Ostřílení borci Milan Funda, Jan Čapek, David Krejčíř a Radek Poslušný souhlasili s poskytnutím krátkého rozhovoru, ve kterém se ohlédli po končícím osmidílném seriálu Mezinárodního mistrovství ČR. Každý jím proplul i se zúčastnil odlišně. Poprvé se postavili na start v polovině dubna v Kramolíně. Ve stejném měsíci mohli absolvovat další dva závody v Horšovském Týně a Stříbře. Pak se pokračovalo v Ledči nad Sázavou, Dlouhé Loučce a Horním Újezdě. V září byla sezona zakončena závody v Mohelnici a Březové nad Svitavou.

Jezdce jsme potkali samozřejmě v depu závodních strojů ještě před posledními rozjížďkami v tomto roce. Jejich odpovědi na zhodnocení sezony tím byly malinko ovlivněny. Zeptali jsme se jich na pět klasických otázek (viz níže) a doplnili je ještě párem otázek ušitých „na míru“. V odpovědích na ně čtenářům poodkryli něco ze zákulisí jejich týmů.


1) Jak hodnotíte své počínaní v seriálu MM ČR 2012?
2) Na jaký závod máte nejlepší vzpomínky?
3) Na který závod z uplynulé sezony byste naopak rádi zapomněli?
4) Jak bude probíhat vaše příprava během zimní přestávky?
5) Co plánujete do nového ročníku 2013? Uvidíme vás na závodní dráze?

6) Doplňující otázky ušité na míru...



Posádka Hájek – Čapek (Nr. 35)

Jan Čapek (Motosport Chýnov v AČR, VMC MTO Zabel), celkově 8. místo:

1) „No, tak osmičku jsme s Přemkem vůbec nečekali, ale můžeme být ještě šestí. Tak jdeme dneska do toho. Chceme prohnat Jardu Kříže a Tondu Wangera. Bude to těžký. I přesto už osmé místo je úspěch. Vždyť loni jsme skončili šestnáctí. To jsem s Přemkem absovoval pouze dva závody. Na vině bylo mé zranění. Letos tak spolu jedeme první sezonu. Když skončíme šestí, budeme šťastní jak blechy.“

2) „Minulý závod v Mohelnici, asi díky té kameře na helmě. Pátým místem jsme si udělali radost, ač ta trať tam není moc lehká.“

3) „Teď nevím. Ale nepovedla se nám Ledeč, kde jsme se vybourali hned po startu. Nedojeli jsme druhou rundu, která nám teď chybí. Ale všechno dobře dopadlo, takže zatím se nějak daří. Vyslovený mínus jsme, myslím, neměli.“

4) „Doufáme, že bude hodně dobrá. Máme teď ale problém, že Přemek dělá v Německu. Jezdí domů jen na víkendy. I já mám hodně práce, takže nestíháme. Budeme se muset stejně zase nějak do toho dát.“

5) „Určitě. Motorka asi zůstane. Chtěli bychom novou, ale všechno je o penězích. Máme něco rozjednaného. Kdyby se to povedlo, nová by byla určitě lepší, co si budeme povídat. Když ne, svět se nezboří. Sice je to šest nebo sedm let stará motorka, musím ji zaklepat, ale pořád drží. Cíle do příští sezony? To se uvidí, jak dopadne tenhle závod, jestli skočíme z osmičky dopředu. Je to hodně o tom cvičení, si myslíme. Kdybychom s Přemkem chodili pravidelně posilovat, měli bychom se tahat s tím Vejchodou a Diblíkem. No, je to ale takovej spíš sen. Špička je holt hodně vpředu. Na ty první tři není, ale ty ostatní jsou o náhodě.“

Jak se ti jede s Přemyslem Hájkem?

„Dobrý. Jsem s ním spokojený. Hodně lidí mi řikalo, že jede takový neklidný styl, že jakoby vrká, ale mně to nepříjde. Mně se s ním jede pěkně. Líbí se mi jeho agresivní styl, že nemá problém občas někoho podjet nebo do někoho strčit. To si myslím, že k těm závodům patří. Když se člověk podívá na svět, tak prostě tam se jinak nejede.“

Proč jste sáhli pro tuto sezonu po startovním čísle 35?

„Protože Přemek ji měl předtím. Loni jsme skončili šestnáctí, nechtěli jsme takovouhle cifru dávat na motorku. Volba proto padla na 35. Kdysi s ní Přéma jezdil. Mohli jsme oprášit starý dresy s tímto číslem. Jen malinko jsme číslo upravili. A mně se líbí.“



Posádka Poslušný – Rozhoň (Nr. 69)

Radek Poslušný (SMS motokrosu Nepomuk, Jawa 700), celkově 13. místo:

1) „S umístěním... Když vezmu, že jsme ladili nový stroj a vychytávali furt nějaký mouchy, nedojeli jsme proto všechny závody, tak to dopadlo, jak to dopadnout muselo. Navíc jsme oba pracovně i časově vytížení, že jsme ani letos netrénovali, takže podle toho ty výsledky taky tak vypadají.“

