámě ale bylo líto, že bych už nezávodil. Přes zimu našla na internetu reklamu, že na pražské Markétě hledají mladé kluky, kteří by zkusili plochou dráhu, a že do začátku dají jezdcům klubovou motorku. Znělo to zajímavě, tak jsme to šli zkusit. Po nějaké době se nám povedlo vyladit techniku a já se seznámil s tímto sportem a svojí první sezónu jsem vyhrál MČR do 125 ccm. Hned jak to bylo možné, jsem přesedlal na plnokrevnou plochodrážku a naplno trénoval, abych v patnácti naskočil do juniorů. V ploché dráze se mi povedlo udělat několik slušných výsledků jako třeba mistr ČR juniorských družstev nebo 3. místo na mistrovství Evropy družstev do 19 let. Několik let jsem mohl být jako profesionální sportovec pražského Olympu. Můj další život byl spojený s flattrackem, kde jsem od prvního ročníku FIM Flattrack CUPu startoval ať už po Evropě nebo i v USA. Mým nejlepším výsledkem po konci sezóny bylo dvakrát páté místo ve světovém poháru a dva tituly mistra ČR.

Pavol Pučko na tréninku v Kostěnicích - 10.10.2020

V současnosti jsi manažerem flattracku v Čechách. Co máš vlastně na starosti?

Snažím se dělat vše, co je potřeba. Během závodů dělám předsedu Jury nebo šéfuju depu. Moje hlavní činnost probíhá ale mimo závody. Snažím se komunikovat s Autoklubem ČR i jednotlivými stadiony. Zároveň dělám spojnici mezi nimi a jezdci. Český flattrack v Autoklubu ČR spadá pod plochou dráhu, které šéfuje Petr Moravec. Ten českému flattracku hodně pomáhá. Spolu s ním konzultujeme nový kalendář nebo případné změny v řádech. Také spravujeme registraci závodníků k závodu. Dále se snažím o aktualizaci facebookových a instagramových stránek Czech Flat Track nebo také o webové stránky www.flattrack.cz. V neposlední řadě funguji i jako reprezentační manažer nebo trénuji všechny, kteří mají zájem se někam posunout a spolupracovat se mnou.

Kolik je v Česku jezdců flattracku?

Zhruba to vychází na něco kolem třiceti aktivních jezdců s českou licencí. Na všech závodech se však objevují i cizinci.

Najdeme mezi nimi někoho, kdo dokáže konkurovat jezdcům na závodech mistrovství světa?

Už v uplynulé sezoně při závodě MS v Pardubicích dokázal Jirka Kraus, že ano. Loňský nováček František Trunda během MČR dokazoval, že rychlost má a myslím si, že ve světě můžeme časem bojovat vysoko.

V loňské sezóně jste u nás odjeli několik výborných závodů. Jaká byla jezdecká účast?

Ve třídě FT1 pravidelně startovalo kolem patnácti jezdců. Na startu se představilo několik cizinců, kteří startují i v MS jako třeba Rakušané Hagleitner, Mayr, Schruf nebo jediná žena na startu Yasmin Poppenreiter. Ve dvou závodech startoval taky jezdec startující na MS ve flattracku i na MS v ledové ploché dráze, Němec Markus Jell. Třída FT Classics bohužel zažila slabší sezónu a ani jednou se nepovedlo dát dohromady dost jezdců pro tuto třídu. V přeboru veteránů, kde startují stroje vyrobené do roku 1962, startovalo vždy sedm jezdců a pokaždé bylo na co koukat, o čemž svědčí i fakt, že na konci sezóny byla na prvním místě bodová rovnost dvou jezdců.

Rakušan Mauel Hagleitner spokojený s výhrou při závodě v Pardubicích - 4.9.2020

Co je v plánu pro letošní rok za novinky při flattracku?

