V roce 1998 začal Speciální Agent ATF Billy Queen pracovat na tajném vyšetřování uvnitř San Fernando pobočky Mongolů – toho nejnebezpečnějšího motocyklového gangu v jižní Kalifornii (nebo Americe) – které trvalo dva a půl roku. Stal se z něj „Billy St. John,“ tvrdý, pivo lemtající, dlouhovlasý bratr, který se stal plnohodnotným členem gangu, a dokonce vystoupal až na pozici pokladníka.

Poté, co úspěšně poslal 54 ze 350 členů gangu za mříže za trestné činy v oblasti narkotik, zbraní, znásilnění a vražd,  stále se ukrývá před těmito muži, kteří by ho nejradši, coby ostříleného příslušníka bezpečnostních složek, viděli mrtvého.

Aby infiltroval gang, ATF (Úřad pro alkohol, tabák a střelné zbraně) vytvořil falešnou kriminální historii pro „Billy St. Johna“ včetně seriózního trestního rejstříku u policejního oddělení High Point (jenom několik okresů od mého bydliště) v Severní Karolíně.

Queen kdysi sloužil jako policejní příslušník ve městě High Point. Předtím, v roce 1971, byl ve Vietnamu jako součást výzvědného útvaru speciálního nasazení, kde si vysloužil Stříbrnou hvězdu. Poté se stal příslušníkem pohraniční stráže USA a později se vydal ve šlépějích svého otce a stal se federálním agentem ATF.

Po objevení svého talentu pro práci v utajení v kombinaci se svými zkušenostmi s vojenskými zbraněmi, prováděl Queen utajené operace v Ku Klux Klanu a v hnutí Skinhead.

Jeho nejtvrdší zkouška přišla, když mu představitelé úřadu státního zástupce v Los Angeles řekli o příležitosti být představen členům nelítostného hispánského motocyklového gangu – Mongols. O této zkušenosti napsal knihu nazvanou Dva roky s Mongoly (Under and Alone, česky vyšlo 2012) – Skutečný příběh agenta v utajení, který infiltroval nejnásilnější psanecký motocyklový gang v Americe. Společnost Warner Bros a Mel Gibson chystají již brzy natočit film.

Tu knihu jsem nemohl odložit. Byl to adrenalinový zážitek. „Billy St. John“ mohl být kdykoliv odhalen a na místě zabit svými bratry z gangu. I když se k němu chovali jako k bratrovi, kdyby zjistili, kým skutečně je, neváhali by a skončil by s kulkou v hlavě.

Ještě nikdy předtím nebyl nikdo tak dlouho sám v utajení. Pro Queena to musela být emocionálně vyčerpávající zkušenost. Když jsem tu knihu četl, znovu a znovu, ptal jsem se sám sebe, jak tento muž mohl vydržet to napětí policajta a zločince – jak zvládnul dvojí život a vnitřní zmatek. Není jednoduché něco takového vysvětlit.

Hned na začátku ho člen Mongolů jménem Red Dog nařknul, že je tajným agentem. Queen pokračoval ve vyšetřování s tímto zjevným podezřením a mnohokrát věřil, že jeho skutečná identita byla prozrazena. Při mnoha příležitostech Queen doufal, že se „policejní příslušník“ nebude muset odhalit z důvodu násilného zločinu jako znásilnění nebo vražda. Nějakým způsobem Queen zvládnul kráčet čestně vpřed, zatímco jeho temné druhé já začalo být ve skupině přijímáno. Pil a bojoval s těmi nejlepšími. S těmito tvrdými, na motocyklech jezdícími kamarády si užil skutečně dobrých chvil. Queen sám je motocyklovým nadšencem od svého mládí a jezdil na svém vlastním motocyklu Harley Davidson.

V roce 1999 zemřela Queenova matka. Jeho kolegové v ATF sotva vzali jeho ztrátu na vědomí. Mongolové, na druhé straně, vyjádřili svoji hlubokou lásku a starost o něj v tomto pro něj tak těžkém období. Pro tohoto příslušníka bezpečnostních složek bylo paradoxem cítit lásku a podporu těchto zločinců zatímco byl v jejich středu, aby shromáždil důkazy potřebné k jejich trestnímu stíhání.

