Oproti předchozím rokům nemusel Václav Nedvěd čekat, zdali bude do závodu nominován či nikoli. Díky svým výsledkům v letošním šampionátu, kde získal dostatečný počet bodů, měl účast v nejsledovanějším závodě jistou. Na závodiště nedaleko saského městečka Griesbach tak spolu s přítelkyní Pavlínkou, která ho doprovází na všech závodech, dorazil již v pátek. V klidu, s dostatečným předstihem si tak mohl projít trať a vše si okouknout. „Přijel jsem s jasným cílem zúročit všechny zkušenosti, které jsem v průběhu roku na náročných tratích po Evropě získal,“ svěřil se Deníku Nedvěd. Že není trať v Getzenu procházka růžovým sadem, věděl dobře už z předchozích ročníků.

V letošním roce se v 10 hodin dopoledne na start první části závodu zvané GetzenRace postavilo 66 jezdců, kdy jména některých z nich, jako je Graham Jarvis, vzbuzují v Nedvědovi obrovský respekt. „Je to vlastně kvalifikace do odpoledního závodu, kam postupuje dvacet jezdců. Jelo se mi dobře, cítil jsem se parádně a dojel jsem sedmnáctý,“ říká Nedvěd. Nicméně na finálovou jízdu se nakonec příliš netěšil. Mezi dopoledním a odpoledním závodem mají jezdci jen cirka hodinu a půl na regeneraci a odpočinek. „Byl jsem sice spokojený, ale hrozně urvaný, takže jsem měl z trati úplně obyčejný strach. Poprvé v životě jsem se probojoval až sem, v minulosti jsem pravidelně končil po dopoledním závodě, finálovou jízdu jsem jel poprvé, “ přiznává jezdec bez uzardění svoje sobotní pocity. Motorka šlapala jak hodinky, překvapivě nepřišlo žádné nepříjemné zranění, které už několikrát dokázalo Nedvědovi znepříjemnit závody, jen tělo dostalo při kvalifikaci zabrat a mysl opanovala obava.

Zbývající část článku najdete na webu Tachovského deníku ZDE.

Text: Monika Šavlová / Tachovský deník

Foto: archiv Václava Nedvěda

7. 11. 2023