Na náš první rozhovor s bratrskou dvojicí s informací o nich se můžete podívat zde:
http://www.motolevel.com/clanek-2250-sidecarcross-cmelaci-budou-zase-letat

Ze zahraničí přiváželi nadějné výsledky a dařilo se jim nejen na rychlých tratích, ale i na písku. Netrvalo to dlouho a přišla nečekaná zpráva z Holandska. Ondřej si přivodil zranění kolene. Nepřipouštěl si však, že by to mohlo být až tak vážné. Snažil se to několikrát rozhýbat, až mi někdy připadalo, jako by byl gumový. Všechny jejich síly se proto soustředily na domácí závod v Kramolíně, na který se společně se svými fanoušky nesmírně těšili. Vždyť mistrovství světa je top závod a svátek sajdkárkrosu, proto mi ukažte na závodníka, který by se nechtěl doma ukázat. Navíc na domácí trati v Kramolíně se jim velice daří.



Kvalifikaci tak rozjeli famózně, jak bylo u nich letos dobrým zvykem. Po startu za sebou zanechali i špičkové posádky. Pak přišel osudový moment a poslední rána. Po střetu s Nizozemcem Baxem si Tomáš obnovil zranění ramene. Od té chvíle přestali „Čmeláci“ bzučet. S přistřihnutým křidélkem se holt špatně létá. Kvalifikovat se jim sice podařilo, ale v nedělním finále to byl zejména boj se sebou samými. „Čmeláci“ se ale nehodlali smířit s osudem a zatvrdili se, že se budou rvát o každý bodík! Před jízdou nám to Ondřej jen potvrzoval a věděl, že za deště je to o štěstí... Své předsevzetí splnili do posledního písmene a předvedli se jako praví bojovníci...

Po posledních nepříznivých zprávách z jejich webových stránek jsme se tedy rozhodli, že se za nimi před Štědrým dnem vydáme a zjistíme, jak to s nimi vypadá na další sezonu a co plánují.



Po internetu, ale i mezi lidmi kolují různé dohady o Vašem zdravotním stavu. Jak to tedy s Vámi je doopravdy? Co jste prodělali a co Vás ještě čeká z lékařského hlediska?

Tomáš: „Jsem po operaci ramene. Měl jsem přetrhané vazy a bylo to nějaké rozšmelcované. Dávali mi tam upínky, které tam zůstanou na pořád. Jsou nějaké titanové a vstřebatelné. Teď sice nemůžu s rukou více hýbat, ale den ode dne se to nyní zlepšuje. Ve středu 19. prosince jsem byl na kontrole a doktor mi řekl, že plně zatížit to můžu až po půl roce. Do konce ledna budu chodit na rehabilitace.“

Ondřej: „Já jsem po třech operacích levého kolene a čtvrtá mě čeká. Přední zkřížený vaz nemám vůbec a dvě třetiny vnitřního menisku mám pryč. Po poslední kontrole dostávám injekce na chrupavku a na jaře se budeme bavit co dále. Mám s tím cvičit. Jinak se cítím docela dobře. Hybnost kolene je suprová, i když to ještě není ono.“

Na kterých závodech a jak jste si přivodili taková zranění?

Tomáš: „Já tady na MS v Kramolíně, jak do nás nalítl Bax a vyrazil mi řidítka z ruky. Bylo to v sobotu při kvalifikaci. V neděli mě to pak při závodech neskutečně bolelo. Jinak tohle zranění jsem již jednou prodělal před 6 nebo 7 lety, když jsem si vykloubil rameno. Tehdy jsme tomu nedávali žádný význam a to bylo špatně. Nyní se mi ozvalo v plné parádě.“

Ondřej: „Mně se to stalo v Holandsku na začátku dubna. Bylo to normálně při jízdě, když jsem blbě šlápnul. Když to shrnu, tak už při zimní přípravě mě v tom už trochu píchlo při fotbale. Od té doby fotbal nehraju. Pak v tom Holandsku jsem to dodělal a v té sezoně jsem s tím nějak jel. Od toho mi popraskaly ty menisky.“



Když se pozastavíme u Tebe, Ondřeji, se zraněným kolenem jsi dost zkusil, co jsme mohli vyčíst z Vašich webových stránek...

Ondřej: „To máš pravdu. Po první operaci se mi asi po měsíci to levé koleno naplnilo. Lékaři mi z něj museli vypustit hnis. Když jsem tam byl asi potřetí, tak mi řekli, že mi to budou čistit a proplachovat. Ležel jsem tam 10 dní a proplachovali mi to antibiotiky. Potom jsem byl 14 dní doma v klidu, ale zase se mi to naplnilo. Šel jsem proto na magnetickou rezonanci, kde zjistili, že už mám počáteční zánět kosti. Týden na to jsem šel na třetí operaci. Doktor mi později říkal, že to bylo už tak špatný, že to na něj vypadlo i se šroubem a musel to celé vyndat. Teď to mám bez toho vazu a dávám koleno dohromady. Doktor mi řekl, že to musím doléčit, aby tam nebyl žádný zánět a pak připadá v úvahu nějaká plastika. Po ní to budu moct zatížit až po šesti měsících.“

Z Tvého líčení mi přijde, že jsi musel překousnout nějakou tu bolest. Zajímalo by mě, jaký názor zaujali odborníci na stav Tvého kolene?

