Po sedmém místě a vítězství v kategorii KIDS vyrazili bratři Hanulíkové na další závod holandského juniorského seriálu. Ten je otevřený závodníkům do osmnácti let na strojích omezených obsahem 450 ccm. Mezi nimi jedou jezdci kategorie KIDS na strojích s nižšími objemy.



Pořadatelé ve Stevensbeeku nechtěli ponechat nic náhodě a tak při teplotách kolem 30°C od poloviny týdne písečnou trať denně kropili kubíky vody. Na jezdce tak čekal hluboký měkký písek, v němž se tvořily typické hluboké koleje, do nichž malé sajdkáry zapadaly až po rám.



Úvodní zaváděcí kolo a sedmiminutový trénink stačil mladé Šumperské posádce tak maximálně k tomu, aby zjistila, že celý okruh vede lesním parkem a kromě mnoha zatáček na ně čeká raubírna v bezedném písku. „Trénink nám toho moc neukázal, protože když kluci chtěli zkusit větší tempo, jedna z kolejí je vyhodila a než jsem se k nim dostal a pomohl jim nasednout a nastartovat, byl konec tréninku,“ postěžoval si otec Jan Hanulík.



Do první jízdy Hanulíci odstartovali jako pátí a za svými zády měli i dvě posádky na velkých „dospělých“ sajdkárách. Ty se jim moc dlouho za sebou udržet nepodařilo, protože tyto stroje měly v hlubokém písku velikou výhodu. Naopak konstantním tempem pomalu dojížděli jednu z „malých“ domácích posádek. „Při pokusu o předjetí v posledním kole se kluci dnes podruhé převrátili a nakonec dojeli předposlední,“ popsal průběh závěru závodu otec a trenér v jedné osobě.



„Start druhé jízdy jsme ukázkově prospali a odjížděli jsme daleko poslední. Při snaze dohnat ztrátu na ostatní posádky kluci opět chybovali a hluboké koleje takovéto chyby trestají. Během prvního kola se převrátili hned dvakrát a bylo po stíhačce. Zbytek rozjížďky už pak pro nás byl jen o sbírání zkušeností s jízdou na povrchu, s nímž se v našich končinách nepotkáme,“ zhodnotil druhou jízdu Jan Hanulík.




Text a foto: Karel Švéda