Asi největší novinkou pro letošní rok je závod plánovaný do Divišova a to na dráze typu TT. Jezdci mohou jet s přední brzdou a z klasického oválu se odbočí dovnitř na menší ovál, kde se budou muset vypořádat s pravou zatáčkou. Ve světě flattracku to není žádná zvláštnost. Například v USA, kde je tento sport nejpopulárnější, je TT běžnou součástí každé sezóny AMA. FIM navíc k tomuto typu dráhy sáhla pro mistrovství světa už několikrát, naposledy při posledním závodě 2020 v Itálii. Pro letošek FIM zařadila do mistrovství světa až dva takovéto závody. Dále mám informace od jezdců, že by se mohlo dát opět dohromady po roční pauze dost jezdců na start třídy FT Classics, kde startují motocykly původně určené pro silniční provoz s karburátorem, jako například Yamaha XT nebo Harley Davidson.

První dva závody, Pardubice a Svitavy, byly odloženy. Plánujete odjet všechny původně naplánované závody?

Ano. Po komunikaci s AČR mám informace, že pokud to bude situace v České republice umožňovat, pokusíme se odjet všech jedenáct závodů. Navíc nemáme ani informace od žádného pořadatele, že by chtěl od těchto plánů odstoupit. Uvidíme, co bude.

Flattrack mi je velice blízký a na závody se vždy těším. Bohužel do ochozů plochodrážních stadionů nechodí moc fanoušků. Napadá tě, jak zvýšit popularitu sportu mezi diváky a fanoušky?

Tak toto už není tak snadné, nápadů mám několik, ale ne vždy se mi to povede realizovat. V první řadě potřebujeme dostat více jezdců na dráhu tak, jako to šlo třeba v uplynulé sezoně. Pro diváka je daleko zajímavější sledovat na dráze dvanáct jezdců než třeba jen osm. Další věc je, že by bylo dobré mít světový výsledek, abychom zaujali média.

Pověz čtenářům, jak se člověk může stát jezdcem této disciplíny?

Řekl bych, že vstup do této disciplíny je velice snadný! Stačí si vybrat třídu, v jaké by chtěl jezdec startovat. Pokud se někomu válí doma motorka, třeba po dědovi, vyrobena do roku 1962, tak je vstup na dráhu nejsnadnější. Stačí odpojit přední brzdu a nalepit si číslo. Pro třídu veteránů není potřeba ani licence, takže pouze startovné na závod 400 Kč. Co se týče dalších dvou tříd, tak je už licence AČR potřeba. Pro třídu FT1 stačí vzít krosku dvěstěpadesátku nebo silnější, ideální je ale 450. stačí vyměnit přední kolo za 19´a zadní 19´, pro začátky postačí i krosová. Dále stačí snížit podvozek, odpojit přední brzdu a namontovat trhací vypínání motoru, které při pádu vypne motor. Aby si jezdec jízdu opravdu užil, tak je dobré sehnat si na levou nohu plechovou botku, která se nasazuje na klasické moto boty. Není to ale pro úplný začátek nutnost. Takový Valentino Rossi u sebe na ranči také jezdí bez. Co se tréninků týče, je ideální volbou najít si stadion ve své blízkosti a kontaktovat přímo místní nebo se na sociálních sítích obrátit přímo na mě.

Je to hodně fyzicky náročné?

Řekl bych, že záleží na úhlu pohledu. Motokrosař si odpočine a plochodrážník bude utahaný. Každopádně to svojí náročnost má, i když to z tribuny tak možná nevypadá. Je to taková kombinace sprintu a vytrvalosti.

Co člověk musí nejvíce ovládat?

Je to taková hra s trakcí. Když jedeš rychle, musíš jet smykem, smyk je ale brzda a tak musíš najít ten správný poměr mezi smykem a jízdou kolo za kolem.

Děkujeme za rozhovor a tvůj čas, těším se na závody!

Také děkuji, věřím, že se nám ve spolupráci s jednotlivými stadiony podaří další sezóna. Závěrem bych poděkoval také Petru Moravcovi a Adrenalin Oil za jejich podporu!

Zleva Václav Gehart, Petr Čemus, Pavol Pučko, Jiří Kraus, Kamil Peukner

Text a foto: Pavel Horák

16. 4. 2021