„Hej, bratře,“ řekl a popadl mě za ruku a objal mě tradičním mongolským způsobem. V Rockyho objetí byly skutečné city, bylo to tak matoucí. Neměl jsem nejmenších pochyb, že Rocky Billyho St. John skutečně miloval. - výňatek z knihy Dva roky s Mongoly.

Nicméně Queen většinou mezi Mongoly zažíval strach – strach, že bude odhalen. Bylo to všudypřítomné nebezpečí.

Aby se mohl stát plnohodnotným členem gangu, „Billy St. John“ musel od gangu snášet neustálé fyzické a emocionální týrání. Byl to běžný typ temných zasvěcovacích rituálů, které se objevují u většiny gangů. Zeptal jsem se autora na slovo zasvěcení, se kterým je mnoho z nás v chlapské práci obeznámeno v tom dobrém smyslu.

„Myslím si, že je pravdou, že mnoha mužům se líbí ta představa být zasvěcený do klubu,“ řekl. „Naneštěstí v případě mnoha z těchto gangů je to záležitost napodobování předků. Je to generační záležitost – od jedné generace členů gangu ke druhé. Když se dostanete do oblasti jako je South Central L.A., začnou tam jako členové gangu, pak mají děti, které se později taky přidají ke gangu – je to začarovaný kruh.“

Zasvěcovací rituály mohou být kruté, ponižující a rovnou nechutné. Může se od vás požadovat, abyste vzal drogy a zúčastnil se sexuálních hrátek s ženami. V šedesátých letech byli čekatelé zmláceni a pokryti výkaly, než získali tu vytouženou horní nášivku. - výňatek z knihy Dva roky s Mongoly.

Kriminalita v místních čtvrtích se odlišuje od záležitostí motocyklového gangu, poznamenal.

„Mnoho lidí od motocyklů se potkává při různých příležitostech, ve vězeních … je to něco jiného, než se jenom poflakovat ve vedlejším domě v sousedství s bratrem nebo bratrancem.“

V průběhu rozhovoru jsem se opakovaně Queena ptal, jak si zachoval svoji integritu, když se tak dlouhou dobu pohyboval mezi tak protichůdnými elementy. Tenhle chlap mě naplňuje úžasem.

„Je to něco uvnitř,“ řekl a odmlčel se, aby počkal, až mu odpověď přijde na jazyk. „Nemyslím si, že jsem musel nějak pracovat na tom, abych dělal co je správné – já jsem tak vyrostl. Vždycky jsem měl svojí vlastní 'lajnu v písku.' To, co jsem ty dva roky dělal, bylo neobvyklé … vláda nevidí ráda, když její agenti pracují tak hluboce v utajení o samotě tak, jak jsem pracoval já. Věděl jsem, že ten gang je extrémně násilný, a že budu muset být stejný jako oni. Očekávali to. Přímo to ve svých členech vyhledávali. Musel jsem si říct, že takové věci udělám, ale jiné ne … žádné znásilnění nebo vraždy nebo mlácení lidí až skoro k smrti."

Queen si vysloužil svoje první skutečné přijetí, když ochránil prezidenta Mongolů, Dominga, poté co na něj zíral opilec.

„Když se Domingo dožadoval 'Na co to k---- zíráš?' ten opilec se ho pokusil praštit a prásk, já ho sejmul,“ řekl Queen.

Tlačil jsem na Queena ohledně jeho osobního charakteru, co bylo potřeba, aby se držel přísahy příslušníka zákona. Nevysvětloval to nijak složitě. „Všechno ostatní záleží na tom, kým jste. Je to v člověku hluboce zakořeněný a doufejme, že nesejde z cesty. Já musím přiznat, že jsem se dostal nebezpečně blízko k té druhé straně při pobytu s těmi chlapy.“

