Tomáši, jak byla dlouhá tvá závodní kariéra do doby, než jsi ji přerušil?

První motorkou jsem měl KTM 65 v sedmi letech, ale závodit jsem začal až o trochu později. Začínal jsem na pětaosmdesátce ve dvanácti letech na českých a slovenských mistrácích. Jezdil jsem od roku 2012 do roku 2017. Potom jsem měl na chvíli pauzu.

Vyzkoušel jsi nespočet závodů. Na jaké nejvíce vzpomínáš?

Nejvíce vzpomínám na národy v Matterley Basin. Tam jsme se s týmem Slovenska dostali do A finále, to byl takový zážitek, který si pamatuji. V roce 2016 jsem jezdil za tým Kosak, potom za Diga Racing, se kterými jsem absolvoval závody mistrovství Evropy ve třídě EMX250. Odjezdil jsem hodně závodů v zahraničí.

Už jsi zmínil národy, je to maximum, čeho může jezdec v motokrosu dosáhnout? Taková motokrosová olympiáda…

Dalo by se říct, že národy jsou maximum toho, čeho můžu dosáhnout v rámci reprezentace. Ale neřekl bych, že to je nejvíc, čeho může jezdec dosáhnout celkově v motokrosu. Já si myslím, že nejvíce je vyhrát MXGP, jezdit na předních příčkách v MXGP nebo se dostat do Ameriky, ale to musí jezdec hodně makat.

*poznámka redakce – MXoN Matterley Basin 2017 – celkové 19. místo pro tým Slovenska ve složení Tomáš Kohút, Richard Šikyňa a Tomáš Šimko.

Kromě zahraničních závodů se ti dařilo v Čechách i na Slovensku. Najdeš tady nějaký závod, který ti utkvěl v paměti?

Ještě před tím, než jsem skončil, jsem v Kaplici v roce 2017 na MMČR skončil celkově druhý ve třídě MX2. Na Slovensku bylo více pódiových umístění, kde jsem několikrát vyhrál na dvěstěpadesátce. Ale MMČR to bylo jen jednou, v té Kaplici.

Co bereš jako svůj dosavadní největší úspěch v motokrosu?

Já jsem v Čechách ani na Slovensku nikdy neměl žádný celkový výsledek. Bylo to kvůli zranění nebo kvůli tomu, že jsem byl v zahraničním týmu, kde byl prioritou ADAC a Evropa. Na ADACu jsem měl nejlepší výsledek v Aichwaldu. To byl rok 2016, kde jsem byl celkově třetí. Pravidelně jsem tam jezdil umístění do TOP8. Evropa už byla trochu těžší, tam jsem se pohyboval tak do patnáctého místa.

V sezónách 2018 a 2019 jsme tě na tratích nevídali, co rozhodlo o tom, že jsi ohlásil pro rok 2020 comeback?

Návrat? Rozhodlo to, že mi to po dvouleté pauze začalo chybět. Koupil jsem si motorku, abych si mohl jezdit tzv. for fun. Vrátily se mi vzpomínky na závody z dřívějška a prostě jsem si uvědomil, že mi to chybí. Oslovil jsem Martina Osičku. Popravdě jsem nečekal, že mi dá takové podmínky, jaké mi dal. Hodně si vážím toho, že mi dal šanci a možnost vrátit se zpět! Takže velkou zásluhu na mém návratu má Osička MX Team a Martin Osička.

Říká se, že když jednou motokros vyzkoušíš, už u něj zůstaneš. Platilo to i u tebe?

Ano. Můj taťka jezdil s bráchou od mala na motokros a také je na tom tak trochu závislý. Dalo by se říct, že mu to dělá radost a dělá ho to šťastným. I já jsem rád, že jsem se dal dohromady a začal znovu závodit.

Navštěvoval jsi pravidelně závody v Čechách nebo na Slovensku, když jsi nezávodil?

Nenavštěvoval, pracoval jsem v zahraničí.

Co pro tebe vlastně motokros znamená?

Dalo by se říct, že po té pauze jsem si toho začal více vážit, protože ne každý má takovou šanci, aby jezdil motokros na profesionální úrovni. Jinak je motokros součástí mého života a momentálně i moje práce a koníček číslo jedna.

Dokážeš si představit, že by za pár let přišly tvé děti s tím, že chtějí jezdit motokros? Co bys na to řekl?

No doufám, že ještě tak minimálně pět let nebudu mít děti, pokud se mi to ovšem nějakou náhodou nepodaří. (smích) Ale ano, umím si to představit. Holku určitě ne, ale kluka si dokážu představit závodit. Podpořil bych ho v tom.

