09.12.2011
Přečtěte si výbornou úvahu Ivoše Helikara (šéfredaktora ČMN), která se týká boje o sportovní autoritu! "To tedy nevím, jak se zachová ministr školství Josef Dobeš, když se FIM v portugalském Estorilu rozhodla, že zatím neposlechne jeho „závazné sdělení“ o změně sportovní autority,...
...a když ta zůstává i nadále v rukou AČR? Pošle v příštím roce peníze na motocyklový sport, nepošle, a komu je pošle?
Když FIM neuposlechla Dobeše, poslechne teď Dobeš FIM? Nebo je to ještě jinak? To je, co mě zrovna v tuto chvíli nejvíc zajímá, protože tady už nejde jen o hrátky o moc, ale o přežití celého sportovního odvětví.
Zprávu o rozhodnutí FIM, že do Prahy pošle zvláštní komisi, která se ujistí, že to ministr myslí vážně, a že jeho rozhodnutí je platné (podle ČSMS), nebo nezařazení tohoto bodu do jednání Valného shromáždění FIM (podle AČR), jsem se doslechl v sobotu večer z telefonátu (postupně volaly obě strany). Výsledkem tohoto pro nás důležitého aktu je, že byla i nadále zachována kontinuita a motocyklový sport v naší zemi povede Autoklub České republiky, ale… FIM skutečně pošle do naší země skupinu, která prověří, jak to tady s motocyklovým sportem vlastně chodí a zda je všechno jak má být (podle AČR), nebo dojde k přesvědčení, že je potřeba střídat (podle ČSMS). Možná se tedy v nejbližší době dočkáme změny, možná se o sportovní autoritě bude jednat znovu příští rok na kongresu v Polsku. Ani pro jednu stranu to tedy v této chvíli neznamená definitivní vítězství nebo prohru (podle logiky).
Že držení sportovní motocyklové autority v Ječmínkových rukou není zrovna ideálním stavem, je jasné snad už od chvíle, kdy tahle autorita a státní peníze a všechno další, přistálo před skoro jedenácti roky na stole nesesaditelného vládce budovy v Opletalově ulici. Nakonec, není to zdaleka jen můj názor, podle výsledků různých anket si to myslí převážná většina příznivců motocyklového sportu v naší republice. V sobotu večer jsem se na webu totiž podíval na výsledky různých hlasování, například na Motorkářích se pro fungující AČR vyslovil jen jeden hlasující, pro nefungující 84, na stránkách Motosportu Chýnov se pro Ječmínkovu AČR vyslovilo 63 účastníků, pro Abrahamovu ČSMS 147. Na serveru gtmotocross.cz se sice hlasování zúžilo na off-roadové disciplíny, ale stav byl stejně jednoznačný, 203 hlasů pro AČR, 658 hlasů pro ČSMS. To už o něčem vypovídá, ono někdy stačí k revoluci docela málo, ale musí si to členové občanského sdružení AČR ve volebním roce 2012 s Romanem Ječmínkem sami vyřídit, aby nakonec nezůstali sami jak kůl v Jakešově plotě nebo ČSTV s Hušákem. Zajímavá jsou také slova jednoho ze zástupců svazové disciplíny AČR: „Jeden pozitivní efekt to mělo už teď, nikdy jsem je na AČR neviděl tolik pracovat, jako v posledních týdnech...“
Abrahamův Český svaz motocyklového sportu bude teď podle mého názoru potřebovat, aby si ho příznivci spojili s konkrétními důvěryhodnými jmény a vytvořil si vlastní fungující struktury, pak bude o krok dál. Ale stejně, dvaadvacet let po revoluci, a demokracie nám ne a ne zalézt pod kůži. Opravili jsme fasády, nakoupili drahá auta, odjeli na zahraniční dovolené, ale v hlavách se nám to ještě tak nějak nesrovnalo. Jak jinak si vysvětlit některá faux pas poslední doby. Třeba hned úplně na začátku, ostrý dopis ministra do FIMu, o pravomoci jmenovat sportovní autoritu, která se posléze proměnila v alibistické konstatování, že o tom rozhodne až světová federace sama. Nebo článek na webových stránkách MŠMT, nadepsaný jednoznačným titulkem: „Motocyklisté stojí za ministrem školství,“ kde na fotografii figuruje přesně deset „motocyklistů“. Kde stáli ti ostatní? Nebo groteskní situace, jak se jeden z těch deseti, jsa na ministerstvo vyslán svým nadřízeným, přišel nejprve ráno na AČR omluvit, ať se pan prezident nezlobí, že tam musí, nebo přijde o práci. Nebo na dvě hodiny prodloužená „Orwelova dvouminutovka nenávisti“ v Opletalce, jako vystřižená z partajní schůze osmdesátých let, kde se před zástupci tisku jednotliví pořadatelé AČR vyslovovali v problematice. Na SMS, kterou jsem posléze poslal jednomu z nich: „Ještě že se doba změnila a nenutí nás podepisovat antichartu,“ jsem dostal stručnou odpověď: „Nás ale ano.“
No, když nic jiného, alespoň si u toho u nás v České republice užijeme srandu. Ať je to jak chce, nastal čas připravovat sportovní kalendáře pro příští rok, tak do práce.