Queen řekl, že u Mongolů viděl špatné vlivy společně s „očišťujícími faktory.“

Pocit, že patříte do nějaké organizace nebo k něčemu, dělá gangy tak přitažlivé... Myslím si, že to nabízejí, ale není to něco, co by tam jenom tak hodili, aby naverbovali nováčky – je to skutečné. Láska a oddanost, kterou jeden k druhému cítí, konkuruje všem ostatním organizacím, ve kterých jsem byl, včetně vojenských a policejních organizací. Když je člověk v nebezpečí a jeho život závisí na bratrovi, vojákovi nebo policejním příslušníkovi … tak se s nimi sblíží. Můj život závisel na jiných. Je docela možné, že bych byl mrtvý, kdyby nebylo mých bratrů z gangu. Vím, že moji bratři by pro mě neváhali zemřít, stejně tak, jako by neváhal příslušník bezpečnostních složek.“

Ten psychologický kontrast mě fascinuje, zvláště když zvážím symboliku Jungova muže v černém klobouku, který má odpovědi, které nemá muž v klobouku bílém.

Tlačil jsem na něj dál. Jaká je reakce na násilí asociované s gangem, zvláště v centrech měst?

„Společnost začala být k takovému druhu chování více tolerantní,“ odpověděl s náznakem beznaděje. „Vzdálili jsme se základním tradicím, které nás drží pohromadě. Není to tak dávno, co byla naše země mnohem pobožnější a výchova dětí nebyla nutně striktnější, ale morálka byla lepší. Dnes to tak není. Úcta k jednotlivci není taková, co bývala … a stejně tak je to s úctou k naší zemi. Problémy gangů jsou daleko hlubší, než samotný gang – celá naše společnost k nim přispívá. Rozhodně si nemyslím, že by lidé byli více zlí, ale gangy se rozhodně stávají násilnějšími.“

Vždycky jsem studoval ty nejjemnější rozdíly v jejich chování, každou maličkost, která by znamenala nějakou změnu postoje vůči mně. - výňatek z knihy Dva roky s Mongoly.

A opět jsem chtěl vědět, co vybudovalo charakter tohoto mého nového hrdiny.

„Když jsem byl ještě malý kluk, vychovávala nás naše teta. Úplně odmalička mě tahala do kostela, chodil jsem do nedělní školy, poslouchal jsem jí, jak mluví o Bohu a o tom, co je správné a co špatné, a jak by všechno mělo být … z toho pocházím. Dokončil jsem střední školu a myslel jsem si, že spasím svět. Netrvalo mi dlouho, než jsem zjistil, že jediné, co zachráním je moje vlastní prdel, ale i tak jsem se snažil. Myslel jsem si, že mohu udělat něco dobrého, a tak jsem šel na vysokou školu a získal jsem titul v oboru Výkonu spravedlnosti a pak jsem se vrhl na studium psychologie a získal jsem magisterský titul. Snažil jsem se pochopit, proč lidé dělají to, co dělají a využít to jako policejní příslušník. Ale po létech, kdy jsem se snažil pochopit ty zlosyny … vidím ty stejné lidi, jak dělají znovu ty stejné špatné věci. Konečně jsem si řekl, že jich pošlu za mříže co nejvíc.“

Přiznal jsem, že nerozumím mentalitě zločinců.

„V gangu máte ty, kteří prostě podlehnou oddanosti těm, kteří jsou více orientovaní na zločiny. V běžné společnosti existují špatní lidé, ale když máte takové špatné lidi v gangu … mám tím na mysli ty skutečně špatné … chladnokrevné lidi, kteří zabijí pro trochu peněz nebo nášivku. Tihle lidé v gangu jsou ochotní dělat hrozné věci a jiní lidé najednou zjistí, že je následují. Možná jsou připravení bojovat kvůli maličkosti, ale nikdy by rvačku sami nevyprovokovali. Většina z nich jenom pije pivo a zastrašuje lidi. Naneštěstí v prostředí gangu ti skutečně špatní chlapi stáhnou ostatní k dělání věcí, které vyvolají válku s ostatními gangy a válku s policií. Psychopati všechny zatáhnou do těch skutečných zločinů.“

Gang Marlona Brando ve filmu Divoch je tak krotký, až je dnes idealizovaný. Ale takové moderní gangy nejsou.

„Je nutné vidět gangy takové, jaké jsou – jako zlé organizace,“ argumentuje Queen. „Jsou tak nepředvídatelné a náchylné k násilí."

