Nedali jsme však na babské povídačky a přímo se našich nejúspěšnějších sajdkárkrosařů zeptali. Přijali jsme jejich pozvání do jejich rodné dědiny Troubelice-Lazce. Václav Rozehnal nás jako pozorný hostitel provedl u nich doma a ukázal nám i dílnu, kde dávají dohromady svůj super stroj. Pochlubil se také síní slávy s mnoha nablýskanými poháry u nich v obýváku.

Po lahodném obědě jsme se pustili do obsáhlého rozhovoru. Níže si můžete přečíst, co na sebe Václav a Marek práskli, jak to vidí do budoucna a co je pravdy na tom, že prý chtějí skončit se sajdkárkrosem...

Pro ty z vás, kterým by ani tento rozhovor nestačil, můžete se začíst do naší prvotiny o začátcích a cestě na vrchol bratrů Rozehnalových:
http://www.motolevel.com/clanek-1671-cesta-rozehnalu-k-vrcholu-aneb-interview-s-markem-rozehnalem



Sidecarcross team Rozehnal #1

řidič: Václav Rozehnal
- narozen: 10.n8. 1974, bydliště: Troubelice-Lazce, profese: opravář, řidič, závodník, stav: ženatý (1dítě)
- oblíbené jídlo: tvarůžky, ale není vybíravý, pití: kofola,
- oblíbená hudba: veškerá dobrá, film: Harley Davidson and the Marlboro Man, kniha: Velká kniha motocrossu, jinak historický žánr
- jako dítě chtěl být: závodník

spolujezdec: Marek Rozehnal
- narozen: 1. 10. 1977, bydliště: Troubelice-Lazce, profese: automechanik, závodník, stav: svobodný (přítelkyně)
- oblíbené jídlo: krupicová kaše, pití: jedno
- oblíbená hudba: veškerá dobrá, film: Klub rváčů, kniha: nemá jedinou, žánr thrillery
- jako dítě chtěl být: opravářem aut

- úspěchy doma: 11 x mistři republiky (2000, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2011, 2012)
- úspěchy na MS (konečná klasifikace): 5. místo (2007), 6. místo (2009), 2 x 7 .místo (2008, 2012)
- největší úspěch v jednotlivých GP: 1. místo na GP Estonska v Kivioli (2011)



Máte za sebou velmi výtečnou sezonu. Získali jste jedenáctý titul mistra republiky a ve světě jste skončili na úžasném sedmém místě. Jak s ní jste spokojeni?

Václav: „Já to hodnotím jako určitě jednu z nejúspěšnějších sezon vůbec. Když pominu sezonu 2007, v které jsme skončili ve světě pátí, tak tahle byla asi druhá naše nejúspěšnější.“

Než se vrhneme na Vaše plány v příštím roce, zajímá nejen nás, jak to vypadá, Vašku, s Tvým zdravotním stavem? Na Vašich stránkách se objevila informace, že jsi prodělal nevydařenou operaci na vyjmutí dlahy a deseti šroubů ze stehenní kosti, neslavné památce po kolizi v ruské Penze před dvěma lety. Lékařům se podařilo vyšroubovat jen dva, protože zbylé měly stržené hlavičky. Můžeš za daných okolností závodit?

Václav: „Vypadá to tak, že někteří doktoři zastávají názor, že to tam může zůstat. Někteří ale říkali, že by bylo lepší je vyndat. Avšak v situaci, v jaké je to teď po té nepovedené operaci, tak je asi opravdu lepší, když to tam zůstane. Je to, jak to mám říct slušně... Je to rozdrbané a hrozilo by, že by se to rozdrbalo ještě víc. Já si myslím, že když jsem s těmi železy jel ty dva roky, tak pokud to nebude horší, než to bylo, bude to dobrý.“

Hlavičky u šroubů Ti strhli při operaci v Rusku?

Václav: „Néné, to my strhli právě tady u nás.“

Většinou takové zákroky nezůstanou bez následků. Dva roky již máš šrouby v noze. Cítíš je tam?

Václav: „Tak ty jooo. No, cítíš, že ta noha je nějaká jiná. Hlavně pří došlapu je to něco jiného. Zdá se ti, že je jako tvrdší. Přirovnal bych to k rámu na kole. Je rozdíl ocelovej a karbonovej rám. Každý má jinou vlastnost. Prostě není tak pružná jak ta vyztužená. Ale zvykneš si na to a na motorce to nijak nevnímáš při té jízdě.“



Můžeš říci, že Tě to v ničem neomezuje?

