Máš za sebou premiérovou sezonu v královské třídě MotoGP. Jaké jsou tvoje postřehy? A co třeba technika? Musel sis hodně zvykat na nové prostředí?

Já si myslím, že přijít rovnou do MotoGP prostě nejde. Každý musí projít Moto2, 125 ccm nebo superbiky, aby věděl, do čeho jde a měl už nějaký cit s motorkami. Samozřejmě je to obrovský skok, protože ta motorka je o dost silnější než Moto2. Je o hodně agresivnější a hrozně rychlá a všechno funguje jinak. Ten přechod nebyl určitě jednoduchý. Jak ale říkám, když někdo nějakou zkušenost má a zkušeností nemyslím, že jel dvakrát po silnici, ale závodil třeba superbiky, tak určitě není bez šance. Chvíli to samozřejmě trvá, ale není až takový problém přes tohle přejít.

Minulý pátek jsi v Praze představil novou mašinu. Mohl bys mi ji nějak popsat? V čem se zásadně liší od té staré? Měl jsi už možnost svézt se na ní?

Je tam hodně rozdílů. Už jsme na ní testovali po posledním závodě ve Valencii. Hlavní rozdíl je v obsahu. Je to litr, oproti staré osmistovce, a je tam rám. Předtím jsme vlastně rám neměli nebo respektive měli, ale karbonový. Nyní používáme normální hliníkový. Tohle jsou takové dva zásadní rozdíly. Samozřejmě je jich strašně moc, ale to ví spíše mechanici. V podstatě je ta motorka komplet překopaná. Jel jsem na ní, vlastně pouze na prototypu, už při testech po závodě ve Valencii. Teď před dvěma týdny byli kluci složit nový motorky a odeslali je do Malajsie na první tréninky.

Dále bych se zeptal na tvé výkony. Co myslíš, že je v pohodě a na čem je třeba ještě zapracovat? Na jakých místech je reálné dojíždět? Myslíš, že je v tvých možnostech třeba TOP5?

No tak kdyby bylo TOP5, tak by to byl obrovský úspěch a samozřejmě se pokusíme o co nejlepší výsledky. Pro nás je důležité zajíždět konstantní výsledky a vidět šachovnici častěji, něž třeba minulý rok.

Na čem je třeba opravdu zapracovat?

V MotoGP se musí pracovat pořád. Stále se musí něco dělat, měnit nastavení, zkoušet... Není to jednoduchý, protože malá změna v dílně může být velká změna na trati. Ale i malé zásahy znamenají hodně. Zde se nehraje na desetiny, ale na setiny a tisíciny, takže pořád máme co dělat – na každých závodech, každý den.

Dále bych se zeptal, jak vypadá takový závodní týden a popř. co děláš hodinu před startem?

Před závody jezdíme na okruh už ve středu a připravujeme zázemí, stavíme box a připravujeme motorku. Já si chystám svoje věci – kombinézu, boty a všechno, aby to bylo prostě ready. Ve čtvrtek se rozdělává a kontroluje motorka, prochází se okruh a od pátku se potom jezdí.
 

A hodinu před závody? Jak vypadá tvůj program?

Dodívám se většinou na závody Moto2, pak jdu do obytňáku, převleču se a přijdu do boxu. Bývám zde často první a bavíme se o tom, co a jak v závodě bude.

Prošel jsi všemi kategoriemi. Od minibiků, přes dvaapůly až do MotoGP. Která ti pasovala nejvíce?

Kategorie MotoGP je samozřejmě královská kubatura a jsem hrozně rád, že tam můžu závodit a je to bezvadný. Ale kategorie nebo spíš motorka, na které se mi nejlíp jezdilo, nejlíp závodilo a nejvíce to všechny bavilo a myslím, že to potvrdí i takoví jezdci jako je třeba Valentino a další, byla 250ka. I když Valentino by řekl asi pětistovku, ale na té jsem já nikdy nejel. Tato mašina byla hodně agresivní. Bylo potřeba si na vše zvyknout a za každou sebemenší chybu se tvrdě platilo. Buď motorka nejela tak, jak měla, nebo jízda skončila pádem. Takže 250ka byla asi „nejzávodnější“ motorka, na které jsem jezdil.

Možná je na tuhle otázku ještě brzo, ale se kterým jezdcem z MotoGP si rozumíš nejvíce?

Určitě jsou tam jezdci, kteří jsou úplně v pohodě. Třeba Collin Edwards, ten je super a máme i podobné zájmy kromě motorek. Takže nejvíc asi s Collinem.

Jaký je tvůj nejoblíbenější okruh v seriálu?

Phillip Island a Laguna Seca.

Jaký je v současnosti tvůj největší sen? Samozřejmě nepočítám vyhrát MotoGP.

Nějaké možnosti mám, takže zkouším různé věci. Skáču padákem, udělal jsem si na to i licenci, ale vyloženě jednu věc vysněnou nemám. Kromě závodů.

Čím jezdíš v osobním životě?

