Pane Majere, jak vzpomínáte na své závodnické začátky, jezdil jste závody i před startem v Pick-upech?
Pouze jako spolujezdec v rallye. Dvě sezóny se Škodou 110 a následně 120 v mistroství ČSSR v roce 1981-1982.
 

Zmínil jsem závody okruhových Škoda Pick-up, jak vlastně vznikla myšlenka na účast v tomto seriálu?
Toto vyplynulo ze situace, kdy jsem otevíral nové dealerství značky Škoda a byli jsme osloveni automobilkou, která tento pohár podporovala a začínala s ním. Vnímal jsem to jako příležitost, jak podpořit nové naše dealerství, a také využít technický a lidský potenciál naší společnosti.
 

Nejzajímavějším momentem těchto závodů bylo srovnání soukromých jezdců s tehdy hodně vyrovnanou technikou, kdo Vám byl největším soupeřem na trati?
V pickupech jsem neměl nějaké konkrétní hlavní lidské soupeře, ale největší soupeř byla naše neznalost přípravy závodního auta, neznalost prostředí a okruhů.
 

Máte ještě dnes nějakého závodnického kamaráda, se kterým občas zavzpomínáte na tyto hezké závody aut?
Ze závodů mám mnoho kamarádů a s většinou nás i spojoval stejný business, který jsme dělali. Jmenovat můžu Petra Koláře, Petra Levíčka, Josefa Michla, Davida Kostruha, Radima Kůrku a mnoho dalších.
 

Po Škoda Pick-up přišel další milník, a to závody Škoda Octavia Cupu, tedy ještě jedničkové verze. Byla i tato technika vyrovnaná a jak na tento seriál vzpomínáte?
Bylo to zase o kousek profesionálnější a dospělejší závodění. První ročníky byla technika velmi vyrovnaná a stále ještě dostupná. Auta také byla k poměru nákladů velmi dobře postavená rychlá a technicky to byl velký krok kupředu oproti pickupu.
 

Jaký závod nebo ocenění si nejvíce ceníte ve své jezdecké kariéře?
Vzpomínám si nejvíce asi na dva závody. Jeden byl hned z prvních závodů v pickupu, kdy v prudkém dešti jsem dokázal předjet celé startovní pole, a díky počasí smazat naše nedostatečné technické znalosti a skončit celkově na druhém místě.

Druhý takový závod už je v Octavia cupu v Brně, kdy jsem měl startovat z prvního místa a kvůli opožděnému startu z důvodu deště a mého pozdního nájezdu před startem jsem nebyl připuštěn a musel jsem startovat jako poslední z boxové uličky. Jako jediný v poli jsem zariskoval a vyjížděl na suchých pneumatikách, kdy stále ale pršelo. Během prvního kola jsem vyjel mimo trať z důvodu velkého množství vody na trati. Přesto se mi podařilo z kačírku dostat zpět na závodní trať, když mezitím celé pole jezdců odjelo ode mě více jak půl kola. Během následujících dvou kol přestalo pršet a trať začala rychle osychat a já jsem během následujících kol předjel skoro celé startovní pole a při nájezdu do předposledního kola jsem byl druhý. Při průjezdu 9 kolem byl závod který byl původně na 10 kol předčasně ukončen a tím jsem přišel o jisté první místo.
 

Přišel pak konec se závoděním a rodinné kormidlo převzal syn Petr Majer, ale už v závodech do vrchu. S čím jste tenkrát závodil a jak se Vám líbily závody do vrchu?
Vzhledem k tomu že jsem měl výborné vzpomínky na pickup, a také jsme znali tuto techniku, tak volba byla jasná. Nakonec se toto rozhodnutí ukázalo jako vcelku správné, protože váha pickupu byla vždy jeho silná stránka, a také čitelné jízdní vlastnosti nám pomáhali se hned o začátku umisťovat na předních příčkách kategorie. Okruhy nám ale byly bližší.

Petr Majer jr: pro mě závody do vrchu byla první závodní zkušenost a ujistil jsem se, že mě závody baví a rád bych se jim věnoval. Byl jsem si ale jistý že vrchy nejsou pro mě to pravé a táhne mě to k okruhům a soupeřením spíše kolo na kolo než proti stopkám. Až to situace dovolila spojil jsem se s teamem Mičánek Motorsport a pustil se do Clio cupu v rámci ESET cupu. Tento pohár jsem zvolil kvůli totožné technice, tak jako kdysi Octavia cup. První rok byl pro mě o učení s občasným předním umístěním, ale také mnoha chybami. Druhý rok už se mi podařilo celkově vyhrát MČR. Po těchto kompletních sezonách s cliem jsem se rozhodl testovat jiné závodní stroje. Nejvíce jsem si oblíbil prototyp Norma M30 kategorie LMP3, který jsem testoval u stáje Janík Motorsport. Čas od času, jak to podmínky dovolí se v rámci testování svezu, případně nějaký jednotlivý závod. V minulém roce například v Mostě endurance s KTM Xbow GTX od Janík Motorsport.

Po letech bez závodního volantu, nesvrbí Vás trochu ruce, že byste občas vyzkoušeli nějaké závodní nádobíčko?
Po těchto cupových závodech jsem vyzkoušel mnoho typů závodních strojů od Superturismo, DTM, až po závodní tahač, ale tyto závody už byly na tak profesionální úrovni, že se pro mě vytratila ta správná atmosféra, kterou jsem prožíval, když jsme tam byly jako parta se svými spolupracovníky z firmy a byl to pro nás zároveň i relax.

Jak jsme se od Váš dozvěděli, máte ještě stále jeden pěkný a funkční závodní vůz Pick-up. S ním je určitě vzpomínání na krásné závodní časy plnohodnotné?
Ano syn ho má u sebe a udržuje jej v připraveném stavu pro použití. Čas od času se s ním z nostalgie sveze.

Děkujeme za Váš čas a ochotu k rozhovoru na téma starých závodních časů a někdy třeba u závodní dráhy na shledanou.

Autoři: Vláďa Rožánek a Petr Majer.
Foto: archiv Petra Majera
17.02.2024