Sice už uběhla nějaká doba od uskutečnění rozhovoru, ale až nyní si myslím, že nastává správná chvíle ke zveřejnění.



MB komplex, že vám to nic neříká? Mně donedávna také ne, nebýt jednoho večera, kdy se během hovoru s mým kamarádem sajdkáristou Radkem Musilem stočila řeč i na jeho rodiče. Svého otce neustále vychvaloval a pravil, že je stále zaneprázdněný. Prý, když ho nezastihnu ve firmě, je zase v montérkách a něco zkouší. Vyvíjí pro svoji firmu, aby prostě běžela jako „švýcarské hodinky”.

Navnaděný jeho zajímavým vyprávěním jsem se rozhodl vydat na místo činu. Domluvil jsem si schůzku s nejpovolanější osobou ve firmě a mé návštěvě v MB komplex již nic nebránilo až na jeden menší zádrhel.

Pan ředitel Musil byl natolik vytížený, že se mi přes den nemohl věnovat. Setkání připadalo v úvahu jen a pouze v brzkých ranních hodinách, přesněji řečeno po šesté. Přiznám se, že takovéto časné vstávání mi nedělá zrovna dvakrát nejlépe, ale zvědavost byla silnější.





Na místo dorážím přesně v šest hodin. Firma se nachází v jedné malé vesničce jménem Vysoký Chlumec poblíž města Sedlčan. Při vstupu do hlavní budovy hledám kancelář ředitele. Prostory mi ale přijdou více pracovní než kancelářské. Po chvíli nacházím hledanou osobu. Nevědět z předešlé schůzky, jak vypadá, rozhodně bych neřekl, že tento člověk tady šéfuje. Žádné „kvádro” na sobě nemá a ani se nechlubí „nafintěnou” sekretářkou.

V rychlosti mě odvádí do své kanceláře, která více připomíná pracovnu. Nebýt na stole počítač a pár čestných uznání, připadal bych si jako doma a nikoliv u ředitele, který má na starosti padesát lidí.

V kanceláři sedí jen dva úředníci. Pro mě je až nepochopitelné, jak to všechno mohou zvládat v těch pár lidech. Vždyť v našem byrokratickém státě se bez úřadů podnikat nedá...



Nyní vám zprostředkuji celý rozhovor s jedním z majitelů firmy panem Musilem st. a přiblížím jeho trnitou cestu podnikáním. Věřím, že další řádky nebudou jen nudné čtení, ale i inspirace, jak se dá poctivě a úspěšně podnikat.

Co mě na první pohled zaujalo byl název Vaší firmy - MB KOMPLEX. Můžete našim čtenářům říci, co se skrývá za písmeny MB?

„Je to složeno ze dvou počátečních písmen dvou majitelů Musil a Bílek.”

Jak byste charakterizoval začátky Vaší společné firmy?

„Řeknu to ve zkratce - těžké.”

Od kolikátého roku fungujete?

„Jako svářečská škola jsme začínali v roce 1992 při učilišti. Později jsme si ty prostory pronajali, ale nakonec jsme museli odejít. Přestěhovali jsme se na jiné místo, kde jsme začali pracovat pouze ve třech lidech.”



Jaký obor jste rozvíjeli?

„Zemědělskou výrobou jsme se ještě nezabývali, ale fungovali jsme jako svářečská škola. K tomu jsme si přibírali takové různé práce a chodili na výpomoc na svařování do různých podniků. V jednom z nich jsem se potkal s nynějším kolegou, který se tehdy dostal do nesnází. Měl rozjednanou zakázku a majitel ho vyhodil i s ní. My jsme ji převzali a udělali ji. Od té doby začala spolupráce. Dál jsme jeli svařovací kurzy a dělali na té zakázce. Postupně se zakázky zvětšovaly a kurzy ustupovaly. Ty však stále udržujeme, ale jen podle zájemců několikrát do roka. Vrátím-li se ještě k počátkům, tak po roce 1999 jsme měli už 10 zaměstnanců a přemýšleli o spojení s panem Bílkem. Musil vyráběl, Bílek dodával práci a zabezpečoval ten objekt. Nakonec jsme po roce 1999 koupili horní halu a další prostory zrekonstruovali. Postupně se to rozšiřovalo až do současných podob, kdy jsme na 50 zaměstnancích.”

Čím se nyní zabývá vaše firma?

„Naším nosným programem jsou svařované věci. To znamená tvarové výpalky, ohraňování a svařování v kombinaci s výpalky. Vyrábíme ve směsi komponenty pro zemědělské stroje, které jsou zaměřeny na balení balíků, ať už je to z nějaké slámy atd.”



Zaměřujete se také na jiná odvětví než na zemědělství?

„Zatím tady máme dvě věci do lesa. Je to vyvážečka na klády, která je zatím v prototypu, a pak je tady hrabač klestí. Je to určené pro těžbu dřeva, kde shrabují to, co zůstane na pasece.”