Pokud Mongolové demonstrují nezdravou agresi, existuje v naší kultuře místo pro dobré projevy nezkrotné maskulinity?

„Taková maskulinita se projevuje ve fotbale, baseballu, v závodech aut … to jsou zdravé způsoby projevu. Já jsem si právě koupil vlastní závodní auto!“

Billy Queen řekl, že nepodporuje politickou korektnost, ale zároveň má velké porozumění pro kulturní problémy, protože byl bílým mužem v motocyklovém gangu, jehož členové jsou převážně Hispánci.

„Bylo to pro mě o to horší, ne kvůli Hispáncům, ale kvůli bělochům – zvlášť Red Dog měl potřebu se ukazovat. A taky jsem viděl, jaký to je žít životem člena gangu a potýkat se s nenávistí policie. Vím, proč jsou takové kulturní rozdíly mezi členy bezpečnostních složek a členy gangu. Byl jsem tam s přišitou nášivkou. Policejní příslušníci se mnou zacházeli s jako jakýmkoliv jiným členem gangu. Musel jsem si dávat pozor, abych to od policajtů neschytal. Říkal jsem si: Do prdele! Dneska mi rozmlátí klouby nebo skončím s brokovnicí u hlavy nebo s podkopnutýma nohama nebo dostanu pokutu, či jiný podobný sračky.“

Nechtěl bych zažít to, čím si prošel Billy Queen, i kdyby o tom chtěl Mel Gibson natočit film. Jen tak mimochodem, co Mela Gibsona na tom příběhu zaujalo?

„Myslím si, že Mela fascinovala skutečnost, že mi to procházelo víc než dva roky,“ prohlásil autor. „Skutečnost, že tahle kriminální organizace je tak násilná a v jejím nitru funguje policajt bylo pro něj celkem ohromující záležitostí. Když jsem mu ukazoval některé nahrávky z mého utajení, skoro ani nechtěl věřit, že to je všechno skutečnost.“

To ani já.

Můžete mi zopakovat, jak se vám to podařilo?

„Byl jsem trénovaný jako zvláštní agent vlády. Jsem typem člověka, který to může dokázat, a to je přesně to, co lidé z ATF očekávali. Nemusel jsem to dělat. Bylo toho nakonec mnohem víc, než jsem předpokládal … šel jsem hlouběji a bylo to mnohem nebezpečnější, než jsme si všichni mysleli, že to bude. Nevěděli jsme, že se dostanu dovnitř a stanu se důstojníkem klubu. Speciálně u téhle skupiny byl člověk rád, když se dostal vedle nich a koupil si drogy a motocykly.

Považoval jsem svoji práci za součást tradiční služby vlasti a jak jsem si tak zavazoval svůj černý šátek kolem krku, tenhle pocit, že jsem součástí týhle tradice, začal přehlušovat myšlenky na to, že by mě Red Dog nebo C.J. mohli zastřelit. Ano, já to vydržím, porazím Red Doga a zbytek Mongolů."- výňatek z knihy Dva roky s Mongoly.

Queen se stal členem této jako by semknuté rodiny, dělil se téměř o každičký okamžik svého života se svými novými bratry – s Mongoly, kteří mohli zastrašit dokonce i Pekelné anděly. Přišlo mi, že jsem postřehl slabý záblesk hrdosti, že Billy Queen dokázal běhat s vlky.

Ale skutečnost je taková, že ještě dnes se k němu dostávají smrtelné výhrůžky, z ulice nebo z tipů ATF.

„ATF mi zavolá a řekne, že se o mě mluví … byl by to převrat, kdyby mi některý z těchto motocyklových gangů mohl vpálit kulku do hlavy. Nejenom Mongolové – jsou kamarádi s The Outlaws (další hispánský motocyklový gang). Je to něco, s čím teď musím žít. Přeju si, abych nemusel. Přeju si, abych mohl žít normálním životem jako všichni ostatní.“

Zaplavila mě silná vlna soucitu. Poděkoval jsem tomu muži za léta jeho služby.

„No, aspoň vláda teď ví, jak hrozní ti chlapi můžou být,“ řekl.

