V domácím šampionátu nejsilnější třídy MX1 je Michek po třech odjetých závodech průběžně pátý, ale na stupně vítězů se letos ještě nepostavil. Na posledním podniku v Kramolíně zajel v kvalifikaci šestý nejlepší čas. „S tím jsem byl spokojený, protože kvalifikace jsem nikdy moc dobré nemíval a vždycky jsem se pohyboval kolem těchto míst. I když jsem ji občas také vyhrál,“ usměje se.

V samotném závodě bral po devátém a šestém místě v jednotlivých rozjížďkách celkovou osmou příčku. „Do tempa se pomalu dostávám. Jednu sezonu jsem měl zlomený prst, další rok jsem měl problém na závodě v Dalečíně, kde jsem bez přehánění málem umřel. Loni mě něco podobného, i když v menším měřítku, potkalo v Kaplici. Je tak jasné, že nemám nazávoděno to, co bych potřeboval,“ vysvětluje.

V Kramolíně měl problém v první jízdě. „V její polovině mi ztvrdly ruce a bylo to z mé strany hodně křečovité. Kramolín je hodně rychlá trať a hůř se tady předjíždí. A navíc jsem udělal pár chyb,“ je si vědom. „Ale tempo špatné nebylo a pořád jsem mladíky proháněl. Musím si přiznat, že nějaké roky už mám a pětatřicítka mi bouchá na dveře. Když se k tomu přidá tříletý závodní výpadek, tak je to složité,“ připustí. „Rychlost však špatnou nemám a myslím, že by byla škoda, kdybych v mistrovství republiky chyběl. Pořád ještě dokáži čeřit vodu,“ věří. „Nepůjde to tak lehce jako dřív, ale jsem přesvědčený, že se vrátím zpátky. Nechci mladé kluky jenom prohánět, ale chci je porážet,“ zdůrazní.

Zbývající část textu najdete na Českobudějovickém deníku ZDE.

Text: Pavel Kortus / Českobudějovický deník

Foto: Jan Škrle

20. 7. 2022