Co vám zabránilo v aktivní účasti na strmém vrchu v Chýnově?
Ve středu před závodem jsem podstoupil takovou menší operaci, která byla původně plánována jinak. Měl jsem v ruce drát, jenž bylo třeba vyndat. Ozval se mi pak doktor Kebrle, že má volno a mohli bychom to udělat. Tak jsem okamžitě kývl, protože se blíží moje hlavní sezona, takže potřebuji být fit a připravený. Nebyl to nijak vážný zákrok, ale vznikla po něm trhlina jako po říznutí nožem, kterou bylo třeba nechat zacelit. Úplně hlavní důvod mé neúčasti ale byla záda, která mě vzala večer před závodem úplně brutálně takovým způsobem, že jsem musel jet ráno do nemocnice na opich.
 

Po kolika letech jste se v Chýnově nepostavil na start?
To může být klidně deset let. Pět ročníků se mi v Chýnově povedlo vyhrát. Je to suprová akce a jezdím tam každý rok strašně rád. Hrozně mě mrzelo, že jsem po tolika letech nemohl sedět na motorce, abych se pokusil vyjet až nahoru. Je to fajn závod, na němž nemám vůbec žádné ambice, ale sejde se vždycky velké množství lidí, které to baví. A pak to o to víc baví i nás jezdce.
 

Když jste nezávodil, tak jste alespoň spolu s ředitelem závodu Evženem Zadražilem pustil do komentování. Máte s touto činností nějaké zkušenosti?
Byla to zajímavá zkušenost a musím přiznat, že jsem nebyl ani moc nervózní. Nervozita rychle opadla, protože jsem byl mezi svými. Kluky znám a mohl jsem říct i nějaké zajímavosti. Navíc jsem předtím už mnohokrát do mikrofonu mluvil, takže to pro mě nebylo nic zase až tak nového. A hlavně patřím do tohoto závodnického kraje, takže jsem se dobře cítil.
 

Pomalu se blíží váš šestý Dakar. Těšíte se?
Těším se moc. Pojedu za stejný tým Orion Moto Racing Group a se stejnou motorkou KTM. Důležité také je, že se Dakar opět pojede také ve stejné zemi v Saúdské Arábii, se kterou byla smlouva podepsána na dalších pět let.
 

V rámci přípravy jste vždycky jezdil motokros, který je vaší nejoblíbenější disciplínou. Letos jste nejel ani jeden závod. Co se přihodilo?
V dubnu jsem podstoupil u pana doktora Kebrleho operaci člunkové kosti, která je poměrně náročná na rehabilitaci. Chce to svůj čas a já jsem ho tomu dal, abych se potom mohl dobře připravit na Dakar. Jak už jsem řekl, teď to byla taková závěrečná mini operace a už budu moct fungovat na sto procent.
 

Kdy se vám stalo naposledy, že byste za celý rok neodjel ani jeden motokrosový závod?
Možná někdy v pěti letech. Hrozně mě to mrzí, protože motokros miluju. Také vím, že vinou všech těch zdravotních potíží, které jsem za poslední roky měl, bych nebyl vepředu tak, jak bych chtěl být. To je mi jasné. Musel bych hrozně moc natrénovat, abych se klukům ze špičky našeho mistráku přiblížil, protože jsou rozjetí a jedou perfektně. Vůbec nevím, jestli bych se po všech těch zraněních dokázal připravit tak, abych byl schopen atakovat pódiová umístění. V hlavě bych to asi měl a nechtěl bych tam jezdit někde vzadu.

Dočtěte si rozhovor ZDE. 
 

Autor: Pavel Kortus/Táborský deník
Foto: osobní archiv Martina Michka
02.10.2024