Ondřej: „Lékař napřed říkal, že tohle ještě neviděl. Divil se, v jakým stavu to koleno mám. Pak zase žasnul, jak jsem se tak rychle dal dohromady. Za 20 let se prý s takovou reakcí kolene na cizí implantát nikdy nesetkal a pak to následné uzdravení.“

Viděl jsem u Vás zablácená kola. I přes závažnost Tvého zranění se již můžeš projet?

Ondřej: „Jo, to můžu. Na kole jezdím úplně normálně.”



Na oko mi přijdete téměř zdraví, když vidím, že i sportujete...

Ondřej: „Jojo, i bych si mohl vlézt na motorku, ale když vidím, jakou mám slabou nohu, je úplná blbost to udělat. Ten sval shodíš lehko, ale potom ho nabrat nazpátek je horší.“

Léčíte vážná zranění, prodělali jste několik lékařských zákroků a poleželi jste si v nemocnici. V dnešní době to také není levná záležitost. Jak to máte vyřešené s pojišťovnou? Můžete být pojištěni i na takový rizikový sport, jakým bezpochyby sajdkárkros je?

Tomáš: „Nyní máme pojištění v pohodě. Jinak předtím, co jsem měl ten úraz, tak jsem nedostal nic. Bylo to zrovna v tom období, co byly problémy s pojišťovnami. Nikdo Tě ani na sajdkáry nepojistil. Teď už to funguje. Platíš sice víc, ale vyplatí se to. Dohromady dáváme přes 3 500 Kč za měsíc.“

Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu, proč jsme také za Vámi přijeli. Oficiálně jste zveřejnili, že na jeden rok přerušujete svou závodní kariéru. Nerozmyslíte si to ještě?

Ondřej: „Co se týče závodů, já v příštím roce na sajdkáru určitě nevlezu. To jsem řekl a chci to dodržet! Abychom jeli jenom nějaký jeden nebo dva závody, to pro nás nemá význam.“



Od kdy tohle přesvědčení ve Vás klíčilo, že jste se rozhodli na rok přestat?

Ondřej: „Už delší dobu. Samozřejmě, že jsme hned nechtěli skončit. Přemýšleli jsme nad různými východisky, jak by to nějak šlo. Nakonec jsme se přiklonili k tomu, že to nemá smysl lámat přes koleno. Závody jedeme 10 let na nějaké úrovni...“

Tomáš: „Pro nás vždycky byl nejvýše ten svět, kde jsme si dávali cíle, jak dojedeme.“

Ondřej dodává: „Hele kluci, my jsme to vždycky dělali na takové úrovni, že díky tomu světu jsme si vyjeli nějaké peníze. Díky tomu jsme mohli jet další závody třeba u nás, kde za to nedostaneš vůbec nic.“

To jsme zaregistrovali taky, že když se ve světě kvalifikujete, máte zaplacené částečně náklady. Závody Vás přijdou laciněji než u nás a navíc si zazávodíte dva dny...

Tomáš: „Částečně ano. My jsme jeli první svět a hned jsme se kvalifikovali a už tam i zůstali. Sice jsme si zavřeli vrátka na mistrovství Evropy (IMBA), ale na světě dostaneš startovné a můžeš v závodech pokračovat dál.“

Můžete pro ilustraci říct, kolik si vyjedete, když se kvalifikujete a skončíte do 10. místa?

Tomáš: „Asi 750 Euro.”



Zaplatí Vám to veškeré náklady?

Ondřej: „No, jak se to vezme. Máme menší dodávku a snažíme se co nejvíce ušetřit, jak to jenom jde. Je to sice dost o pohodlí, ale prostě nemáme dostatečně silné sponzory. Musíme všechno táhnout z vlastní kapsy. To je asi i ten další důvod, proč jsme se rozhodli, že příští rok nepojedeme a odpočineme si. Je to fakt moc náročné jet každý víkend závody a ještě v takovémhle autě. Děláme to ale, že nás to baví, protože z toho opravdu nic nemáš.“

Tomáš: „Mně lidi říkali, ať si najdu jiného spolujezdce, ale to nejde. Nemám ty peníze, abych jel jenom pro fanoušky, abych se zalíbil. Až budu mít nějaké sponzory, abych se mohl jen tak vozit pro fanoušky, tak klidně. Dnes každý raději dá peníze do fotbalu nebo do aut, ty sajdy jsou problém.“

Když vynecháte jednu sezonu, nemyslíte si, že Vám pak „svět“ trochu odjede?

