Mariane, pokud Tě někdo z našich čtenářů snad nezná, musím připomenout, že hlavní oblastí Tvého zájmu je především legendární Rallye Dakar. Jak vlastně vypadaly Tvoje úplné fotografické začátky na Dakaru? Nepletu-li se, první ročník jsi absolvoval v roce 2010?

Ano, máš pravdu. První ročník jsem absolvoval v roce 2010, potom jsem měl dva roky pauzu a od roku 2013 jsem pak už nechyběl na žádném. Nicméně ten úplně první ročník, tedy 2010, byl hodně specifický v tom, že moje účast nebyla v žádném případě profesionální. Teprve těsně před začátkem závodu jsem se dozvěděl, že bych měl jet jako doprovod bráchy Viktora. Dostal jsem foťák a mým úkolem bylo narychlo něco nafotit. S focením jsem sice měl už nějaké zkušenosti, ale rozhodně ne na profi úrovni. Tím, že jsem měl během závodu docela dost času i na další aktivity, tak jsem si tehdy Dakar opravdu užil a chytilo mě to. I když je potřeba říct, že tehdy to byla ve srovnání s mým dnešním nasazením na Dakaru spíše dovolená. V létě roku 2010 jsem dva měsíce brigádničil na fotogenickém Islandu, přičemž ve volném čase jsem se dost věnoval nejen samotnému focení, ale zdokonaloval jsem se i v postprodukci. Z peněz vydělaných na Islandu jsem si pořídil nový foťák a objektiv, začal jezdit na další závody, a tak se začala psát příběh mojí profesionální fotografické kariéry.

Když se ohlédneš za svými jedenácti účastmi na nejznámějším terénním závodě na světě, jak hodnotíš jeho dosavadní vývoj a současné směřování? Myslím tím jak místa konání, trasy, tak i vývoj závodní techniky – například Audi vloni poprvé nasadilo hybridní Audi RS Q e-tron.

Co se týče trasy jako takové, tak za mě byla rozhodně lepší Jižní Amerika, protože byla rozmanitější, různorodější, a tím pádem pochopitelně atraktivnější z pohledu focení. Nyní v Saudské Arábii pak jednoduše dochází k tomu, že třeba šest dní za sebou člověk fotí téměř ve stejném prostředí. Jednotlivé etapy vypadají dost podobně a je dost těžké přijít s novými nápady a motivy, což mě ve srovnání s Amerikou moc nebaví. Chybí tomu takový ten „punc dobrodružství“. Příští rok by se však mělo jet do větších dun a soutěž bude delší. Nicméně z pohledu logistiky, dostupnosti internetového připojení, a třeba menšího časového posunu je bez pochyby lepší Saudská Arábie. Obě lokality mají svá pro a proti, ale já osobně měl raději Ameriku.

Z pohledu techniky se pak i vývoj na Dakaru ubírá podobným směrem jako celý automobilový průmysl. Vzhledem k tomu, že spolupracuji s již zmíněným Audi, je pro mě zajímavé být u tohoto revolučního přerodu. Ale vlastně kde jinde tyto nové trendy pro automotive testovat než na nejtěžším závodě světa. Třeba právě nové Audi RS Q e-tron, které sice není čistý elektromobil, ale je hybridní, je dost zajímavý stroj: má spalovací motor z DTM speciálu, který funguje jako generátor elektřiny pro baterie a ty následně pohánějí elektromotory. Ale v žádném případě zatím nezvládne třeba 400 km v poušti čistě na elektřinu. Avšak i tohle je vývoj, který nás všechny posouvá. Dále se dost mluví o vodíku, což je podle mě ještě docela daleká budoucnost, ale myslím, že by to mohla být dobrá cesta – určitě lepší než čistá elektromobilita. Stejně tak se mi hodně líbí varianta alternativních biopaliv pro spalovací motory, která používá například BRX a letos s nimi chce jet i M-Sport. Myslím, že v dnešní době tohle dává zatím největší smysl.  

Nyní máme za sebou již tři roky, které byly nejen na Dakaru ovlivněny epidemií covidu. Jak se s pandemií spojená omezení dotkla Tebe jakožto fotografa, respektive Tvých aktivit? Musel ses nějak výrazněji přizpůsobovat či měnit své zaměření?

Covid mě osobně zasáhl poměrně dost, protože moje práce je primárně založená na cestování po světě a fotografování těch nejvýznamnějších eventů. Bylo ale upřímně řečeno docela fajn si po tom všem nasazení trochu odpočinout. Nečekal jsem však, že situace bude natolik závažná, jak se nakonec vyvinula. Nedalo se moc cestovat, ze začátku se ani žádné velké akce nekonaly. Potom, když už se konaly, tak zase bylo obtížné se na ně dostat s ohledem na všechna možná omezení v počtu akreditovaných účastníků či v dopravě. Já osobně v Česku téměř nic nefotím, takže během roku 2020 jsem musel své hlavní aktivity přesměrovat právě domů. Bylo to docela složité, ale nakonec se mi přece jen podařilo nějaké věci nafotit. Vše je jednoduše závislé na ochotě a zájmu klientů. Zjistil jsem, že poptávka sice je, ale dost lidí se mě zdráhá kontaktovat, protože mají strach, že bych menší zakázky nechtěl realizovat. Doufám tedy, že se tohle do budoucna změní. Cestování po světě mě neskutečně baví, zrovna jsem pracovně v Mexiku, ale vím, že to není udržitelné na celý život. Takže se určitě budu muset orientovat na jiné věci.

