„ Vy víte, kam jedeme ??“
„ Tak někam do Anglie.“
„ Kde máte navigaci ???“
„ Nemáme.“
„ A tak aspoň mapu????“
„ Nemáme , ale jak pojedeme, tak myslím, že to budeme po chvílích poznávat…“

Asi takhle začínal můj rozhovor se dvěma mechaniky z MS Racingu, se kterými jsme s Kubou vyráželi v šestimístné dodávce na další závod Superbiků na anglický Silverstone. A nutno dodat , že mé představy o bezproblémové cestě začaly brát za své. Ale zhruba po šesti dnech strávených ať už na cestě nebo v depu musím říct, že s Pavlem a Fílou bych se vydal už vlastně kamkoliv.

Anglie je autem docela daleko, ale když nebudu počítat jízdu za kamionem SMS Racingu, který jel maximálně 90 km/h a který jsme nazvali „červená navigace“, asi deset zastávek na pumpách na jídlo podle toho, kdo jak dostal hlad, hodinu čekání na trajekt, dvě hodiny na trajektu, kde jsem se dobře najedl a pak mi ze tří až pětimetrových vln bylo trochu špatně, asi tří hodinovou zácpu v okolí Londýna a netrefenou jednu odbočku, kvůli které jsme si najeli asi 80 mil, tak cesta uběhla poměrně rychle a po asi 30-ti hodinách jsme dorazili svěží, jak čerstvě utrhlá květinka, na náš hotel.

Atmosféra starého legendárního okruhu Silverstone po modernizaci vyprchala

Moc jsem se na Silverstone těšil už jen z toho důvodu, že z tohoto okruhu na mě od mých školních let, kdy jsem četl jen a pouze knihy o závodění, dýchala opravdová historie a moc jsem z ní toužil něco najít právě tady. O to větší bylo mé zklamání, když jsem přijel na úplně nový automotodrom, na kterém mi minulost připomínala snad jen poslední zatáčka do cíle, sem tam hrozně hrbatý asfalt a možná ještě záchody v depu, které chvílemi vypadaly, jako by se naposledy umývaly opravdu za dob, kdy tady Jackie Stewart a Jochen Rindt proháněli své monoposty od Colina Chapmana.

Nová trať je opravdu moc hezká - hodně široká, hodně rychlá a hlavně hodně dlouhá. Po objetí jednoho kola na skůtru jsme si s Kubou nepamatovali vůbec nic, takže na řadu přišel plánek trati, sešit, psaní poznámek a asi ještě pět dalších okruhů, které při pravém anglickém větru byly přímo perfektní rehabilitací pro naše kolena, která jsme se pak ještě notnou chvíli pokoušeli narovnat.

Nicméně bylo jasné, že jezdci Kubova formátu, který má malinko „ vyhrábnuto“ ( asi jako všichni ve wsbk), tahle trasa bude sedět a i z jeho slov byla cítit spokojenost.

Kuba přišel novému okruhu na chuť

O tom , že kluci z Anglie tuhle novou trať nemají vůbec najetou, a ještě na ní netrénovali, nás přesvědčili hned v pátek v prvním volném tréninku, kdy třeba Toseland zajel hned v prvním kole 2,11 a třeba Haslam 2,09, zatímco Kuba, Biaggi a jim podobní se na tyhle časy dostávali skoro celý  trénink.

Myslím, že nejen pro mě, ale pro všechny bylo moc hezkým zážitkem Superpole. Zvlášť ve druhé sekci, kdy Kuba dlouho držel nejrychlejší čas a tudíž i rekord okruhu pro wsbk. V boxu panovala pravá italská závodní nálada a na všech byla vidět úleva, že na Aprílii to půjde taky a nejspíš líp. Bohužel do rozhodující osmičky už team musel dát jen pneumatiky určené na závod a ne na kvalifikaci, takže jsem očekával druhou řadu.

Jak už asi každý ví, i tak se podařila zalítnout řada první a při pohledu na jeho poslední rychlé kolo na monitoru, se díky jeho kvalifikačnímu nasazení na nekvalifikační gumě Kuba postaral asi o tři infarktové stavy svých mechaniků a šéfů. Právě v této chvíli jsem byl našemu pilotovi moc vděčný, neboť tyhle stavy kdy čekáte infarkt z leknutí s ním mívám, za posledních pár týdnů, kdy trénujeme na krosce a hlavně na supermotu, opravdu velmi často. A díky tomu mě pár jeho „hajsajdrů“, a navíc v televizi, nemůže absolutně rozhodit.

Kuba si odvezl body za 13. a 9. místo

Závod samotný už asi nemá cenu nějak rozebírat. Ti co chtěli, ho viděli... A hlavně si všichni můžete přečíst „jak to doopravdy bylo“ na různých internetových diskuzích, kde „specializovaní odborníci“ naprosto přesně ví, kde byla chyba, kolik má team peněz, jak to bude příští rok a hlavně od některých anonymních sympatizantů jiných jezdců, jak to dělá Smrž blbě a jak se dostal do wsbk jen díky penězům a různá jiné moudra. Naštěstí je hodně lidí, kteří tam napíší opravdu objektivní názor a třeba i objektivní kritiku a za to díky.

Návrat do ČR zpříjemnily slovní fotbalové přestřelky

Co se týká cesty zpět, tak bych chtěl ještě jednou moc poděkovat Fílovi a Pavlovi za bezproblémový návrat domů a fantastickou náladu v kabině. Jen snad ten slovní fotbal byste mohli do příště natrénovat, ať má váš team proti RK teamu aspoň nějakou šanci. A ještě jednou opravdu díky.

Text a foto: Radim Vavřík