Tomáš: „V těch sajdkárách si myslím, že to ještě není tak strašné. Nejsme zase tak staří. Když dáme pořádnou zimní přípravu, seženeme finance, dostaneme se zpátky do toho. Tu rychlost za rok neztratíš. Když nebudu cvičit, skočím na motorku, tak stejně to kolo zajedu. Budu sice na odpis, ale tu rychlost mám. Jediný, z čeho vypadneš, je ten režim, co máš. To bude asi největší problém.“

Jak bude vypadat Váš rok bez závodů?

Ondřej: „Máme již jeden plán.”

Tomáš: „Protože nechceme úplně vypadnout z těch závodů kvůli sponzorům atd., chtěli bychom pomáhat klukům Boukalovic. Víc se jim věnovat.“



Jestli správně chápu, chcete jim dělat něco jako osobní trenéry?

Ondřej: „Jo, přesně tak. My už jsme v tom tak trochu začali. Od listopadu s nimi trénuji v posilovně.“

Tomáš: „Chceme je postrčit správným směrem, aby se například nestalo, že budou něco dělat čtyři roky a pak zjistí, že se nikam neposunuli. Když už budeme ten rok stát, kluci nepojedou svět, tak je to pro nás časově snesitelné. Můžeme se jim naplno věnovat. Co za sebou vidíš, je jejich rám a dáváme jim ho dohromady.“

Jakou v nich vidíte budoucnost?

Ondřej: „Kluky to baví a mají do toho chuť. Nejdůležitější je, aby měli lidi kolem sebe, kteří jim to zázemí vytvoří.“

Tomáš: „Je to pak strašná výhoda. My jsme to nikdy neměli. Je to super, když se může někdo o tebe starat. Můžeš být pak úplně někde jinde.“



A co budete dále celý rok dělat?

Tomáš: „Oba teď řešíme práci, kde vyděláme peníze. Když ti to řeknu narovinu, my žijeme deset let, jen aby bylo na jídlo. Co máme tady to zázemí, nám vytvořila rodina. Za to jim patří veliké dík! Bez nich by to vůbec nešlo. My to jedeme ve třech a Petýs (jejich mechanik – pozn. redakce) teď má rodinu, narodilo se mu dítě. Já mám rozestavěný dům. Rodinu ale zatím neplánuji.“

Ondřej: „Souhlasím s bráchou. Nejdříve si vydělat na sebe a pak můžu myslet na budování rodiny.”

Letos jste si užívali i zasloužené dovolené ve Středozemním moři. Jak se Vám líbilo?

Ondřej: „Bylo to super. Měli jsme týdenní plavbu po moři na výletní lodi. Křížem krážem jsme projeli Středozemní moře. Z Itálie jsme vypluli do Barcelony, zastavili se v Tunisu, pak na Maltě a zpátky na Sicílii a do Říma. Byla to Loď lásky pojmenovaná podle stejnojmenného filmu. Obrovská paluba nabízela několik bazénů, barů, ale i nádherné fitko.“

A netrpěli jste na mořskou nemoc?

Tomáš: „To ani nepoznáš, že pluješ po moři. Ta loď je prostě obrovská, že necítiš žádné vlny, i když jednou při bouřce bylo moře rozbouřené, tak v tom případě ano. Všude na schodištích byly připravené pytlíky.“



Nyní přicházejí požehnané vánoční svátky. Měli jste nakoupené dárky pro Vaše nejbližší?

Ondřej: „Já jsem to všechno hodil na přítelkyni. Nakupovala ona (smích).”

K české klasice patří pojídání tradičního kapra. Jíte ho oba?

Ondřej a Tomáš souhlasně: „Jo jo!”

Jaké vánoční menu jste měli ke štědrovečerní večeři?

Tomáš: „My jsme měli lososa. Hrozně jsem se na něj těšil.“

Slavili jste Štědrý večer dohromady nebo každý zvlášť?

Ondřej: „Každý zvlášť. Už to máme takové rozkouskované. Já jsem byl s Adélkou a Tomáš tady. Pak 25. prosince jsme se všichni sešli. Následně budeme jezdit po návštěvách. Svátky oslavím jídlem a pitím (smích).“

Dodržujete nějaké vánoční tradice?

Ondřej: „Olovo nelijeme, to je moc práce (smích). Krájíme jablka. Lodičky jsme pouštěli, když jsme byli malí. Těšíme se hlavně na pohádky.“

Jakou máte nejoblíbenější?

Ondřej: „Z pekla štěstí je dobrá, ale nejlepší je S čerty nejsou žerty.“

Na závěr se Vás zeptáme, už plánujete, kde strávíte Silvestra?

Tomáš: „Zatím jsme nic neplánovali, tak zatím nevíme.”

Ondřej: „Já jdu prvního do práce na bazén, tak asi budu v klidu.”


Za redakci Motolevel.com děkujeme za poskytnutí rozhovoru a přejeme krásné prožití svátků vánočních a úspěšný start v novém roce, ať se Vám splní všechna Vaše přání!



Připravili: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal
Foto: Zdeněk Růžička

25. 12. 2012