Navíc když se podíváme na české posádky optikou data narození, tak nejmladšímu jezdci, Martinu Žižlavskému, je dvacet let. Dále následuje Jirka Herclík, kterému letos táhne na šestadvacet a stále označovaný jako „nadějný“ Honza Boukal brzy dovrší třicítku. Tu již mají nějaký ten pátek za sebou i Lukáš Černý nebo Petr Kolenčík.

Podaří se českému sidecarcrossu najít další mladou krev? Největší naděje, sourozenci Hrochovi, svoji kariéru v roce 2019 přerušili a kdo ví, zda ji ještě někdy nastartují. V přeboru tvoří gró startovní listiny třicátníci a čtyřicátníci. Mezi nimi tak trochu nepatřičně vykukuje třiadvacetiletý Dominik Vach. A tak se zdá, že na nějaké omlazení si budeme muset pěkných pár let počkat.

Při nedávném Motodni, který zorganizovali benátečtí sajdkárkrosaři na své trati v Kbelu se snad začalo blýskat na lepší časy. Přímo na trati se proháněly čtyři minisajdy s posádkami od pěti do dvanácti let. Diváci byli u vytržení a malí dravci si užívali přízeň publika, před nímž ve většině případů ukazovali své umění poprvé. A určitě se bylo na co dívat. Všichni zúčastnění neúnavně proháněli své motorky jako staří mazáci. O konci jízdy nerozhodoval ani táta, ani pořadatelé, ale sucho v nádržích.

Svoji rodinnou posádku doma trénuje Janek Hanulík. „Staršímu synovi je sedm, mladšímu pět let. Kluky ježdění baví, ale chybí jim poměření se s někým v jejich věku, proto jsme vyrazili ze Šumperka až sem, do středních Čech, abychom navázali kontakty.“



Podobná posádka se často prohání v Jiníně. Dohlíží na ně Pavel Sedláček. „Řidič je můj syn Olík a spolujezdce mu dělá kamarád Tadeáš ze školky. Jeho děda býval spolujezdcem (Milan Taška), tak si taky vlezl do káry. Oběma je čerstvě pět let a jsou k neutahání. Když slezou ze sajdy, skočí ještě na sóla, a pokud zbyde čas na hraní, nejoblíbenějšími hračkami jsou modýlky motorek.“



Třetím do party byl Vašek Kalinovský, který bohužel nemá spolujezdce, takže na zmenšeném stroji vyvažuje obvykle tátův spolujezdec Pavel Liška. Mitfárové jsou nedostatkovým zbožím, jak potvrzuje i nejvzdálenější účastník exhibice. Dvanáctiletý Hans z německa také neustále hledá parťáka. Momentálně kvůli tomu dojíždí do Čech, kde našel podobně zapáleného kamaráda v Danielu Svobodovi z Prahy. Ten ale v sobotu nemohl přijet, tak si jízdu ve vozíku poprvé vyzkoušel Vojta Lizánek.



A jak to vypadá jinde?

Další malá sajdkára je již postavená v garáži Lukáše Černého. A ne jedna. „Po konci kariéry mám chuť se věnovat výchově juniorských sajdkár a založit dětskou školu sajdkárkrosu. Už máme hotové tři speciální motorky pro dvě děti ve věku 5 až 8 let. V Dobřanech u Plzně je motokrosová škola, na Příbramsku mohou být sajdy," je rozhodnutý. Svého syna již na malou sajdkáru posadil a svezl. „Moc se mu na ní líbí a baví ho to," svěřil se Lukáš Černý.



V  tradiční sajdkárkrosové baště v Kramolíně se v dílnách JAPOKRA rodí speciály určené už pro zkušenější jezdce.



„Jako základ jsme kvůli dosažitelné ceně použili čtyřtaktní dvěstěpadesátku z Číny. Je to zhruba tříčtvrtinová velikost klasické motorky. Na ni jsme napasovali vozík vlastní konstrukce. Chceme rozjet a podpořit začínající sajdkárkrosaře, aby do budoucna nebylo mistrovství o desíti stárnoucích posádkách,“ říká Jan Polívka. „Jednu už máme hotovou a další dvě jsou před dokončením.“

VIDEO: Motoden v Benátkách nad Jizerou a jízdy dětských sajdkár



My v redakci budeme vše sledovat a pokud víte o dalších podobných talentech, kteří buď na sajdkáře jezdí, nebo by se rádi svezli, budeme rádi, když na ně upozorníte.



Text: Karel Švéda
Foto: Karel Švéda, Vladimír Černý a FB
22.9.2021