... přiložila i některé svoje autorské fotografie + autoportréty.
LENKA HŘIVOVÁ
photography
Začneme klasickou otázkou. Řekni nám něco o sobě?
Sice je to klasická otázka, ale často je těžké napsat do několika řádků tolik věcí o sobě. Ale zkusím to... Je mi dvaadvacet let, jsem studentka, posledním rokem studuji Ekonomickou žurnalistiku v Ostravě a pokud všechno vyjde tak, jak má, chystám se na magisterské navazující studium „Mediálních studií“ do Olomouce, kde bych také chtěla bydlet. Mezi mé největší koníčky patří focení adrenalinových sportů (převážně motokrosu), tvorba webových stránek a designu, jízda na kolečkových bruslích, plavání, dobré jídlo a samozřejmě také posezení u dobře vychlazeného piva s přáteli.
Jak dlouho se věnuješ fotografování motokrosu a co tě k tomu vedlo?
Pokud si dobře pamatuji, fotím od roku 2007, kdy můj bratr začal závodit. Jezdila jsem s ním po trénincích, později i po závodech a zkoušela fotit. Hned mě to chytlo, celá ta atmosféra závodů, adrenalin, skvělí lidé, které jsem tam potkávala a vědomí toho, že fotím něco, co jen tak někdo nefotí… to všechno mě hnalo kupředu. Hodně mi k tomu dopomohlo i to, že jsem tentýž rok dostala na Vánoce zrcadlovku, čímž se mi otevřely nové možnosti a já fotila, fotila a fotila. Když se teď podívám na svoje staré fotky, musím se smát, ale každý někdy začínal.
Tím se otevírá další otázka… S jakým vybavením pracuješ?
Začínala jsem se zrcadlovkou - teď už ovšem staříčkem, Canonem 350D a základním objektivem, ke kterému jsem si další rok dokoupila o něco delší objektiv, který se více hodil pro sport, Canon EF 75-300 mm f/4-5,6 III. Foťák mi však po třech sezónách odešel (někdo se mi dokonce divil, že za takových podmínek, jaké na závodech jsou, vydržel tak dlouho). Potom jsem si musela koupit novou zrcadlovku, takže jsem zvolila tu samou značku, akorát o něco lepší Canon EOS 500D, a tou fotím až dodnes (doufám, že mi tuto sezónu neklekne :)) a do objektivů mi přibylo "dělo" v podobě Canon EF 70-200 mm F 2,8 L a klasický, ale můj oblíbený Canon EF 15 mm f 2,8 fisheye. Časem bych si chtěla pořídit novou zrcadlovku, už však ale z vyšší řady.
Už jsi někdy prošla fotokurzem nebo jsi samouk?
Na žádném fotokurzu jsem nikdy nebyla, jsem spíše samouk, protože mě baví se ve věcech "šťourat" a přicházet na všechno sama. Tak jsem to měla už odmalička.
Upravuješ fotky v počítači?
Z každých závodů mám kolem 1000 fotek, někdy i více než 1500, a upravovat je všechny by byla sebevražda. Takže fotky akorát promažu, aby jich nebylo tolik, zmenším je, přidám na ně svoje logo a to je asi tak všechno. Upravím z toho cca jen 10 nejlepších fotek, které dávám pod každý článek na webu.
Co ostatní fotografové, sleduješ jejich práce?
Občas, když mám čas, podívám se na fotky Radima "Radzy" Kubaly, který krásně fotí. Nebo také na fotky Radka Lavičky. Jinak bohužel nesleduju.
Ptát se, kdo tě tedy inspiroval, nemá moc cenu. Nebo se někdo najde?
Myslím, že nemá. Nikdo mě neinspiroval. Začala jsem sama a postupně jsem se vypracovávala podle toho, jak mi to šlo a jak mě to bavilo. A snad z mých fotek jde poznat, jak moc mě to bavilo a baví!
Na které motokrosové trati nejraději fotíš?
Nejlíp se mi zatím fotilo na Pánově. Je to hodně písčitá trať a dalo se tam vymýšlet spoustu věcí. Jinak se mi dobře fotilo v Kramolíně, ve Zděchově, v Šumperku (škoda této trati), v Přerově a v Dubňanech. Tratí je opravdu hodně a těžko se vybírá, zvlášť když všechno závisí na podmínkách, jaké zrovna na trati jsou a na počasí.
Kdybys mohla fotit kteréhokoli jezdce kdekoli na světě, kdo by to byl?
Úplně jednoznačně James “Bubba” Stewart! Při koukání na všechna možná motokrosová videa mě stejně nejvíce upoutalo "James Stewart heli shoot and backyard riding session"...
... a já si vždycky představovala, jaké by to bylo někde tam v Americe být a tohle si fotit!
Fotíš i něco jiného kromě sportu?
Ano, občas mě baví fotit lidi a hlavně jejich portréty. Nebo zvířata a přírodu. Většinou však nemám čas někde se toulat přírodou, takže si fotím "část přírody" i na závodech, když je třeba zajímavé okolí tratě, a zkouším to nějak propojit... hledat nové úhly pohledu, a tak dále. Baví mě také fotit momentky z běžného života.
Co plánuješ v roce 2012, kam se chceš třeba podívat?
Co se týká závodů, chtěla bych se podívat někam do zahraničí, pokud by to šlo. A samozřejmě také jako každý rok na "motokrosový svátek" do Lokte, kde se pojede Mistrovství světa! V osobním životě plánuju dovolenou někde u moře, tak snad konečně vyjde.
Prezentuješ svou práci i jinak, kromě vlastního webu? Co třeba výstava?
Svoje fotky prezentuji už několik let na stránkách gtmotocross.cz a k jedné výstavě jsem se nedávno dostala skoro jako slepý k houslím. Moje známá mi na podzim řekla o soutěži http://foto-vize.cz/, kde v listopadu probíhalo kolo o nejlepší sportovní fotku. Náhodou jsem vyhrála první místo jak v hlasování veřejnosti, tak hlasování poroty a vítězné fotografie mají být vystaveny v Galerii Langhans v Praze a bude z nich vytvořen kalendář pro charitativní účely.
Co slovo moudrosti pro všechny amatérské začínající fotografy?
A já snad nejsem amatér? (smích) Na závěr bych asi jen řekla, že pokud člověka něco baví a jde mu to, měl by u toho zůstat a snažit se zdokonalovat. Trpělivost přináší ovoce. A pokud chcete fotit motokros, tak mějte oči i vzadu, protože nikdy nevíte, jestli na vás zrovna neletí motorka a naučte se mít "rádi" bahno, protože ho občas budete mít úplně všude!
A něco na konec?
Na konec bych chtěla poděkovat celé své rodině za to, že mi umožnila dělat to, co dělám a ve všem mě podporovala, svému příteli, který tady je a vždycky byl pro mě, Aleši Drlíkovi, který mě tolikrát bral s sebou na závody a nebýt jeho, neměla bych tolik pěkných fotek a na závodech často nezažila takovou srandu.
Na závěr, pokud se chcete dozvědět více o mně, nebo se podívat na moje fotky, určitě navštivte mé stránky: www.lenkahrivova.com (sice teď nejsou moc aktualizované, ale slibuji, že jakmile dopíšu bakalářku a budu mít za sebou státnice, budete se moci těšit na spoustu novinek i nový vzhled).
Mějte se krásně!
Díky za čas a ať máš dobré světlo i nadále…
Rozhovor připravil Tomáš Košík.
Foto: archiv Lenky Hřivové