Asi se divíte, co to vůbec "Kecy z cesty" jsou. Je to taková moje nová rubrika, ve které se dočtete spíše zážitky z cest nebo kdo a co na mě nejvíce zapůsobilo. Výsledky tu nenajdete. A když už, tak jen velmi okrajově. Jak už jste se dočetli, tento článek bude věnován slovenskému podniku FIA WTCC, tedy aspoň z převážné většiny. Tak jdeme na to...

Hungaroring, aneb proboha proč?
S kamarádem Pepou jsme vyjížděli tentokrát už ve čtvrtek dopoledne a to z jednoho prostého důvodu. Na Hungaroringu se totiž jelo první kolo ESET V4 cupu, který se od letošní sezony jezdí v rámci zónového mistrovství střední Evropy. Dá se říct, že jsme byli v paddocku mezi prvními. Některé týmy už měli zázemí připraveno, některé týmy ho připravovaly, některé týmy teprve přijížděly na trať a některé týmy byly ještě daleko před maďarskými hranicemi. Naprosto pominu, proč jsme na Hungaroringu byli, spíš vrátím k tématu F1 v Maďarsku. Letos se pojede na zdejším okruhu už 28. Velká cena a to prosím bez jediného přerušení. Docela úctyhodná šňůra, nemyslíte? Já (a nejsem v tom sám) ale stále tak nějak nechápu proč? Trať je sice sama o sobe docela hezká, jenže je úzká a fanoušci většinou sledují vláček jedoucí za sebou.

Stejně jako v Brně nebo na Slovakia Ringu tu najdeme jednu krytou a několik nekrytých tribun. Jenže ty nekryté tribuny snad pamatují ještě vítězství Nelsona Piqueta z roku 1986. A co teprve samotná boxová ulička, řídící věž nebo garáže. Není to nic hrozného, ale Brno nebo Slovakia Ring je na tom rozhodně lépe. Brnu hraje do not velikost komplexu boxové uličky, paddocku, garáží a vlastně i celého objektu nad garážemi, včetně řídící věže. Slovakia Ring je zase modernější-a to tedy o dost. Co tedy drží seriál F1 neustále v Maďarsku? Napadá mě snad jedině blízkost Budapešti. Už loni jsem podlehl jejímu kouzlu. Tohle město je opravdu překrásné, jenže závodí se na Hungaroringu. Co to třeba vymyslet tak, že by se zde jelo jednou za tři roky. Proč? Protože by se to hezky prostřídalo s Českem a Slovenskem. Docela zajímavá myšlenka, ne? Jenže to se asi nikdy nestane. Bohužel...

Nicolas Hamilton-bojovník se závodnickým srdcem.
Nicolas Hamilton, který si letos odbývá svou premiérovou sezonu ve FIA ETCC, byl samozřejmě k vidění i na Slovensku. Jednadvacetiletý Nicolas by hrozně rád pokračoval ve stopách svého staršího bratra Lewise. Je mi jasné, co si spousta lidí může myslet. Další protekční "děcko", co závodí jen díky svému jménu. Není to tak úplně pravda. Vlastně to není vůbec pravda! Nicolas se narodil s dětskou mozkovou obrnou a kvůli tomu není schopný ujít delší vzdálenosti a musí používat invalidní vozík. Ani to ho však neodradilo od závodění. Poprvé se svezl v motokáře už v sedmi letech, jenže z toho byla havárie a to ho na dlouhou dobu odradilo od závodění. V motokáře se svezl poté až v 15 letech a později se stal britskou jedničkou v závodních simulátorech ve Velké Británii. Ke konci roku 2010 byl pozván na testování vozu BMW M3 a všechny nadchl svým talentem a citem pro vůz. V letech 2011 a 2012 závodil v britském Clio cupu a letos, jak už bylo řečeno, letos jezdí FIA ETCC.

 Na voze Seat Leon Supercopa najdete sice reklamy bohatých sponzorů, kteří pomohli Nicolasovi k tomuto angažmá, jenže nejspíš jen několik málo blízkých v jeho okolí ví, jak tvrdě pracoval, aby se vůbec do závodního vozu dostal. Vůz je navíc upraven pro jeho potřeby. Disponuje např. posuvným sedákem, širšími pedály a spojka je na volantu, aby nemusel pohybovat nohama do stran. Lewis i Nicolas jsou si velmi blízcí, oba se vzájemně podporují. Není tajemství, že Lewisův závodní idol je Ayrton Senna, ale tu pravou inspiraci našel v jeho mladším bratrovi. Pečlivě jsem Nicolasovo počínání o víkendu sledoval. V kvalifikaci zajel desátý nejrychlejší čas, což mu samozřejmě udělalo radost. Jenže z prvního závodu ho vyřadila havárie a do druhého nenastoupil, kvůli jejím následkům. Nic do poslední chvíle věřil, že do závodu nastoupí, bohužel se tak nestalo. To zklamání bylo obrovské. Nicolas říká, že ho jeho postižení nemůže zastavit, aby si šel za svým snem. Tím snem je závodění. Jak daleko dojde je však pouze a jen na něm samotném.

Slovakia Ring určuje tempo.
S naprostým klidem můžeme říct, že i přes svou bohatou historii zaspal brněnský okruh dobu a Slovakia Ring mu vypálil rybník. Říkejte si co chcete, ale Moto GP, které se zde udrželo jen na úkor jiných šampionátů nenapraví dojem. A vrchol sezony automobilového závodění? Italská série Superstars nebo FIA ETCC? Račte si vybrat, moc možností nemáte. Na Slovensku se jede letos snad všechno. Už chybí snad jen ty Formule 1. Loni jsem na podniku FIA WTCC na Slovensku chyběl. Všichni si ho ale velmi pochvalovali. A stejné to bylo i letos. Na okruh dorazily davy nadšených fanoušků, ne diváků. Ti hnali kupředu především domácího Maťa Homolu, který jako první Slovák vyhrál závod FIA ETCC. Maďarští příznivci, kterých také přijelo požehnaně zase mohutně povzbuzovali svého miláčka "Norbiho" Norberta Michelizse. Ten se jim odvděčil třetím místem v prvním závodě. Moc se mi líbilo, jak parádně si dokážou užít vítězství v závodě veteráni Tarquini a Coronel. Ital Gabriele Tarquni poté bavil všechny na tiskové konferenci. Dokonce takovým způsobem, že to vykouzlilo úsměv na tváři i "mrzoutovi" Yvanu Mullerovi.

Co dodat závěrem? Na Slovensku prostě ví jak na to a v Brně by si z toho měli vzít příklad. Na Slovakia Ringu jsem byl potřetí a vždy se stalo několik nehod a z toho minimálně jedna vážná. Naštěstí se ani uplynulý víkend nikomu nic nestalo a odnesly to jen plechy. A příště? Příště jedem zas!

Ondřej Laušman
1.5. 2013