"Poprosili sme a poslali pár otázek na ráďu vavřince (kdo ho nezná, ten ho pozná), protože má docela bohatej motorovej život aby nám napsal něco ze zákulisí mistrovství světa superbajku - páč chodil do fachy ke kubovi smržovi, kterýmu na závodech dělal komorníka. Taky aby nám napsal něco ze zákulisí supermota a svý mx kariéry a taky jestli má ňáký pikantnosti ze svýho soukromýho života. Takže zápisky z radimova deníku čtěte zde:

Prej – Jedna rodina, jedny hadry. A co ty?? A protože i já jsem chtěl být tady v té rodině, tak jsem kontaktoval na nejprestižnější sociální síti všech ostrých rajdrů našeho prezidenta, že bych si taky jako rád něco objednal. Ani radši nebudu psát, jak mě sere, že si mě Míla nepamatuje z doby, kdy jezdil v dresu s pěticípou rudou hvězdou na hrudi a kdy jsme společně dělali křoví všem těm Kučírkům, Kadlečkům, Žeravům a tehdy mladým Čepelákům a Bartošům, kteří by bez nás ocasů vlastně ani nebyly hvězdy. Je pravda, že už je to pár let a díky tomu, že jsme se s prezidentem spolu váleli maximálně sem tam po startu na trati a ne v posteli, tak je možné, že na mě opravdu zapomněl.
Tak jako, že prej mi něco pošle, v tom by problém nebyl. Celá transakce probíhala bez problémů až do chvíle, kdy vyslovil přání, že bych jako mohl napsat nějaký článek. Nejdřív jsem si myslel, že je to díky tomu jaký jsem byl pilot v terénu a následně v supermotu, ale než jsem sám sobě začal foukat do zadku, kam jsem to až dotáhnul, že budu psát článek pro prestižní svazmotokrosu, mě préza vyvedl z omylu, protože ho vůbec nezajímaly mé úspěchy, které dosahují až někam k hranicím okresu, ale nějak se domáknul, že jsem rok obrážel světové superbiky jako trenér, asistent, poskok, vlezdoprdelista a bůh ví co ještě (každý si vybere stejně sám) s jedním z těch co opravdu už něco umí a ne jen o tom kecají, tedy s Kubou Smržem. A tak tedy za vidinou velké odměny něco sepíšu, třeba z toho budou aspoň jedny ponožky gratis. Nakonec, kdo by odolal lákavému pokušení, nechat se následně tady v diskuzi nazvat čůrákem a tak dále…

Tak tedy první otázka zněla: Jak to chodí v zákulisí?
Tak v zákulisí se máme hrozně moc dobře, protože hned za boxama a kamijóónama které vozí motorky, stojí kapku jiné kamijóóny, které mají ve většině případů ještě větší stany, než ty co jsou k vidění na světě v motokrosu. V těchto stanech se nic nemontuje, ale jí se tam. Je to kapku jiné, než když jsem si na krajáči dával po tréninkách chleba se salámem a abych se přiznal tak ze začátku jsem nevěděl jestli se těším víc na závody a nebo do tohoto hospitality, kde vaří taliáni a brazilci a kde se třeba koprovky s knedlíkem těžko dočkáte.

Ale za čas stejně příjdete na to, že jste čech a že vám chybí ty řízky, svíčkové a jiné dobroty a začne vám být smutno. Tohle vloni Effenbert vyřešil geniálně a tak proto, abychom s Kubou nebyli jediní češi asi v padesáti členném českém teamu, angažoval výborného českého kuchaře, Kubového kamaráda Kubu. Od té doby se to střídalo a hlavně Kuba si Kubu moc pochvaloval, protože Kuba uměl udělat super steaky a ty má Kuba moc rád.

Druhá otázka: Kolik se tam točí peněz?
Dost. Jeden příklad za všechny. Dnes už se na suprbajkách netahá za plynové lanko, ale celý tenhle systém nahradil systém elektronický, který se odborně jmenuje rajdbajvajr nebo tak něco. Tahle plynová rukojeť stojí něco kolem 4000 euro. Problém ale je, že když motorka jakkoliv spadne na pravou stranu, byť v sebemenší rychlosti, tak se tam něco ulomí a všechno se dává znovu. A třeba na jednom závodě to Kuba na pravou stranu za tři dny dokázal položit třeba třikrát. Takže když si to spočítáte, tak si uvědomíte, že to ani nemá cenu počítat.

