Už v loňském roce se Ondřej Čermák zapsal do české sajdkárkrosové historie. Společně s dalším Nizozemcem Julianem Veldmanem vybojoval v celkovém hodnocení seriálu mistrovství světa premiérový bronz, když se jednalo o tuhý boj do posledního závodu. Letos se může situace do puntíku opakovat. Čermák, který tentokrát startuje po boku čtyřnásobného mistra světa Etienna Baxe, znovu reálně bojuje o historický úspěch nejen svůj, ale celého českého sajdkárkrosu. Dva závody před koncem ztrácí česko-nizozemská dvojice na vedoucí estonsko-finskou posádku Varika s Kunnasem šestnáct bodů. V Kaplici tak potřebuje bezpodmínečně dvakrát zvítězit, aby živila naději na zisk vysněného titulu. „Dokud šance existuje, budeme bojovat. Věřím, že oba závody zvládneme vítězně a v posledním závodě si to v Německu rozdáme na férovku,“ neskládá zbraně český závodník.



Vraťme se v čase do roku 2018, kdy jste utrpěl vážné zranění nohy. Dokázal byste si tehdy takový scénář představit?

„Šlo o předposlední závod mistrovství světa, jeden z posledních plánovaných po boku mého bráchy Tomáše. Měli jsme pád, při kterém jsem si ošklivě zlomil patní kost. Následovalo dlouhé léčení, vynechání celé sezony 2019, které jen přispělo ke konci naší společné bratrské kariéry. Mě následně oslovil Julian Veldmann, jestli bych to s ním nechtěl zkusit. Vůbec jsem nevěděl, jak na tom budu, jestli noha vydrží a zvládnu to. Šel jsem do toho s tím, že už to nebude to, co dříve. Po prvním roce s Julianem (Veldmanem) jsem věděl, že na to mám. Loňská sezona mistrovství světa to jen potvrdila.“

Jak se rodila spolupráce se čtyřnásobným mistrem světa Etiennem Baxem?

„Po konci loňské sezony jsme se s Julianem (Vedlmanem) nedomluvili na další spolupráci a naše cesty se rozdělily. Shodou okolností přišla záhy nabídka právě od Etienna Baxe, který hledal zkušeného spolujezdce. Vůbec jsem to nečekal. Možnost poprat se o titul mistra světa pro mě byla velká výzva, i když jsem s rozhodnutím chvilku otálel. Když se však ohlédnu zpět, nebylo co řešit. Sedli jsme si nejen jezdecky, ale během předsezonního soustředění i lidsky. A to všechno se odráží na trati.“

Ještě v cíli dosud poslední GP Estonska jste byli o dva body v čele šampionátu, ale pak přišla penalizace za údajné předjíždění pod žlutými vlajkami a propad pořadím na 10. místo. V čem byl problém?

„V Estonsku jsme si chtěli spravit chuť po předchozím pádu v Belgii, kvůli kterému jsme po stíhací jízdě dojeli čtvrtí.  To se podařilo. Euforii v cíli však záhy vystřídala frustrace a velké zklamání. Šlo o to, že v jednom nepřehledném úseku byla kvůli havárii na pravé straně trati vyvěšena žlutá vlajka. Zároveň tam vlála vlajka modrá, protože před námi byly dvě pomalejší posádky, které nás samy pouštěly. Opatrně jsme je objeli, přičemž jsme respektovali levou stranu, abychom neohrozili havarovanou posádku a lékaře na trati. Za nebezpečnou jízdu a nerespektování žlutých vlajek jsme pak právě dostali penalizaci, která však podle našeho názoru nebyla na místě.“

Jak celou situaci vnímáte s odstupem času? Berete to jako větší motivaci pro nadcházející domácí závod v Kaplici?

„Zpočátku jsme cítili křivdu, hlavně v souvislosti s tím, že rozhodnutí hrálo ve prospěch naší konkurenční posádky, kterou tvoří i Estonec. Udělali jsme maximum proto, aby se všechno ještě jednou patřičně projednalo, ale nic se nakonec nezměnilo. Bereme to jako fakt a teď už se plně koncentrujeme na Kaplici. Jsme závodníci, chceme ze sebe vydat to nejlepší. Máme skvěle připravenou skvěle motorku a naším jednoznačným cílem je udělat double.“

Zatrnulo vám z hlediska boje o titul, když byl zrušen původně plánovaný závod v Dalečíně, který následně nahradila právě Kaplice?

„Koronavirus, válka na Ukrajině… dnešní doba je v tomto ohledu složitá a musíme počítat s tím, že takový scénář může kdykoliv nastat. Už v roce 2020 se nejel žádný závod, v loňském roce jen čtyři, letos pak dvanáct. Je to ošidné v tom, že stačí jedna sebemenší chyba v jakémkoliv závodě a veškeré ambice a plány jsou pryč. Po Estonsku by to pro nás byla další rána, ale naštěstí se podařilo závod přesunout do Kaplice a my tak máme šanci bojovat dál.“

V Kaplici se závod mistrovství světa pojede vůbec poprvé v historii. Vnímáte jako velkou výhodu, že jako Čech trať velmi dobře znáte?

„Určitě, navíc Etienne (Bax) je na tento technický tip okruhů z Nizozemska rovněž zvyklý. Dokonce jsme v Kaplici i několikrát společně trénovali, takže pro nás to může být velká výhoda. Na druhou stranu, je to mistrovství světa a všechny posádky se dokáží během tréninků velmi rychle všem specifikum trati přizpůsobit.“

Jaký průběh závodu očekáváte?

„Jde o technickou a náročnou trať, kde častokrát hraje velmi důležitou roli počasí. Pokud prší, je to na trati opravdu složité, dokonce pamatuji závody, které musely být kvůli tomu zrušeny. Jinak obecně je v sajdkárkrosu zásadní start, v Kaplici pak bude rovněž klíčové držet ideální stopu a mít dobré nájezdy a výjezdy právě ze všech technických pasáží. Věřím, že uvidíme dost soubojů a pro oko diváka to bude zajímavá podívaná s dobrým koncem pro nás.“

Kromě vyvrcholení letošního mistrovství světa vás poslední zářijový víkend v Kramolíně čeká mistrovství Evropy národů. Stejně jako v loňském roce však budete startovat pod vlajkou Nizozemska, proč?

„S promotérem závodu Martinem Beňou jsme toto téma intenzivně řešili. Bavili jsme se, jestli by byla možnost dát dohromady konkurenceschopný tým, který by měl ambice na medaili. Bohužel, tato možnost není příliš reálná. Proto jsem se rozhodl, že opět pojedu s Etiennem (Baxem) a dalšími Nizozemci, se kterými jsem v loňském roce získal titul mistra Evropy. Letos je mým cílem jednoznačně pokus o obhajobu titulu. Na domácí půdě je to pro mě velké lákadlo, i když v barvách Nizozemska. Těším se na to a doufám, že nás fanoušci přijdou podpořit v hojném počtu.“



Tisková zpráva Autoklubu ČR
Foto: WSC
2.9.2022