Ale i tak to není dostatečnou kompenzací za to, že Queen má omezené vztahy se svými dvěma syny a se svojí současnou manželkou jako důsledek tohoto jednoho úkolu.

„Spojení s mojí rodinou je něco, na čem jsem tratil … na konci vyšetřování jsem si myslel, že se můj život vrátí zpátky do normálu … já budu tátou a budu mít zpátky svojí starou práci. Ale to se nestalo.“

Billy Queen žije sám. Zeptal jsem se ho, čím tráví čas.

„Obcházím ostatní policejní organizace v zemi a v ostatních částech světa. Chtějí po mně, abych mluvil o práci agenta v utajení a o motocyklovém gangu. Dělám toho víc, než bych měl. Ale aspoň se mohu podělit o tuto naučnou zkušenost. Mohu říct lidem, kteří se chystají na práci agenta v utajení, co mohou očekávat – co je čeká.“

Obvykle nejsem takto osobní, ale řekl jsem svému novému příteli, že se za něj v srdci modlím, aby mu Bůh požehnal, za to jak riskoval, aby „pomáhal a chránil.“

„Udělal jsem, co jsem musel,“ odpověděl. „Na světě je tolik skutečně dobrých lidí, kteří dělají to stejné, co jsem dělal já, jenom jiným způsobem.“

Zeptal jsem se ho, s kým si byl blízký – s kým si povídal o životě, kterým žil a o samotě jeho současnosti.

„Zkusil jsem psychologa, kterého doporučila ATF, ale k ničemu to nevedlo. Ti ostatní lidé, kteří si prošli tím stejným, s těmi se bavím. A to pomáhá.“

"Za ta léta se vypovídání proti mým mongolským bratrům stalo mým osobním očistcem. Začal jsem se hrozit soudních vystoupení skoro stejně, jako jsem se děsil období, kdy jsem byl čekatelem Mongolů. … Nenáviděl jsem to očekávání očního kontaktu s Mongoly, které jsem dobře poznal za svoje léta v utajení. Moje mysl si se mnou pohrávala, když jsem seděl ve svém domě v Texasu, hrál jsem si s Winchesterem, svým zlatým retrieverem, a procházel jsem si přepisy z mých nahrávek, před každým soudním stáním. Byl jsem jejich přítelem. Byl jsem jejich bratrem. Pil jsem s nimi. Užíval jsem si s nimi večírků. Jezdil jsem s nimi a bojoval jsem s nimi. Znal jsem jména jejich dětí a oni mi řekli, že mě mají rádi. Ježíši, neměl jsem pochyb o tom, že chlapi jako Domingo, Rocky a Evel by pro mě položili život." - výňatek z knihy Dva roky s Mongoly

Když jsem tak poslouchal příběh tohoto muže, prožíval jsem muka. Kolik mužů žilo dvojím životem a svým způsobem se cítili osamělí? Kolik z nás má v sobě ten neustálý boj dobra se zlem? Bylo to pro mě bolestivé ten příběh poslouchat, ale Billy Queen nehledal soucit. Je to ten nejtvrdší zkurvysyn, se kterým jsem kdy mluvil.

„Je to osamělý život,“ řekl. „Poslední dobou chci se svojí situací něco udělat. Nehodlám utíkat a schovávat se, ale taky nebudu blbej. Chci se vrátit k normálnímu životu. Chci zase začít chodit mezi lidi a dělat věci, který jsem dřív dělal, a nestarat se o to.“

Zeptal jsem se tohoto agenta ATF v důchodu, co by říkal na to, kdyby existovala organizace, která zasvěcovala muže dobrým způsobem a poskytovala jim místo, kde by se mohli scházet a jeden druhému pomáhat k tomu, aby z nich byli lepší muži – muži plní morální zásadovosti a charakteru.

„Měl byste plný ruce práce,“ utrousil.

Řekl jsem mu o projektu ManKind a že doufám, že jednoho dne se bude moci stát členem společenství mužů, které je bezpečné, společenství, ve kterém se člověk může podělit o to dobré i zlé ve svém životě.

Autor  překladu: Radek Fiksa
www.bodyartmag.cz

Foto: Google.cz

20. 2. 2013