Dakar 2024 byl velmi atraktivní nejen pro diváky a fanoušky. Letošní trasa a celkové pojetí bavilo také fotografy. „Byl to určitě jeden z lepších ročníků v Saudské Arábii. Časté změny prostředí, dobré počasí, organizační novinky – to vše dělalo Dakar zajímavějším,“ pochvaloval si Marian Chytka, který spolupracoval například s Audi, Toyotou, Fordem, Mini nebo s Hondou. Ke zpestření nejtěžší dálkové soutěže přispěla zejména dvoudenní etapa v poušti. V dunách musely posádky překonat stovky kilometrů a přespat v opuštěném bivaku, kde nebylo skoro žádné zázemí. Jen oheň a jídlo v konzervách. „Bylo zajímavé sledovat, jak například Carlos Sainz ulehá do stanu. Mělo to své kouzlo a zamíchalo to celkovým pořadí,“ pochvaloval si Chytka, podle kterého tímto směrem organizátoři půjdou.

„S kýmkoliv jsem se na Dakaru bavil, tak si Chrono48 velmi pochvaloval. Předpokládám, že organizátor na tom nebude nic měnit, naopak by mohl přidávat ještě více obdobných výzev, které připomenou cestovatelské a dobrodružné začátky tohoto legendárního závodu.“

Nabízel Loebovi pomoc

Očima Chytky byla zároveň letošní verze Dakaru nejdrsnější a nejemotivnější, což potvrdila první maratonská etapa a poté předposlední jedenáctý den. „Šlo o velké rozbíječky mezi kameny, v cíli jsme postřehli mnoho emocí, protože spousta lidí v nich přišla o své šance. Takových výbuchů zmaru jsem na Dakaru ještě neviděl. Znatelně smutný byl například také Loeb,“ upozornil český fotograf, který rallyeovu legendu potkal v problémech v desátém závodním dnu.

„V tu dobu stahoval lídra Sainze. Potkali jsme ho na cestě na start, jak stojí a opravuje auto. Nabídli jsme mu pomoc, ale byl ve velkém stresu. Měli problémy se zvedákem na kola, začal se mu totiž během jízdy na dálnici náhle vysouvat. Museli se zvedáku zbavit a do etapy vstupovali s vědomím, že na jedné straně nebudou schopni měnit kolo,“ popisoval Chytka začátek konce pro Loeba, který útočil na svůj první vysněný triumf na Dakaru. „Bohužel udělal dva defekty na té straně, kde to nemohl zvednout. Musel přímo na trati najet na skálu, aby auto alespoň trochu nadzvednul. V dalším dnu ho pak potkaly ještě vážnější technické potíže, které ho srazily na konečné třetí místo.“

Žádaný český fotograf spolupracoval na Dakaru také s továrním týmem Audi, v cíli byl u velké radosti vítěze Sainza. „Bylo těžké se k němu vůbec dostat, jak nás tam byla hromada fotografů. Navíc se do cíle dostavil i jeho syn – pilot F1, který budil velkou pozornost. Sainzovi hodně pomohli týmoví parťáci Ekström a Peterhansel, bez nich by na prvenství dosáhl jen těžko. Z těch všech účastí na Dakaru čekali v Audi vítězství nejméně právě na té letošní. Proto si toho moc váží,“ hodnotil Chytka, který se taky pozastavil nad nečekaně velkými rozdíly v kategorii motocyklů. „Kluci z Hondy potvrdili jasnou převahu, byli opravdu nejrychlejší. Měli letos úplně novou motorku, na které provedli mnoho docela zásadních změn, a to se vyplatilo. Velkou radost jsem měl taky z toho, že Ross Branch dokázal dovézt na podium motorku HERO.“

Hořící auto, tři hodiny spánku

Tým MCHphoto se ale na letošní Dakarské rallye potýkal s významnými komplikacemi. V jednom z jejich aut vypovědělo službu turbo. „Ještě před startem jsem s ním zkoušel vyjet dunu a najednou se ozvala rána, zhasnul motor a následně jsme zjistili, že to bylo právě turbo. Naštěstí nepoškodilo nic dalšího. Turbo bylo před Dakarem zcela nové a v Arábii bohužel sehnat nešlo. Dovezl ho z Česka až kolega Petr Lusk, který přicestoval během druhé etapy, jenže mu ještě k tomu všemu na letišti ztratili tašky,“ popisoval Chytka, který musel terénem jezdit pomalejším tempem.

A problémy začal dělat také druhý vůz, ve kterém začal nejdříve zlobit alternátor a následně vystavila stopku automatická převodovka. „Alternátor jsme dokázali vyřešit kolem půlnoci v jednom z místních servisů a vydali se znovu na cestu. Nicméně asi půl hodiny na to mi kolega zavolal s tím, že se najednou na dálnici ozvala rána a auto dokonce začalo hořet. Z prasklé hadice vytryskl převodový olej do motoru a na horkých svodech začal hořet. Několikrát se nám tak měnily plány, museli jsme řešit odtah, opravy vozů, náhradní místa pro členy posádky.... Do páté etapy jsme už vyráželi s novým turbem a o dva dny později vyzvedli i druhé auto s opravenou převodovkou. Během třech etap, kdy se to vše dělo a řešilo, jsem naspal dohromady asi 6 hodin. Ale Dakar mě naučil nepanikařit, věci hlavně řešit.“

TZ a foto: MCH Photo
31.01.2024