V poslední době jsem také začal více dělat videa. Hlavně kvůli vyššímu tlaku a trendům na sociálních sítích. Mám svůj tým lidí, který nyní pracuje nejen na fotografiích, ale už i natáčíme. Ve zkratce řečeno – covid mě určitě ovlivnil, ale mnohé profese na tom byly bezpochyby hůř. Pozitivní určitě bylo, že jsem stihl dostavět dům, což by šlo při současném vytížení jen stěží. V podstatě z posledních dvou a půl měsíců jsem byl doma týden a nyní mám před sebou ještě další tři týdny v Mexiku, tudíž na jakékoliv další osobní věci absolutně nemám prostor.

Pro fotografické nadšence, kteří by rádi nahlédli pod pokličku Tvého umění, pořádáš workshopy. Kdy se můžeme těšit na další a jaké bude jeho téma? 

Workshopy nejsou věcí, kterou bych pořádal nějak pravidelně. Letos se konal třeba workshop znovu poprvé až po dvou letech, protože naposledy jsem měl čas během počátku pandemie právě v již zmíněném roce 2020. Tentokrát to však bylo na základě dohody s Nikonem, který uspořádal soutěž o poukázky na tento workshop. Ve finále to bylo neskutečně super a spolupráce s účastníky mě moc bavila. Problém je jen najít ten potřebný čas a vše skloubit s cestováním a focením. Určitě bych ale takových workshopů chtěl dělat víc. Vím, že je o ně zájem. Příští rok bude další s podobným formátem jako letos, protože tak mi to maximálně vyhovovalo. Účastnil se Honza Brabec, který jezdil na motorce, přijel můj brácha se čtyřkolkou, a všem se to podle mě líbilo – jak jezdcům, tak fotografům. Ještě taky přemýšlím o natočení fotografických online kurzů, čímž by se moje know-how mohlo dostat ke spoustě dalších nadšenců do focení motorsportu. Navíc bych nemusel složitě řešit termíny a lidé si taková videa mohou pustit opakovaně a kdy se jim zachce. Během jednodenního osobního workshopu se totiž do studentů snažím dostat co nejvíce informací a spousta věcí jim pak v té záplavě nových poznatků může vypadnout, což by se u videí stát nemohlo. Uvidíme tedy, kdy se mi podaří zrealizovat i tohle.

Když se dívám na Tvoje portfolio plné fotek z F1, MotoGP, Dakaru či WRC, musí Ti jej závidět snad každý sportovní fotograf. Máš vůbec ještě nějaký sen, který by sis rád v oblasti motorsportu, respektive jeho fotografování, splnil?

No, je pravda, že jsem už fotil spoustu věcí, ale na druhou stranu mi řada eventů ještě chybí. Případně i ty již absolvované akce se dají nafotit třeba trošku jinak či fotit pravidelněji, hlavně co se F1 týče. Můj cíl do budoucnosti tedy je více se zakotvit právě v F1 a přesunout se do oblasti reklamy. Rád bych totiž trošku zvolnil, hlavně s ohledem na náročné cestování, protože ten samotný proces přemísťování se mezi jednotlivými závody je dost vysilující. Skrz reklamní focení bych tedy rád svoje vytížení trošku zklidnil. Co se akcí jako takových týče, tak jsem fotil Dakar, Formuli 1, MotoGP, Isle of Man TT, 24 h LeMans, WRC… To jsou takové stěžejní věci, ale ještě bych si rád zafotil třeba Pikes Peak. Konkrétních vysněných akcí tedy už moc nemám, ale fotky je pořád možné zdokonalovat.

Pokračování velkého rozhovoru s Marianem, který se rozpovídal mimo jiné o předdakarských přípravách, domlouvání zakázek s jednotlivými závodními týmy či o průběhu typického dne na Dakaru z pohledu fotografa a jeho týmu naleznete v novém čísle tištěného stošedesátistránkového CZECH MOTOCROSS magazínu, které je nyní k dostání mimo jiné i ve speciálním balíčku s kalendářem na příští rok, a to za cenu 149,- Kč, respektive 348,- Kč v případě balíčku.

Objednávat je možné na mailové adrese [email protected], více informací pak naleznete ZDE.  

Autor: Vašek Volf
Foto: archiv MCH Photo

03. 12. 2022