Motokros jezdil i tvůj brácha Martin. Neláká ho také návrat?

Brácha skončil s motokrosem kvůli zranění kolene. Měl více zranění, ale potom měl několikrát operované koleno a to mu už nedovolovalo závodit na profi úrovni. Pro zábavu se jede svézt, ale pokud by trénoval v plném tempu, tak by koleno protestovalo. Možná by ho i návrat lákal, ale kvůli kolenu to je nereálné.

Kdo je nebo byl tvým jezdeckým vzorem?

Když jsem byl malý, tak jsem viděl jezdit hlavně mého bráchu. Takže on byl takovým mým vzorem. Ze zahraničních jezdců to byl James Stewart a Ken Roczen.

Tvůj návrat je spojený se změnou startovního čísla. Proč zrovna #4 a ne tvoje tradiční #977?

To nemá žádný specifický význam, bylo to takové spontánní rozhodnutí. Na stopětadvacítce jsem měl #77, ale po přechodu na dvěstěpadesátku jsem musel změnit číslo, protože ho už někdo měl. Jezdil jsem s #977 a moc se mi to vysoké číslo nelíbilo. Chtěl jsem něco nižšího. Na Slovensku neměl nikdo #4, v Čechách jsem to řešil s Patrikem Liškou, ten s ní nepojede. Naopak na ADACu se #4 jezdil Dominique Thury, ale ten odešel do Ameriky, takže i tam byla volná.

Loňskou sezónu jsi vynechal kvůli zranění, co se vlastně stalo?

Absolvoval jsem celou zimní přípravu. Jel jsem i kontrolní závod v Dalečíně. Potom jsem na tréninku v Břeclavi přeskočil skok a vyskočilo mi již operované koleno. Na magnetické rezonanci mi následně zjistili, že mám prasknutý meniskus a utržený přední zkřížený vaz. Sezóna byla, jaká byla, takže jsme se rozhodli, že podstoupím léčbu a plastiku vazů, abych byl už v klidu do budoucna.

Jak probíhala rekonvalescence?

Rekonvalescence byla dlouhá. Od operace jsem na motorce neseděl sedm měsíců. První týdny byly jen o berlích a asi dva měsíce od operace jsem začal jezdit na kole. Potom jsem rehabilitoval a připravoval jsem se v tělocvičně. V únoru jsem začal jezdit na motorce, to bylo zrovna s týmem ve Španělsku.

I v letošním roce budeš reprezentovat český Osička MX Team. Jak jsi spokojený se svými týmovými kolegy?

Se Šimonem Joštem se znám už druhou sezónu, vycházíme spolu v pohodě. Je super, že měl vloni titul. Je to rychlý jezdec a vyhovuje mi, že můžu na tréninku zrychlit, hecujeme se. Martina Krče znám teprve první sezónu. Je to taky super kluk, rozumíme si, takže s týmovými kolegy nemám žádný problém. V týmu panuje dobrá nálada.

Jak už jsem zmínil, jsem vděčný Martinovi Osičkovi, že mi dal takovou šanci a umožnil mi být v Osička MX Teamu. Chtěl bych poděkovat právě Martinu Osičkovi, manažerce Kristýně Smýkalové a všem týmovým partnerům. Jmenovitě to jsou Osička Group s.r.o., IVAR CS, Osička stavební firma s.r.o., N1shop.cz, ZFP Group, Vinařství Sedlák, Univok KTM, MultiAir, Brisk, Sunnymont, Moto XN, PNA stupačky, Motorex, Lostav Building s.r.o., Chára Pneu, KVTČVŠM a Jaitners. Poděkovat musím také mým partnerům JR Autodoprava, STK PAKAVOZ Žarnovica a PP Peter Paulech. Budu se snažit dokázat to, že dali šanci tomu správnému jezdci.

Společně jste začali v tom Španělsku. Jak to tam probíhalo?

Tam jsme byli pět týdnů, trénovali jsme dva dny na trati a jeden den jsme měli volno. Střídali jsme asi pět různých tratí. Měli jsme tam kvalitní přípravu na sezónu.

Jak vlastně fungujete jako tým? Ty jsi ze Slovenska, tým z Česka…

Potkáváme se všichni z týmu minimálně dvakrát týdně na společném tréninku, který je vždy organizovaný. Je to na trati, nebo třeba i na kole. Ještě k tomu dvakrát týdně trénujeme doma na trati individuálně.

Na jakých tratích se společně s týmem připravujete?