Václav: „Musel jsem teda tak trošku upravit zimní přípravu, že jsem ten první rok nějak moc zvlášť neběhal, jen nějaké sprinty v tělocvičně a tak. Teď ale ten druhý rok probíhal standardně. Uvidíme, jak se to teďka zahojí. Počítám ještě 14 dní, že to nebudu více zatěžovat.“

A co u Tebe, Marku, změnilo se něco o proti loňsku, například v přípravě?

Marek: „Trochu jsme ji upravili.“

V jakém smyslu? Na čem jste přibrali a kde omezili?

Marek: „Ubrali jsme na tělocvičně, vzhledem ke stáří kloubů. Místo ní nasadíme jeden den inviduálnější trénink. Když bude počasí, pojede se na kole. Když bude počasí na něco jiného, bude se dělat něco jiného, ale abychom měli dvakrát týdně tělocvičnu.“

V Německu jste se svezli na novém VMC rámu. Jak se Vám na tom jelo? Poznali jste nějaké zlepšení?

Marek: „Lepší to bylo určitě! Jináč na tom vnímáš jízdu. Je jiná zpětná vazba od toho terénu. Nevím, jak bych to řekl, je to daleko tužší. Je to jiný.“

Václav: „Jak to říká Marek. Do ruk ti jdou jiné informace než na tom starším typu. Řekl bych, že můj první dojem byl lepší. Samozřejmě během sezony se ukáže, jestli se to projeví na výsledcích. Zda je to cesta správným směrem.“



Zůstávate pro další sezonu věrni ověřené značce – motoru (Zabel 700) a rámu (VMC)?

Marek a Václav souhlasně: „Jóóóóóó!”

Napadá mě, jestli jste si někdy vyzkoušeli i jinou techniku, třeba MTR.

Marek: „No, MTR jsme zkoušeli, ale to už je tak dva roky zpět.”

Václav: „Také jsme se jednou projeli na Jawě, ale to už je hodně dlouho.“

Chtěli byste se svézt na dnešní Jawě? Láká Vás to?

Václav: „Klidně bych si to ze zvědavosti vyzkoušel.“

Rozumím tomu správně, že pokud by Vám ji někdo půjčil, rádi byste se svezli?

Václav: „Ve svý podstatě asi jo."

Marek: „Jóó.“



Jezdili jste vůbec někdy na čtyřtaktu?

Václav: „Ne. Já jsem kdysi měl doma čtyřtaktní Hondu, když jsem ještě jezdíl na sóle, ale to jsem tak nějak odsoudil, protože na tom jedeš úplně v pohodě. Říkal jsem Markovi, že pokud chci, aby mi ta motorka dala nějaký přínos, tak prostě nemá smysl jezdit na čtyřtaktu. Oproti dvoutaktu na tom zlenivíš. Abych trénoval na čtyřtaktu, pak přesedl na dvoutakt, to nemá cenu.“

Myslíte si, že v sajdkárkrosu čtyřtakty překonají dvoutakty? Pokud se samozřejmě nezmění pravidla jako u motokrosu.

Václav: „Můj názor je takovej, že v těch sajdkárách k tomu nedojde. Nikdo kromě Jawy, teda myslím si, že nejlepší čtyřtaktní motor z mého pohledu, nejel jsem tedy na KTM, a z ekonomického hlediska je Jawa. Ty KTMky jsou s úpravami pro sajdu moc drahé a ty motory jsou v originále vyvíjeny pro sólo, tím pádem poddimenzované, když pominu LC4. To je takové masové. Ten dvoutakt bych řekl, že je nesmrtelný v tom, že je strašně jednoduchej a nenáročnej na údržbu.“

Každý sport s sebou přináší jistý díl oběti a odříkání. Jak je to u Vás? Co Vám sajdkáry daly a co vzaly?

Marek: „Daly určitě spoustu věcí: lidi, které bys jinak nepoznal, naučily tě, že když chceš něčeho dosáhnout, musíš pro to něco udělat. Zase na druhou stranu jednou na to doplatím zdravotně opotřebením těla. Co mi to vzalo? To se nedá říct. Kdybych nezávodil, určitě bych žil jiný život. Nemůžu říct, zda by byl lepší nebo horší. Určitě mi to takhle v globálu nevzalo nic.“



Můžeš teda říct, že co jsi dělal doposud, jsi za to rád?

