Jméno Krajčovič znají příznivci motorek dlouhá léta. „Má historii a něco za ním stojí. Možná díky němu jsem to měl někdy lehčí a jindy složitější. Jsme motoristická rodina od dědy přes tátu až po mě. Já se ovšem vydal trochu jinou cestou,“ říká 31letý závodník, který je zároveň u slavného dakarského týmu ORION – Moto Racing Group. Jeho slova nejlépe potvrzuje fakt, že se nevěnuje motokrosu. „Od čtyř let jsem byl motokrosař a dosáhl i na nějaké tituly v juniorských kategoriích. Po zraněních jsem ovšem přestal závodit,“ vypravuje. Rekonvalescence byly natolik dlouhé, že padl Ervínův sen stát se profesionálem. „Vedle práce jsem potřeboval najít vyžití, při kterém budu držet řídítka v rukou. Flattrack byla jasná volba,“ zdůrazňuje.

Dvanáct borců na ovále, kolo na kolo, emoce jen stříkají. V českém paddocku to však není až tak vyhrocené. „Náš píseček je malý, v depu nikdo nikoho nepomlouvá a pomůžeme si,“ prozrazuje Krajčovič. Jiné je to během mistrovství světa. „Tam panuje větší rivalita,“ okomentuje stručně. Všechny závody ovšem mají jedno společné – každý chce vyhrát. „Pokud je třeba předjet tvrději, musíte to udělat. Na druhou stranu to nesmíte mít za zlé soupeři. Navíc máme rozhodčího, který posoudí, jestli bylo vše v pohodě.“

Výroky sudích pochopitelně budí vášně. „Loni v úvodním svěťáku spadl jeden Ital a jízda se musela opakovat. Byl tam italský rozhodčí a přes názor všech ho nevyloučil. V první zatáčce po restartu jsem měl kvůli němu ošklivý pád,“ vypravuje Krajčovič, jak v paddocku vzplál. „Žádný sport nejde provozovat bez adrenalinu, ale nikdo se zase nedrží pod krkem. S odstupem času je důležité vzít věci s chladnou hlavou a uvědomit si, co se stalo a proč se to stalo,“ myslí si.

Především je nutné najít optimální stopu. „Každá dráha je jiná, každé nastavení motorky i styl závodníka. Abyste byl úspěšný, všechno do sebe musí zaklapnout,“ líčí jezdec, který se v závodech nemůže spokojit se stále stejnou taktikou. „Nejčastěji těžím z rychlých startů. Do prvních kol se snažím dát úplně všechno a pak si mohu jet vlastní jízdu,“ popisuje Krajčovič ideální scénář. Jsou dny, kdy se necítí ve formě. „Pokud s dráhou bojuji a nejede se mi úplně dobře, hodně pomůže využít soupeřů a trochu si skrz ně dráhu načíst. Jezdíme sice na ovále, ale i tak je potřeba nad každým metrem dráhy pečlivě přemýšlet,“ míní.

Správná taktika se očividně vyplatila při posledním zastavení mistrovství světa. Ve francouzském Morizes dojel zkušený Čech šestý. „Byl jsem spokojený. Nejlépe jsem byl ve svěťáku zatím pátý. Jenže letos se konkurence ještě zvýšila,“ uvědomuje si Krajčovič. Proto si dává před každým závodem stejný cíl – dvanáctičlenné finále.

Na životní výsledek dosáhl loni v Pardubicích. „Vlastně mi přijde, že mi tamní ovál moc nesedí. Pak na něm jedu závody a nějakým záhadným způsobem propluji,“ nechápe. Před rokem přišlo do hlediště plochodrážního stadionu ve čtvrti Svítkov 5000 diváků. Ani to ho neznervóznilo. „Byla to bomba. Pamatuji si, jak mě podporovali. Větší tlak jsem ale necítil,“ povídá. Bylo by skvělé, pokud by se fanouškům letos odvděčil medailovým umístěním. „To je můj dlouhodobý cíl. Jsem pro něj připravený udělat cokoli. Pokud by se to podařilo už teď v Pardubicích, asi bych z afterparty odcházel hodně zničený,“ dodává se smíchem Krajčovič.

TZ Ervína Krajčoviče

Foto: Jakub Frey a archiv

14. 9. 2022