2) „Docela na Dlouhou Loučku, tam se mi to líbilo. Myslím si, že tam to i vhodně časově posunuli. Tak to bylo pěkný. Na to, že se tam jelo poprvé na nové trati, se mi závodilo velice dobře.“

3) „Nevim. Já si myslím, že jsme neměli nějaký zásadní problém, co se týkalo trati nebo nějakého zabezpečení nebo podobně. Myslím si, že to u nás proběhlo celkem v pohodě všechno.“

4) „Pojedeme na hory na nějaké běžky. No a pak nějak individuálně, nějaký běhání a cvičení.“

5) „Chceme vychytat nějaké věci na téhle motorce. Přemýšlíme, že bychom to postavili do jiného rámu. Kdyby se tohle povedlo prodat, tak bychom postavili ještě jinou motorku. S tím WSP nejsme úplně až tak spokojení. Jeli bychom zase zpátky MEFO, ten starý model jako má Lukáš Černý.“

Dozvěděl jsem se, že jste minule jeli na dvoutaktu. Co je na tom pravdy?

„Protože jsme byli tak pracovně vytížení, že jsme za týden nestihli připravit motorku. Zvolili jsme proto dvoutakt. Je to ale nezvyk skákat z jedné motorky na druhou.“

Proč sis oproti většině jezdců vybral levostranou sajdkáru?

„No, mám levou od té doby, co jsem si koupil první motorku.“

Dá se říci, že už je to o zvyku?

„Jo, někdy v šestnácti jsem si koupil první levou. A když už sedneš na tu motorku, tak to cítíš. Jede se líp. Určitě je to o zvyku. Jsou kluci, kteří můžou přesednout z levý na pravou. Nedělá jim to problémy. Já mezi ně nepatřím. Vyhovuje mi jen jedna varianta. Na některých tratích u nás je to lepší, protože většina z nich je doleva. Je to pak rychlejší. Ve svých letech, když Pepík Peták přesedlal na levou motorku, tak tady udělal mistra. Myslím si, že i Tonda Wanger nezajede za celou sezonu tak jako tady v Březové. Ty výjezdy pro tu levou jsou určitě lepší. Na druhou stranu je to zase fyzicky náročný. Taháš to přes vozejk, ale zase ta motorka líp odjíždí.“



Posádka Krejčíř – Kobelka/Ondráček (Nr. 80)

David Krejčíř (SMS motokrosu Pardubice, VMC Zabel 700), celkově 16. místo:

1) „Závody dobrý, příprava také a motorka nám teď drží. Nyní jsem ale řešil problém se spolujezdcem. Zranil se mi v Mohelnici. Udělal si něco s nohou, přetrhal si vazy. Dostal dlahu a na šest týdnů klid. Nestihli bychom spolu jet. Sehnal jsem proto náhradu. Jsem rád, že souhlasil Ondráček od Jardy Kříže. Celkově hodnotím sezonu dobře. Škoda jen, že už to končí.“

2) „Nevím, jelikož jsme začali tenhle rok tak nějak naplno, spíše se se vším seznamujeme. Každá trať je pro nás nová... Nejlepší? Těžko říct, fakt nevím... Tady v Březové se mi jede pěkně. Uvidíme, snad to bude dobrý.“

3) „Nerad vzpomínám... To bych se musel vrátit k minulému roku na Mohelnici, kde jsme spadli při tom jednom seskoku. Od té doby až dodnes mám čtyři šrouby v páteři. Ta Mohelnice se mi proto díky tomu nějak nelíbí. Nepasuje mi to tam.“

4) „Hlavně cvičit. Začal jsem na běžkách, takže běhat a cvičit. Chtěli bychom někde jezdit a také bych chtěl zkusit nějaký sólo. Určitě se na to chceme připravit líp než na tuto sezonu, kdy jsem laboroval se zády. Doléčoval jsem se až do jara. A to mi ještě doktorka zakázala na to vůbec sedat. Je to ale silnější.“

5) „Nevím, to je ještě v jednání. Je to všechno ještě otevřené. Motorka na příští rok zůstává určitě!“

V předchozí odpovědi si zmínil těžké zranění z Mohelnice, po kterém ses podrobil operaci. Vytahovali ti už ty čtyři šrouby?

„Ne ne, mám jít teď na vytažení... Už jsem měl jít, ale nechtěl jsem do toho rejpat teďka v sezoně. Jak to skončí, tak přes zimu to chci vytáhnout.“



Posádka Funda – Dlask (Nr. 74)

Milan Funda (AMS Jawa racing team, Mefo Jawa 700), celkově 24. místo:

1) „Motocykl fungoval bez problémů, času taky dost, ale moc práce v práci. V první řadě trošičku problém, že udělali první mistráky ve třech měsících. To pro nás, co jsme amatéři, je finančně velmi náročné. Pak velká pauza. Mezitím nějaké dovolené. Odjeli jsme proto jen půlku seriálu.“

2) „Už jsem to jednou někam napsal. Strašně rádi jezdíme do Ledče nad Sázavou. Letos jsem tam jel podruhé v životě. Vždy tam perfektně připraví jejich krásnou trať. Je to taková novinka v sezoně. Dále rád zavítám do Březové nad Svitavou, jelikož jsem tady v roce 1983 jel svůj první závod na motorce Norton. Bylo to před vojnou a dělal jsem spolujezdce Vynopalovi z Chomutova. Dneska, ač bych rád, nejedu. Přes noc jsem měl horečky a bolí mě na plicích. Já bych to pak příští týden nerozchodil... Tak jsme se sem těšili a takhle to dopadlo. Alespoň pokoukání bude tady pěkný. Veteráni jsou tady, takže nádherný."

