„Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Vloni na jaře jsme se šli svézt na krátký trénink, abychom po zimě vše vyzkoušeli a mohli vyrazit na plánovaný kemp do Itálie nebo Maďarska. Rozhodli jsme se pro trať Strupina, která je kousek od nás, pro její povrch a vzdálenost. Bohužel po pár kolech jsem zvolil blbou (měkkou) stopu a šli jsme přes řidítka. I když to bylo v malé rychlosti, spadla mi motorka na nohu a poranila mi pánev. Následovala obrovská pomoc kamarádů a lidí okolo, včetně majitele trati.

Díky dobrému rozhodnutí přítomného pana doktora jsem letěl do Motola. Operace dopadla super. Spravilo to pár šroubů a díky panu doktorovi Bajtlovi mám dnes pohyblivou nohu. Péče na JIP byla super a ikdyž jsem už pár průserů zažil, tak tohle bylo jiné, ale to sem asi nepatří. Po postupných přeložení do nemocnic a super péči, za kterou také moc děkuji paní doktorce Kateřině Stehlíkové, jsem se dostal konečně ke své rodině do domácí péče, kde mi bylo nejlíp.

V posteli jsem strávil dlouhou dobu. Člověk na to není zvyklí, když seš v jednom zápřahu, ale zlepšovalo se to hrozně pomalu. Největší problém byl a zůstal dodnes, a to přerušení nervů, tím pádem i rychlý úbytek svalů.

Nedával jsem to také dost psychicky. Moc dobře jsem věděl, že už závodit nepůjde na stejné úrovni. Navíc jsem viděl, co jsem tím už po několikáté způsobil doma!

Mám výborný vztah se svým spolujezdcem Ráďou Vitoněm a jeho rodinou. Jsou fajn lidi a poslední roky s nimi byl vrchol jak pocitový na motorce, tak asi i výsledkový. I jim patří velké díky za jejich pomoc.

Bohužel v této divné Covid době byl problém s jakoukoliv dlouhodobou profi rehabilitací. Začal jsem nějak sám. Musím se ale přiznat, že už v trochu odevzdanějším přístupu, než tomu bylo před tím.

Co se týče závodů... Kolikrát slýchám, jestli už mám motorku a od Rádi, kdy se půjdeme svézt atd. Sajdkárkros je nádherný sport, ale dnes vím, že bez 100% přístupu se dělá špatně nebo aspoň ta zpětná vazba není taková. Taky vím, že abych mohl závodit aspoň v mistráku, musel bych hodně zamakat. Nevím, jestli by to vůbec šlo??? Tak se do ničeho raději nehrnu:))))

Byl jsem se letos podívat na kluky na trénincích a ač mi nabízeli svezení, nějak mě to nelákalo. Asi jsem zlenivěl. Minulý víkend jsem se teda svezl. Bylo to vlastně od té doby poprvé a nebylo to špatné. Bylo to teda v saku a na svatbě.

Jestli vše vyjde, chtěl bych se jet podívat do Jinína a pozdravit se zase s klukama okolo tříkolek a tak...

Na závěr chci poděkovat všem mechanikům, fanouškům, sponzorům, prostě všem okolo závodů, co mi kdy pomáhali a podporovali mě!!! Doufám, že tahle bláznivá doba už skončí a uvidíme se zase s lidmi okolo závodů a vůbec...,“ sdělil nám Lukáš Pudlo.


Něco málo z kariéry Lukáše Pudla...



Je škoda, že český sajdkárkros příchází o takového jezdce. Vášeň pro svůj sport získal jako mladý. Bydlel nedaleko tehdejšího centra sajdkár Ouběnic a právě tam si uvědomil, že bude chtít také jezdit. „Závody v Ouběnicích se mi natolik zalíbili, že jsem v 18 letech začal na sajdě jako její řidič. Můj první spolujezdec byl Míra Vošmik,“ přiznával nám jednou v rozhovoru pro náš server a dále pokračoval. „První a zároveň těžká nehoda se mi stala v Šumperku, z nichž jsem vyvázl s rozdrcenýma nohama,“ vzpomínal na krušné chvíle.



Jeho závodní kariéra se ale poté ubírala jiným směrem. „Zakusil jsem i rallye, kterou jsem jezdil 4 roky, přibližně do roku 2002. Následně jsem přemítal, co bych ještě mohl dělat a padla volba na quadcross. Na prvním závodě v Kramolíně se mi na nováčka podařilo skončit v 1.rozjížďce 12., takže mě to chytlo,“ nastínil svou všestrannost. „Hnutím osudu jsem se ale zase vrátil ke své vášni – sajdkárkrosu.“


Za redakci Motolevel.com děkujeme za nádherné sportovní zážitky lemující jeho kariéru a přejeme mu vše nejlepší v další cestě, ať jeho kroky povedou kamkoliv!



(joh)
Foto: Archiv Lukáše Pudla, Josef Hejnal
3.6.2021