Příbramský matador se v sajdkárkrosu stal dvakrát mistrem republiky. Bylo to už v letech 1989 a 1991. Později tuto svou oblíbenou disciplínu opustil, přesedlal na čtyři kola a stal se v absolutní klasifikaci mistrem republiky v rallyesprintu. V posledních letech se ale vrátil i do terénu, kde prohání výrazně mladší soupeře. „Se sajdkárkrosem jsem skončil oficiálně v roce 1996. O osm let později mě ale oslovili pořadatelé jednoho závodu veteránů v Německu, jestli bych nepřijel se starou motorkou. Pan Dünbach z Německa, u kterého jezdil můj strýc Jarda Peták kawasaki, měl zakonzervovanou motorku z roku 1984, a zapůjčil nám ji na tento závod, který jsem absolvoval s Evženem Kamenárem,“ vzpomíná, jak proběhl návrat ke kořenům své sportovní kariéry.
 

Po závodě Peták motocykl vrátil, ale lákala ho varianta, že by se s ním ještě někdy svezl. „Pořád jsem ji z něj doloval, aby mi ji prodal. Až někdy v roce 2008 mi volal na Vánoce, že jestli chci Ježíška, tak ať si pro motorku přijedu. Na to konto jsme o rok později poprvé pořádali veterány při mistrovství světa v Kramolíně, kde mě Honza Polívka oslovil, abych to dal dohromady. Od té doby tuto tradici držíme. A vzhledem k tomu, že na staré motorce se nedá trénovat, tak jezdíme na mladé. A když už ji máme, tak s ní i závodíme,“ s úsměvem popisuje svůj pozoruhodný návrat za řidítka závodního stroje.
 

Chuť a jiskra Petákovi nechybí ani po životní šedesátce. „Ale už není síla. Přece jen mi bude dvaašedesát,“ namítne. „Jednou v týdnu se chodíme svézt, ale roky zastavit nelze,“ je si vědom. „Letos jsme toho ani moc nenajezdili, protože se pořád nevědělo, jestli vůbec budou závody.“
 

Na úvodním závodě domácího šampionátu v Jiníně Peták se svým spolujezdcem Václavem Hotovým vyhráli kategorii veteránů. Ta se jede společně s přeborem republiky. V první jízdě byl v celkovém hodnocení třetí, druhou dokonce vyhrál. „Veterány jedu u nás vlastně poprvé, jinak to bylo vždycky jen v rámci mistrovství světa v Kramolíně. Ale láká mě hlavně porazit mladší kluky v přeboru,“ směje se.
 

V průběhu první jízdy se přes Jinín přehnala vydatná přeháňka, která z tratě udělal doslova bahenní lázně. „Motor mi nasál vodu, vynechával a chvílemi se zastavoval, proto jsme nemohli jet rychleji. Že jsou na trati louže, to mi nevadí. Ale ten déšť byl extrémní,“ připustí.
 

Návrat k sajdkárkrosu pro zkušeného matadora ale neznamená konec v rallye. „O víkendu jsem měl jet sprint v Plzni s Michalem Ernstem. Jeho dcera si ale přivodila úraz, tak se s manželkou museli věnovat jí a nemělo cenu jít do toho přes závit. Proto jsme to odpískali a jel jsem do Jinína na sajdkárkros,“ vysvětluje.

Článek si dočtěte ZDE. 

Autor: Pavel Kortus/Českobudějovický deník
Ilustrační foto: Zdeněk Růžička
10.06.2021