3) „Závody jsou každý jiný a každý dobrý, některé méně, některé více. Samozřejmě, když nepřijde pád.“

4) „Deset let už jezdím jenom na motorce a pouze závody. Netrénuji. Před závody to ošplouchnem, strčíme do vozejku a hajdy.“

5) „Určitě nás uvidíte!“

Když tady vidíš „drandit“ veterány, neuvažuješ o tom, že by ses s nimi svezl?

„Určitě jo, mám něco připraveného. Až mi bude za dva roky padesát, jdu do toho. Není problém.“

Máš už v tom případě přichystanou sajdkáru-veterána? Za dva roky se můžeš ukázat v mistrovství i mezi veterány.

„To zase ne. Jenom bych jel veterány. Uvidíme, jak dlouho nám to bude držet. Záleží hlavně na zdraví.“

Když se vrátím naopak k tvým začátkům, našel jsem tě i na startovní listině ve světoznámých Ouběnicích, které hostili mezinárodní a světové závody. Jak vzpomínáš na tuto trať? Jak ti seděla jako jezdci?

„Ouběnická trať? Přirovnal bych ji k třešničce na dortu. Nebyla ouzká, jak někdo říká. Tam to bylo dobrý. Bývají užší tratě. Vždycky byl areál s dráhou připravený na jedničku. Veškeré zázemí pro jezdce i diváky se zde nacházelo. Prostě v té době patřily Ouběnice ke špičce. Vše bylo naprosto perfektní.“

Za celou tvou bohatou kariéru jsi vystřídal zajisté nespočet tratí, jak se ti líbila například ta v Jiníně, kde se také jelo mistrovství světa sajdkár?

„Jinín, to je spíše sólová trať.“

Zmínil jsi sólo motokros. Byl tvým vstupem k sajdkárkrosu?

„Ne ne, jako začínali jsme jako kluci, ale dále jsem v něm nepokračoval. Tenkrát Vynopal přitáhl sajdkáru s motorem Norton a neměl s kým jezdit. Zkusil jsem to s ním na poli. Slovo dalo slovo a začali jsme spolu závodit. Prakticky on mě k sajdám přivedl. Jezdil motokros a můj táta mu dělal mechanika. Cestovali spolu po závodech a já jako malej špunt jsem s nima byl taky. Tehdá přitáhli sajdu, nikdo k tomu nebyl, takže jsem na ten vozík vlezl já. Bylo to dobrý a začlo to nějak fungovat.“

Nyní Tě už dlouhou dobu známe jen jako řidiče. Kdy tedy přišel ten zlom, že jsi přelezl za řidítka?

„To bylo věkem. Šel jsem do učení a tam jsem si našel takovýho parťáka. Řekli jsme si, že po vojně si koupíme motorku a budeme spolu závodit. No a jak jsme řekli, tak jsme udělali.“



Se svým nynějším mitfahrou Jaroslavem Dlaskem jezdíš pěknou řádku let. Jak jste se dali dohromady?

„Jarda se mnou už jezdil jako mechanik. Jednou Vynopal neměl spolujezdce a Jarda to s ním zkusil. Začal s ním závodit. Byla moje chyba, že jsem si ho nejdřív neozkoušel sám. Mohli jsme ušetřit 23 let spolu, ne jen 15 let. Vynopal mi ho ale perfektně připravil.“

Nemá někdy Jaroslav tendence si to s tebou prohodit?

„Ne, nemá. Já bych se ani přemluvit nedal. On je takovej jankovitej. Já bych se nenechal vozit od něj (smích). Člověk musí být uklidněnej.“

Jsi tedy rád, že ho máš na vozíku?

„Jo jo, to ano (smích).“

Když na tebe zakřičí, abys ubral plyn, zpomalíš?

„On moc nekřičí.“

Jsem si u tebe všiml, že máš jako jeden z mála pořád tříkvalt.

„Dám tam trojku a jedu furt. To je perfektní. Nemusíš řadit, dáš za tři a jedeš.“


Všem dotazovaným jezdcům děkujeme, že si na nás udělali chvilku a zodpověděli nám naše otázky! Přejeme jim kvalitní zimní přípravu, pevné zdraví a mnoho úspěchů nejen na závodní dráze!


(joh)
Foto: Zdeněk Růžička

12. 10. 2012