Na Slovensku často jezdíme ke Štefanu Svitkovi do Zaškova, mám doma celkem velkou trať. Taky jezdíme do Velkých Uhercí, kde to připravují suprově. Teď máme v plánu jet i do Sverepce. V zimě to byl Borský Mikuláš nebo Šaštín. V Čechách to je Pacov, Břeclav nebo Klobouky u Brna. Budeme se snažit jezdit i na tratě, kde se pojede MMČR, to je Přerov, Dalečín nebo Opatov.

Zázemí Osička MX Teamu patří v českém paddocku mezi ty nejlepší. Jak se na něj těšíš?

Zázemí tam je super! Máme tam všechno potřebné. Myslím si, že to je nejlepší, nebo jeden z nejlepších týmu, co se týče designové stránky. Má to svoje kouzlo, když to mají sladěné i po designové stránce. Má to prostě styl! Těším se na závodní víkend v týmu.

V minulosti jsi reprezentoval týmy jako Diga Junior Racing nebo KTM Kosak Racing. Je český Osička MX Team srovnatelný s těmito západními týmy?

U velkých zahraničních týmů to funguje tak, že jezdec musí do týmu přinést velkou vstupní finanční částku, aby ho vůbec vzali. Tím nechci říct, že být součástí českého týmu nás nic nestojí, ale určitě bych viděl rozdíl v podmínkách pro přijetí jezdce do týmu. Jak už jsem zmínil, zázemí a fungování Osička MX Teamu je skvělé, takže ano, je tento tým srovnatelný.

Šimon Jošt pojede v MX2, Martin Krč v MX1. Kde uvidíme tebe na závodech MMČR a MMSR?

V Čechách a na Slovensku mě uvidíte v kategorii MX2 na čtyřtaktní KTM 250 SX-F.

A co další závody?

V Německu na ADAC pojedu na čtyřistapadesátce třídu Masters, kvůli tomu, že už mi je 22 let. Tam už to je nutnost kvůli věkovému omezení.

Hodně jezdců chce letos vyzkoušet také EMX OPEN, nepřemýšlel jsi i o těchto závodech?

O EMX Open jsem nepřemýšlel, ale rád bych zkusil nějaké závody EMX250. Rád bych se zúčastnil i mistrovství světa, když se pojede v Lokti.

Pomáhá ti s tréninky nějaký trenér nebo spoléháš na své zkušenosti?

Dalo by se říct, že se po fyzické stránce připravuji sám. Na trati nám teď začal pomáhat trenér Martina Krče Láďa Pokorný. Tak trochu je mým trenérem i táta.

Dáváš si nějaké cíle pro letošní sezónu?

Cíle? No, nerad říkám výsledky dopředu. Ale můžu říct, že do toho dám všechno a budu se snažit zajíždět ty nejlepší výsledky. Zároveň věřím, že konečně odjedu sezónu bez zranění.

Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys vyzkoušel jiný motoristický sport?

Nad tím jsem nepřemýšlel, ale určitě k tomu mám nějaký vztah. Vyzkoušel bych klidně i silniční motorku nebo rallye.

Tvůj tým podporuje úspěšného slovenského dakaristu Štefana Svitka. Jak se ti líbí tenhle sport?

Dakar pravidelně sleduji. Štefan je takový pohodový týpek, kamarádský člověk. Každý rok sleduji Dakar hlavně kvůli němu a kvůli dalším slovenským a českým pilotům. Ale zatím jsem nepřemýšlel nad tím, že bych Dakar vyzkoušel. Možná někdy v budoucím životě.

Start závodů motokrosu je ve většině případů podmíněn přítomností diváků. Dokážeš si představit závodit bez nich?

Určitě to je lepší s diváky, hlavně kvůli té atmosféře, protože tě dokáží hnát dopředu a podpořit tě. To tě vyhecuje a máš z těch závodů větší zážitek.  Ale i kdyby to mělo být bez diváků tak by to bylo lepší než žádné závody. Takže si to dokážu představit. Všichni závodníci by to měli stejné.

V jednom z posledních svých prohlášení zmínil Tim Gajser, že mu chybí autogramiády a to setkání s fanoušky. Máš jako jezdec rád tyhle společně strávené chvíle při závodech?

Nejvíce se mi líbí atmosféra v depu, když za tebou přijdou fanoušci a říkají, že se na tebe dobře koukalo atd. Hodně tě to psychicky nakopne. Dodá to zdravésebevědomí.

Připravili: Pavel Horák, Kristýna Smýkalová

Foto: Marko Iglić, MX Academy, Pavel Horák, Martin Porubčanský

12. 5. 2021