Sám ale později na tiskovce připustil, že poslední slovo bude mít na podzimním kongresu právě FIM. Popravdě, rádi vás budeme o stavu věcí informovat, nejspíš přineseme hlasy jedné i druhé strany, ale nechtějte, abychom se do tohoto rozporu sami zapojili. Tuhle chybu jsem totiž udělal před těmi zmíněnými deseti lety, přiklonil jsem se k ČMF a ztratil tím pádem novinářskou nezávislost. Pak, abych z toho vybruslil s čistým štítem, raději jsem druhou stranu přestal kritizovat, i když bylo za co. A tak vám jen pro začátek vyjmenuji pro a proti, jak je vidím v této chvíli. Není to jednoduché, možná naštvu obě strany, v obou táborech mám přitom pár blízkých lidí, o jejichž přátelství stojím. Jsme prostě malá republika.

Pro změnu: Možná že jde o jedinou šanci, jak od moci odstřihnout léta nesesaditelného prezidenta AČR, Romana Ječmínka. Je zajímavé, že velká většina lidí, s nimiž jsem nastalou situaci v posledních dnech probíral, se změnou souhlasí. Nejjasněji to vyjádřil jeden nejmenovaný zkušený novinářský kolega: „Vítám cokoliv, co uškodí Ječmínkovi...“ Možná právě doba, kdy Roman Ječmínek už za svými zády nemá společnost Sazka, je pro tenhle okamžik vhodná. Výhodou by rovněž bylo, že by se zčeřily stojaté vody některých disciplín a mimo jiné by se konečně někdo začal věnovat slovům, jako je obchod nebo marketing. A také, že by se nová organizace snad odstřihla od ostudných vazeb s lidmi, kteří našemu motocyklovému sportu škodili už za „totáče“ a pořád jsou sakra tak nějak u toho a nikoho to zjevně nepálí.

Proti změně: V roce 2001, kdy FIM přiřkla sportovní autoritu AČR, měla už tato organizace vytvořené samostatné a funkční motocyklové struktury, například celá plochá dráha se tehdy přiklonila k AČR, motokros měl nejen nový Svaz, ale pořádal i vlastní závody. Jediná disciplína, která byla jednotně proti, byla silnice. A tyhle struktury zatím na obzoru nevidím. Možná vznikají, proslýchá se, ale zatím se o nich veřejně a jmenovitě nemluví. A právě to je další problém, když se někde otevře šance dostat se k moci, v první řadě stojí „loktaři“, nebo lidé, pro něž nejde o sport, ale o vyřizování účtů. To není dobré, mělo by jít o nezatížené lidi s pevným charakterem a zájmen o jejich sportovní disciplínu. Zdá se vám to naivní? Mně bohužel po zkušenostech také. Pak tu jsou některé osobnosti, spolupracující s AČR, za něž bych dal ruku do ohně a o nichž jsem přesvědčený, že jsou právě lidmi na svém místě, u kterých by byla škoda, kdyby je někdo odstřihl. Chcete jmenovitě, například předseda Svazu ploché dráhy Petr Moravec nebo předseda Svazu Endura, Jiří Pošík.

 

A pro mne, podle průzkumů veřejného mínění i jako pro převážnou většinu obyvatel ČR, jak se do něčeho namočí politika, je to hodné nedůvěry. Sorry politici, za tohle si můžete sami. I tohle mě vede k ostražitosti. Navíc existuje reálná možnost, že výsledkem bude zastavení ministerské dotace motocyklovému sportu, viz nepřímá odpověď Josefa Dobeše na tiskové konferenci: „U automobilového sportu se nic nemění.“ A také nechápu, proč by se FIM měla nechat úkolovat nějakým místním politikem.

Je mi jasné, že obě strany teď ve švýcarském Mies lobují, co jim síly stačí. Co si tam o nás, rozhádaných Češích (a Moravanech) myslí, raději ani nedomýšlet. S jinými státy takovéhle povyražení nezažívají, to jen u nás se sportovní autorita přesouvá každé desetiletí...

Ivo Helikar
ČMN

 

Zdroj:
http://www.moto-cross.cz/