Marek: „No to určitě. Já musím říct, že jsem měl doposud život takový, že dělám to, co chci. Když chceš závodit, sice musíš dělat spoustu věcí, který se ti nechce dělat, ale víš, že ti to pomůže. Furt je to čistě jenom moje volba.“

Myslíš, jak se lidově říká, na zadní kolečka? Jako vrcholoví sportovci podřizujete všechno závodění. Vlastníte špičkovou sajdkáru, s ní příslušné náhradní díly, obytné auto, ale co rodina, dům nebo auto? Není tohle Vaše oběť sajdkárkrosu?

Marek: „Já bych neřekl, že je to oběť. Je to prostě volba. Já ani brácha nevyděláváme hodně peněz. Sajdkárkros není tak dobře odměňovaný sport, že bych se tím uživil, natož vydělal nějaké peníze... Že bydlím u rodičů nebo nemám auto, tak to je ten následek toho života, na jaký jsem se dal. Říkám, to je prostě moje volba. Přijde doba, kdy se to člověk rozhodne nějak změnit a bude si muset vybrat, ale zatím si stále vybírám takhle. A je to tak, jak to je.“

Marku, pracuješ jako každý jiný občan celý rok. Nemáš problém, když potřebuješ vyjet na závody?

Marek: „Zatím si vždycky volíš tu práci nikoliv podle toho, kolik ti dají, ale jestli ti tohle umožňují. Já když jsem nastupoval do práce, tak jsem se zajímal, jak mě pustí na závody, a né kolik za to budu mít. No, až budu chtít vydělat peníze, budu muset asi přestat závodit.“

Václav: „Já bych se vším souhlasil, co říkal tady Mára.“



Václave, jak je to s prací u Tebe? Děláš jako Marek celý rok?

Václav: „Ne ne, já pracuji na poloviční úvazek, ale teď na zimu na druhý poloviční úvazek. Budu dělat ve stejné firmě jako Marek u technických služeb. V noci, když napadne sníh, sednu do multikáry a budu shrnovat sníh z chodníků."

Když nebude prohrnuto, můžeme říct, že zase ten Rozehnal někde chrní?

Václav: (smích)

Mám pro Vás připravenou ještě otázku na přemýšlení. Kdybyste byli na mém místě, na co byste se sebe zeptali?

Václav: „Já bych se chtěl asi sebe zeptat na jména všech sponzorů (smích).“

Marek: „Já nevím, to je strašně těžký...“

Zkusím to jinak. Na co se Vás ještě nikdo neptal a myslíte si, že by to mohlo zajímat ostatní?

Marek: „Párkrát mě napadlo, že ten sport vypadá strašně jednoduše, když ho vidíš v televizi. Přitom je to strašně komplexní sport. Když to vezmu tady v těch sajdkárách, ti lidé makají daleko více než jinde, za daleko horších podmínek. U nás musí sajdkárkrosař absolvovat trénink prakticky stejný jako v jiným sportu, ale tím to nekončí. Musí si nachystat tu motorku, což je druhá část tréninku. Srovnal bych to třeba s koňákama. Trochu mě mrzí, že některé sporty jsou olympijské a některé ne. Kolem prvních se taky točí média i peníze. Sporty, které nejsou olympijské, jako by nebyly sporty. Nevím ale, jak se na to zeptat. Spíše je to taková úvaha.”



Dostali jste někdy životní radu, která Vám výrazně pomohla a postrčila Vás o velký kus dopředu?

Václav: „Takových rad bylo určitě víc. Radili nám Pečové, Hutira, Pepa Novotný. Na jednu velmi důležitou si vzpomínám. Byla o tom, jak se projíždí levá zatáčka. Je to jen jedna věta, ale dost podstatná a pravdivá! Čerpám z toho celou svoji kariéru. Je to zásadní věc, která funguje. Kdyby to člověk nevěděl, tak prostě na to přichází čtyři roky, nebo na to nepřijde vůbec.“

Prozradíš čtenářům, co to bylo za větu?

Václav: „V našem věku už to není asi žádné tajemství (smích). Je to jednoduché. Používat přední brzdu.“

Chápu to správně, že pokud chceš projíždět dobře levou zatáčku, používej přední brzdu?

