V motocrossu patří tabulka s jedničkou mezi trofeje mistrů. Komu se podaří v celkovém hodnocení dostat na první pozici, může se další sezónu pyšnit coby úřadující mistr jedničkou na svém stroji. Pokud se do čela tabulky dostane v průběhu sezóny jiný pilot, může se odlišit od zbytku startovního pole červeným podkladem na tabulkách.

Dnes najdeme na tabulkách a dresech motocrossařů běžně nejen dvoj-, ale i trojmístná startovní čísla. Dříve zdobila trojmístná čísla méně zdatné jezdce. V USA se rozdávala startovní čísla až do roku 2000 podle úspěšnosti jezdce. Z čísla každého pilota tak publikum na první pohled vyčetlo, jak (ne)úspěšný asi může být. Jednomístná čísla byla samozřejmě rezervována pro TOP piloty, kterým byli v patách méně zdatní jezdci s dvojmístnými startovními čísly a trojmístná čísla zdobila tabulky spíše outsiderů nebo začínajících závodníků.

Hlavní úlohou startovního čísla je samozřejmě snadné rozlišení jednotlivých pilotů. Spousta čísel však sahá za hranice tratí, okruhů nebo jiných sportovišť. Jsou to většinou čísla nejznámějších jezdců, ze kterých se stala vlastně marketingová zbraň. Některá čísla se zapisují do dějin a stávají se v podstatě synonymem pro jméno sportovce. Každý z nás si při pohledu na známou #46 jistě hned vybaví Valentina Rossiho, pokud uvidíte dvě dvojky v motocrossu, většině MX nadšenců okamžitě naskočí Chad Reed a známou firmou je např. také James Stewart s jeho „šťastnou“ sedmičkou.

Pojďme se mrknout, co se skrývá za čísly některých pilotů.

Antonio Cairoli #222
„Ze začátku nebylo moje číslo nic zvláštního. Když jsem v roce 2004 začal jezdit GP, jezdil můj kolega a nejlepší jezdec z týmu Claudio Federici s číslem 22. Líbilo se mi grafické zpracování dvojky na jeho polepech, a tak jsem si řekl, že přidám ještě jednu dvojku, vznikne tak #222 a budeme s Claudiem vypadat aspoň trochu podobně. Po čase jsem si prohlížel svoji první motorku a číslo rámu bylo 222. Ta věc s rámem je pro mě opravdu důležitá a je to důvod, proč si toto číslo stále držím.“

Filip Neugebauer #134
„Před sedmi lety jsem měl velkou bouračku při tréninku, po které jsem ležel 6 týdnů v komatu. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem přežil! Úraz se stal 13. 4. 2005, proto 134.“

Stefan Everts #72
„Musel jsem si vybrat nové číslo a rok předtím jsem měl #111. Ten rok se třemi trojkami na Husqvarně byl pro mě vážně neúspěšný. Pro #72 jsem se rozhodl, protože je to rok mého narození. S tímto číslem jsem jezdil od roku 2001 a vždycky mi přineslo štěstí. Najednou tě zná každý a každý ví, že se #72 jede Everts. Tak, jako si pod #84 představí Herlingse, pod #94 Roczena nebo Valentina Rossiho s jeho #46. Potom se to také hodí v marketingových záležitostech.“

Evgeny Boryshev #777
„Dlouho jsem se sháněl po nějakém čísle, které se dobře zapamatuje. Pak jsem se rozhodl pro ´šťastné´ sedmičky, které trochu sahají i do rodinné historie. V devadesátých letech měl táta malou skupinu a na autech měli nalepené všichni tři sedmičky. Je to vlastně takové rodinné číslo.“

James Stewart #7
Když bylo Stewartovi sedm, utrpěl jeho kamarád, taky motocrossař, Tony Haynes těžký úraz při tréninku. Zranění bylo tak vážné, že Haynes ochrnul na půlku těla. Bubba ho pak poprosil, jestli by mohl jezdit jeho číslo a slíbil, že Haynesovu #259 vytáhne na vrchol. Slib dodržel a s #259 odstartoval jeho rekordy lámající amatérskou kariéru. Teprve v roce 2006 přijal Bubba jednomístnou sedmičku, kterou si vyjel v předchozí sezóně. Jezdí s ní dodnes a je i takovou malou marketingovou zbraní. Prostě „lucky 7“!

Mike Alessi #800
V roce 1993 jel Alessi poprvé svět. Chtěl závodit s osmičkou, ale to pořadatel ihned odmítl s tím, že jednomístná čísla jsou rezervovaná pro nejlepší jezdce z předchozího roku. Také #80 byla obsazená, tenkrát s ní závodil Michael Blose. Tak nezbylo nic jiného, než přidat ještě jednu nulu, ovšem pouze za podmínky, že se na malou tabulku vejde. #800 si drží Alessi už 19 let a chce ji změnit na #8 teprve ve chvíli, kdy vyhraje mistrák.

Chad Reed #22
S #22 začal jezdit Reed v roce 2003. Rozhodl se pro ni, protože vždycky obdivoval Jeremyho McGratha, který jezdil s dvojkou. Reeda tak napadlo, že by bylo super mít dvojky rovnou dvě. Kromě toho bylo číslo 22 v té době nejnižším dlouhodobě volným startovním číslem. V roce 2011 se rozhodl Chad založit vlastní tým, který pojmenoval podle svého čísla „TwoTwo Motorsports“. Chad je tak skvělým příkladem toho, jak důležitou součástí marketingu může startovní číslo být.

Larissa Papenmeier-Picoto #423
„S #423 jezdím proto, že v roce 2008 jsem byla na MS čtvrtá, o rok později druhá a v roce 2012 třetí. “  …a tak Larissa ze svých úspěchů složila i své startovní číslo.

A abychom se nebavili jen o zahraničních pilotech, zeptala jsem se i nejrychlejších českých holek, jak to mají se startovními čísly ony!

Jana Antošová #33
„To byla čiště náhoda, sehnala jsem polepy s číslem 33. Dřív to tak nebylo, že sis řekla chci takový a makový číslo a Blecháč ti ho udělá :-) #33 pro mě nic neznamenalo, ale teď bych ho neměnila za nic na světě!“

Barča Laňková #221
„U mě to začalo tím, že můj první motokrosovej plakát, který mi visel nad postelí, byl s Chadem Reedem, no a ten má #22. Takže jsem začala s dvaadvacítkou, jenže časem to byl problém, protože #22 je dost oblíbený a obsazovaný číslo a taky jsem nechtěla jezdit s číslem, který má kde kdo, a tak jsem k tomu přihodila jedničku. Takže u mě žádný zázrak - nemá to nic společného s nějakým datem nebo tak.“

….a to Barča netušila, že její číslo má docela hluboké kořeny – Chad ho „obšlehl“ od Jeremyho McGratha a i Jeremy by měl určitě taky nějakou story k jeho dvojce :-)

Lucka Simonová #96
„Já ani nevím, nedávno jsme to řešili a nedopátrali, jsme se, proč zrovna #96.“
Historie Lucčina čísla je tedy tajemstvím i pro samotnou Lucku :-)

A co Vy, vzpomenete si, proč jste se rozhodli pro číslo, které zdobí Vaši přední tabulku? Pokud máte zajímavou story, podělte se o ni s námi a pošlete ji na [email protected] spolu s fotkou. Rádi vaše příběhy zveřejníme.

Foto: Nikola Otřísalová, archiv Filipa Neugebauera, Google
Zdroj: MotoX Magazine


Nikola Otřísalová

4. 2. 2013