Původní plán byl ale jiný. „Letošní rok jsme chtěli odjet s jedním závodníkem a vytipovat si nového mladého jezdce pro další sezonu,“ vysvětluje ostřílený motokrosový funkcionář. Jenže sázka na nadějného Stanislava Pojara nevyšla. „Tři dny před Silvestrem jsme se dozvěděli o přestupu i tohoto našeho jediného jezdce pryč. Po zvážení všech okolností a domluvě v týmu jsme se rozhodli pro toto řešení a prostředky plánované pro letošní ročník pošetříme na sezonu další,“ dává nahlédnout do týmové strategie.
 

Jiří Kuthan vedl na konci minulého století v té době ještě jihočeský a také jeden z nejúspěšnějších týmů u nás Sandra Pacov. Po dlouhé pauze se poté k motokrosu vrátil, ale zaplaven štěstím rozhodně není. „Za šest let, co motokros zase děláme, jsem si udělal názor na chod tohoto krásného sportu u nás a jsem vyloženě zklamaný. To musím říct,“ přiznává. „Od chování zúčastněných až po zastřešující organizaci. Podrobnosti si nechám pro sebe. Asi každý povolaný ví, o čem mluvím…“

Z motokrosu se stává mediálně minimálně zajímavý sport. „Obdivuji, co pořád ještě někteří motokrosu obětují. A opět nechci jmenovat. Zároveň si ale myslím, že by se tomu mělo dát více, než jen jezdit po závodech. Je potřeba, aby to bylo také někde vidět, ne jenom pár minut v televizi. Jinak to nikoho jako partnera nemůže přitáhnout a není to pro něj zajímavé. A tady by právě mělo pomoci vedení našeho motokrosu,“ vzkazuje.
 

Kuthanovi se líbí projekt Václava Haase, který přivedl na naše tratě jezdce světového formátu Němce Maxe Nagla. „To je pilot, který by mohl vyučovat přístup k závodění jak jezdecky, tak, a to hlavně, morálně. Je to stoprocentní profesionál.“

Líbí se Ti článek? Dočti si ho ZDE. 

Autor: Pavel Kortus/Táborský deník
Ilustrační foto: Pavel Horák 
16.04.2025