Václav: „Jo, v podstatě jo. Neplatí to ale v každé zatáčce. Tato informace měla pro mě cenu zlata. Kluci, co nejedou rychle a nevědí to, tak tohle jim ušetří třeba vteřinu a půl na kole.“

Co ty, Marku, můžeš se také pochlubit nějakou radou do života, jak si ulehčit práci na vozíku, aby člověk hned neodpadl? Jak mi řekl náš zkušený mitfahra Přemysl Novotný po ME družstev 2012: „Já jsem vydržel ne kvůli fyzičce, ale technice!“ Co je na tom pravdy?

Marek: „Ano, je to tak.”



Co si myslíš, že je teda to nejdůležitější na vyvažování na vozíku?

Marek: „V prvé řadě mít fyzičku, aby ses dostal k té technice.“

To jsi mi moc nepomohl. Přeci, když jsi začínal, neměl jsi hned fyzičku. V čem si myslíš, že je ten takový základ?

Marek: „To je několik věcí dohromady. Nejdůležitější je vůle. Jsou nějaké lidské hranice, kde si říkáš, kam až můžeš zajít. Říkáš si, že už nemůžeš, přitom dvakrát ještě ano. To je ta jedna věc a ta druhá je ta technika. Určitě je dobré rozvíjet i další činnosti. My s bráchou jsme jezdili bikros. Naučili jsme se najít těžiště a udržet rovnováhu. Potom ti to přinese tu techniku. A víš, jakou dělají dnešní mladí spolujezdci chybu?"

Netuším...

Marek: „Mám takovou filozofii. Jeden čas se mi líbil jako spolujezdec Artis Rasmanis. Nedělal víc, než je pro jízdu potřeba. Zbytečně nevymrhával energii na věci, které nejsou k dobru té věci. Všichni vidí, že Verbrugge (belgický mitfahra, několikanásobný mistr světa s holanďanem Danielem Willemsenem – pozn. redakce) jezdí s rukou ve vzduchu, a každý se ho snaží napodobovat. Přitom ale nejede s Willemsenem (desetinásobný mistr světa – pozn. redakce).“

Václav: „U nás to třeba vidíš sem tam někoho udělat a na fotce si všimneš, že to udělá a u motorky je zadní kolo ve vzduchu. Prostě naučit se pracovat, kolik je potřeba. U sajdkáry je spolujezdec 50 % řízení, co se týče odjezdu ze zatáček atd. Výjimku tvoří Willemsen, kdy bych řekl, že 60 % je Willemsen a zbytek spolujezdec.“



Marku, kdo tobě konkrétně radil?

Marek: „Sem tam někdo přišel ze starších a poradil mi. Hodně jsme ale koukali na video, když jsme začínali. Prostě se nad tím snažím přemýšlet.“

Václav dodává: „Spousta kluků v republice trénuje tím, že přijedou na trénink, jezdí dokola 20 minut, dají si přestávku, pak zase 20 minut, ale přitom si ani neřeknou, co kde kdy dělají špatně nebo kde by se dalo zrychlit a tak. Je to pak zbytečně projetý benzín. S bráchou jsme si vždycky říkali, že je lepší dvakrát se zdrbat zbytečně, jednou to pak k něčemu je. Lepší než, že jezdíš a nic. Příklad je, že sice to tady jezdíme na prd, ale nebudu raději nic říkat. Raději je to lepší dvakrát, třikrát vyzkoušet, zda se to nezlepší, než jezdit pořád dokola.“

Jaký je Váš tip na příštího vítěze mistrovství světa?

Václav: „Podle mě by mohl překvapit Adrianssen. První tip samozřejmě Bax."

Marek: „Bax nebo Willemsen.”



Na závěr jsem si nechal otázku, která jistě zajímá hodně lidí. Jak dlouho plánujete závodit? Zaslechl jsem nějaké zvěsti, že se chystáte ještě na jednu sezonu a pak šmitec konec. Co je na tom pravdy?

Václav: „Já už jsem slyšel, že už nepojedeme dva roky zpátky (smích). Teď vážně. Končit se ještě nechystáme!!! Stále cítíme, že jsme schopni udělat ještě lepší výsledek, než jsme dokázali, pokud bude vše dobře klapat.“


Za redakci Motolevel.com děkujeme za poskytnutí rozhovoru! Přejeme Vám mnoho úspěchů a zdraví v osobním i sportovním životě!

Více o bratrském týmu naleznete na:  http://www.sidecarcross.tym.cz/



Připravili: Josef Hejnal a Zdeněk Růžička
Foto: Zdeněk Růžička, Josef Hejnal, Barbora Papežová

24. 11. 2012