Že držení sportovní motocyklové autority v Ječmínkových rukou není zrovna ideálním stavem, je jasné snad už od chvíle, kdy tahle autorita a státní peníze a všechno další, přistálo před skoro jedenácti roky na stole nesesaditelného vládce budovy v Opletalově ulici. Nakonec, není to zdaleka jen můj názor, podle výsledků různých anket si to myslí převážná většina příznivců motocyklového sportu v naší republice. V sobotu večer jsem se na webu totiž podíval na výsledky různých hlasování, například na Motorkářích se pro fungující AČR vyslovil jen jeden hlasující, pro nefungující 84, na stránkách Motosportu Chýnov se pro Ječmínkovu AČR vyslovilo 63 účastníků, pro Abrahamovu ČSMS 147. Na serveru gtmotocross.cz se sice hlasování zúžilo na off-roadové disciplíny, ale stav byl stejně jednoznačný, 203 hlasů pro AČR, 658 hlasů pro ČSMS. To už o něčem vypovídá, ono někdy stačí k revoluci docela málo, ale musí si to členové občanského sdružení AČR ve volebním roce 2012 s Romanem Ječmínkem sami vyřídit, aby nakonec nezůstali sami jak kůl v Jakešově plotě nebo ČSTV s Hušákem. Zajímavá jsou také slova jednoho ze zástupců svazové disciplíny AČR: „Jeden pozitivní efekt to mělo už teď, nikdy jsem je na AČR neviděl tolik pracovat, jako v posledních týdnech...“
Abrahamův Český svaz motocyklového sportu bude teď podle mého názoru potřebovat, aby si ho příznivci spojili s konkrétními důvěryhodnými jmény a vytvořil si vlastní fungující struktury, pak bude o krok dál. Ale stejně, dvaadvacet let po revoluci, a demokracie nám ne a ne zalézt pod kůži. Opravili jsme fasády, nakoupili drahá auta, odjeli na zahraniční dovolené, ale v hlavách se nám to ještě tak nějak nesrovnalo. Jak jinak si vysvětlit některá faux pas poslední doby. Třeba hned úplně na začátku, ostrý dopis ministra do FIMu, o pravomoci jmenovat sportovní autoritu, která se posléze proměnila v alibistické konstatování, že o tom rozhodne až světová federace sama. Nebo článek na webových stránkách MŠMT, nadepsaný jednoznačným titulkem: „Motocyklisté stojí za ministrem školství,“ kde na fotografii figuruje přesně deset „motocyklistů“. Kde stáli ti ostatní? Nebo groteskní situace, jak se jeden z těch deseti, jsa na ministerstvo vyslán svým nadřízeným, přišel nejprve ráno na AČR omluvit, ať se pan prezident nezlobí, že tam musí, nebo přijde o práci. Nebo na dvě hodiny prodloužená „Orwelova dvouminutovka nenávisti“ v Opletalce, jako vystřižená z partajní schůze osmdesátých let, kde se před zástupci tisku jednotliví pořadatelé AČR vyslovovali v problematice. Na SMS, kterou jsem posléze poslal jednomu z nich: „Ještě že se doba změnila a nenutí nás podepisovat antichartu,“ jsem dostal stručnou odpověď: „Nás ale ano.“
No, když nic jiného, alespoň si u toho u nás v České republice užijeme srandu. Ať je to jak chce, nastal čas připravovat sportovní kalendáře pro příští rok, tak do práce.
Komentáře:
Pro vložení komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
.jpg)