V zimě samozřejmě autem, ale v létě jezdím hrozně rád na motorce. Měl jsem půjčený hypermotard od Ducati. Dá se na něm jet rychle a třeba i po nějakých těch polňačkách. Jinak mám Hondu 600 - Horneta. Dále vlastním skútr Aprilia 50 už od 15 let, co jsem si udělal svůj první řidičák. Taťka měl už dávno předtím koupeného supersporta - šestikilo Hondu, takže ji mám taky k dispozici. Potom mám i Blatino – minikoloběžku. Dokonce jsem si schoval i svůj první minibike. Bohužel je vyčištěný, takže se na něm nejezdí, ale hrozně rád bych se zase na nějakém svezl. No a mám taky supercrossovou KTMku 450, model 2011. A to je asi všechno.

Na jakou krosovou trať jezdíš?

Hodně jezdíme do Vážan. To je relativně blízko a je tam i v zimě, a to je důležité, dobrý povrch. Je tam písek, takže případné dopady nejsou tak tvrdé, když se občas nepodaří.

Ze kterého závodu jsi měl nejlepší a ze kterého nejhorší pocit?

No já bych to asi spojil dohromady – a byl by to závod ve Valencii, kdy jsem se držel na 4. místě a předjel i Pedrosu s Crutchlowem. Podle mě to byl parádní závod, ale pak mě Crutchlow zase předjel a dopadlo to tak, jak to dopadlo – nakonec 8. místo. Mrzí mě ale více závodů. Třeba Laguna Seca, kde nám prasklo pérování. Když to spočítám, tak jsem vlastně kvůli svým chybám přišel cca o 20 bodů.

Slyšel jsem, že ses od pěti let věnoval lyžování…
Správně.

Závodně?
Jel jsem pár závodů, ale šampionát ne.

A jak jsi přešel na motorky, resp. minibiky?
Mně se motorky líbily už odmalička a v devíti jsem se o ně začal zajímat víc. Dostal jsem takovou rádoby motokrosovou motorku Malaguti (není motokrosová, ale tváří se tak). Začal jsem na ní jezdit a pak se domluvilo závodění na těch minibikách. Ale už toho bylo moc – lyžování a závody, takže jsme se museli jednoho vzdát. A vyhrály minibiky.

Předpokládám, že jsi začínal s Blatou…
Ano, přesně tak.

Do školy chodíš do Brna na Joštovu akademii na práva. Jak se takové časově náročné povolání a škola dá zvládnout?

No jde to blbě, ale snažím se tím proplouvat. Neříkám, že na to kašlu, ale snažím se vše naučit, ale ne vždycky to jde. Občas mě taky od zkoušky vyhodí, že to neumím. Ale musím zaklepat, že tenhle semestr mi zatím vychází, i když nějaké zkoušky chybí. Bohužel ty nejtěžší. A letos dělám i bakalářku, takže bych byl rád, kdyby to vyšlo.

Příprava na závody? Jak probíhá taková zimní příprava na sezonu? A máš nějaká
omezení například v jídle? A jaké je tvé oblíbené jídlo?

Určitě je to posilka a motokros, jak jsem říkal. Rád dělám squash a tyhle fyzické věci okolo. V jídle se musím omezovat, ale jde to těžko (smích). Snažím se to ukočírovat. Oblíbené jídlo je svíčková, to je jasný.

Volného času asi nebudeš mít moc, ale když se přece jen nějaká volnější chvíle najde, co rád děláš?

S kámošem teď hrajeme Gran Turismo, už jsme skoro u konce. Jinak mě baví to střílení, skákání padákem a v současnosti dělám piloťák na helikoptéru, ale jsem teprve v začátcích. Je to ještě daleko. Volný čas mám, ale není ho moc. Střílet jsem nebyl už tři měsíce. Prostě to nestíhám.

Co si myslíš o nezájmu státu financovat českou Grand Prix?

Já jsem samozřejmě ovlivněný, takže bych asi neměl odpovídat, ale na druhou stranu, když se na to podívám čistě matematicky (i když mi matika nikdy nešla), tak stát vybere na daních 105 milionů. My potřebujeme na Grand Prix 70 milionů. Lidi řvou, ať to neplatí, že je to soukromá akce. Když si to spočítám, tak dají 70 milionů a vydělají 35. Nedají 70, nevydělají 35. Sice to jde z veřejných peněz, ale pořád je tam zisk. Navíc spousta podniků v Brně žije jen z GP. Podle mě by byla hrozná škoda, kdybychom o závody přišli. Už byla spousta případů, kdy řekli, že se příští rok GP vrátí. Nevrátila se.

A jak dlouho bys chtěl jezdit a co bys rád dělal potom?

(Smích) No tak to vůbec nevím. Ale samozřejmě mě baví závodění, takže bych u toho chtěl zůstat co nejdéle.

Děkuji za tvůj čas a přeji hodně úspěchů do nové sezony.

Rozhovor připravil Vašek Volf.

Foto: Miloš Rejman