Třetí otázka: Jak se chovají hvězdy?
Tak ono záleží na tom, koho považujete za hvězdu. Někdo vás začne zdravit hned, jiný třeba za pár závodů, než si vás zapamatuje a někdo vás nepozdraví nikdy. Třeba Biaggi mě nepozdravil do té doby než jsme se tuším v Doningtonu málem vzájemně sestřelili na skútru. Já spěchal pro přilbu, kterou jsem s oblibou zapomínal v servisu Araie a on spěchal do boxu, protože se bůhví proč zdržel ve svém obytňáku. On je to vůbec zajímavý člověk. Spousta lidí mu nemůže přijít na jméno, ale podle mě tak špatný zase není. Ve čtvrtek běhá po okruhu s empétrojkou v uších, je to spíš samotář a vůbec není nikde moc vidět.

Melandri a Checa začali zdravit v průběhu asi dvou závodů a třeba s manželkou Leona Haslama jsme se znali hned od začátku, protože jsem ji, když měli box vedle nás, vozil na skútru do Araie aniž bych ze začátku věděl kdo to je. Docela dobře jsem se znal s malým Hagou, který mi asi dvakrát v motorhoum área vjel se svou koloběžkou na nohu. Ale třeba zase starý Haga nezdravil vůbec.

Ale všechno jsou to profíci, kteří ví jak se mají chovat a když jsem viděl, jak některé naše hvězdy ve všech možných dispiclínách zpychly hned po pár úspěších, tak si myslím, že se od tady těch kluků máme ještě hodně co učit.

Další otázka: Jaký je denní rozvrh jezdce když není sezóna.
Mno, nevím co dělají ostatní, protože zatím jsem pracoval jen s Kubou, ale myslím, že je to všude stejné. Každý se mimo sezónu snaží co nejvíc krosit v terénu, protože ví, že kdo neumí jezdit motokros, neumí nic.

Tohle je samozřejmě prdel, ale je fakt, že loni a hlavně teď letos přes zimu, jsme s Kubou v terénu hodně mákli a myslím, že by na závodech docela hodně hobíků potrápil. Pravda, do desítky v mistráku to ještě nebude, ale když si vzpomenu, jak na tom vypadal, když jsme spolu začali jezdit a jak na tom vypadá teď, tak plácám po ramenou sám sebe.

Jinak je to úplně obyčejný člověk jak my všichni. Dokáže chrápat dvanáct hodin v kuse v letadle, pak přijít v Salt Lake City na pokoj, říct že je unavený a spát dalších deset hodin až do druhého dne, když je třeba tak může dvacet hodin v kuse řídit na závody a když sleze ze stupňů vítězů, tak místo ovací a dávání rozhovorů umí zalézt do auta, pustit si na telefonu solitér a dělat, že se nic nestalo.

Další otázka: Na co maj všechno lidi?
Tak lidi tam jsou opravdu na všechno. Jestli dobře počítám, tak jen okolo Kubovy motorky se motají tři mechanici, jeden šéfmechanik, gumař, inženýr přes kontrolu trakce a hlavní inženýr. Jo, a ještě je tam jeden na tlumiče. A každý jezdec má k sobě někoho, kdo je poskok, trenér, asistent a tak dále (zase si vyberte sami). Pak zvlášť u nás, jsme měli ještě asi tři managery, sportovní managery a jednoho majitele. U Sylvaina Guintoliho to bylo to samé, takže tři boxy pomalu ani nestačily.

Když už je řeč o komfortu jezdců, tak mě ze začátku dost dostal servis přileb, o kterém jsem se tady už zmínil. Každá značka má na závodech servis, kam po rozjížďce donesete přilbu, frajer ji dá na sušák vysušit, vymění plexi a odhazováky a vy si příjdete chvíli před další jízdou a doneste ji pilotovi na stolek.
Takže asi tolik o superbajcích. Je to nádhera, velký svět a opravdové závody. Ale stejně si spousta lidí řekne: "Terén je terén..."



Omlouvám se že to nepíšu tím kůůůůl stylem jemně řízlým českým dialektem, ale prezident mi napsal že mám psát jak mi huba narostla. A my na Moravě, to vlastně ani nijak jinak neumíme…"

Radim Vavřík

Pozn. redakce: Jedná se o původní text bez jakýchkoli úprav, který byl zveřejněný na www.svazmotokrosu.cz

Foto: archiv Radima Vavříka