Hrabač klestí je také ve vývoji?

„Ne, ten už je hotov. Začínáme ho vyrábět pro naše zákazníky z dřevařského odvětví. V podstatě prošel nějakou zkouškou, kde proběhly poslední úpravy a nyní je hotov. Používá se před traktorem jako velké hrábě."

Vrátím se ještě k té první zmíněné dřevařské technice, můžete nám jí více přiblížit?

„Jedná se o vyvážečku stromů zapojenou za traktorem. Má upraven podvozek, který je schopen  přizpůsobit se terénu ve svahu.”

Jak to momentálně vypadá s Vaší firmou?

„Musím říct, že práce je dost, ale nechci být skeptický, aby to nebyl jenom momentální nával. Musím si však na druhou stranu postěžovat, že část práce nám sebrali Slováci, kteří dělají pod cenou.”



Myslíte si, že jejich cílem je Vás postupně vyřadit, jak se říká, na druhou kolej?

„To asi ne. My zde vyrábíme polotovary, které dodávame odběrateli a on je pak posílá na smontování na Slovensko. Ono je to tak, že vše fungovalo do té doby, kdy firmu řídil sám majitel. Vše bylo na základě dohody a nepsaných pravidel. Nebyly potřeba pořádně žádné papíry. Jelikož vedení má nový, mladý management, který se snaží srazit ceny co nejníže a pak se klidně přesunout někam jinam, kde zase bude levněji. Už to prostě není tak, že on tady měl zajetou nějakou výrobu, která měla svoji kvalitu. Byli jsme zvyklí, že s cenami se nehýbalo a jelo se podle domluvených pravidel.”

Materiál nakupujete u nás?

„Dá se říct, že v podstatě po celé Evropě. Část materiálu samozřejmě u nás, abychom se vešli cenově, nakupujeme přímo u výrobců. Převážnou část materiálu vozíme z Itálie, část trubek ze Španělska a ten zbytek od dodavatelů v naší republice. Naší hlavní částí jsou profilované materiály a druhým nosným programem jsou plechy. Ty nakupujeme v zahraničí přes naše prodejce.”

Napadlo vás také nakupovat ve východní Evropě, když vás stále tlačí s cenou dolů?

„Nenakupujeme, protože na Ukrajině musíme vzít z velkých oceláren minimálně 25 tun, a tolik nevyužijeme. Máme to zařízeno tak, že v Itálii mi naloží kamion z různých profilů.”



Dopravu si zajišťujete sami?

„Dodavatele nám přihrají své nebo bereme vytěžováky. Přijede sem Slovák, Ital aj., kdo potřebuje vytížit. Dopravu po republice zajišťujeme vlastními auty. Máme dvě. Jedno sváží tady po republice a druhá souprava vozí denně hotové výrobky do Rakouska.”

Můžete říct, že máte denně hotové výrobky?

„Ano, momentálně je tu hotových výrobků na několik kamionů.”

Děkuji za vaše otevřené odpovědi k fungování firmy. Nyní mi dovolte pár otázek zaměřených na sportovní kariéru Vašeho syna v sajdkárkrosu. Zajímá mě, zda ho podporujete nebo byste ho naopak raději viděl hrát fotbal či jiný sport?

„(smích) Tuto stránku věci bych nechal na manželce (sedí vedle u stolu – pozn. redakce). Ta ať se k tomu vyjádří.”

Manželka: „To by nebylo dobré (úsměv).”

Dál pokračuje pan Musil: „No, to se nedá takto říct. Sport je to hezký, ale velice nebezpečný a člověk má strach také o tu druhou věc, tedy kdyby se mu něco stalo, tak mi tady stojí stroj.”



Radek je jediný, co dokáže obsluhovat ten stroj?

„Ano, momentálně je jediný. Je to docela balancování na tenké hraně.”

Když si odmyslíme tuto pracovní povinnost, jak pohlížíte na jeho sportovní kariéru? Svezl jste se už také na sajdkáře?

„Já jsem se samozřejmě svezl, když to ještě bylo v plenkách... Radek měl svoji motorku a já jsem měl taky jednu. Pak jsem si trochu pochroumal koleno a manželka nám zakázala všechno.”

Chodíte se dívat, jak Váš syn závodí?

„Když jezdil s Honzou Krotilem, tak jsme s nimi jezdili, ale co teď jezdí s Honzou Válkem (rozhovor probíhal minulý rok, nyní Radek tvoří dvojici s Lukášem Černým – pozn. redakce), tak jsem se na něj byl podívat akorát v Kramolíně. Když závodí každý víkend, nemám tolik času. Musím si nějaký vyšetřit také na domácnost, protože jinak jsem furt v práci, od rána do večera.”

Vše o firmě naleznete na: http://www.mbkomplex.cz/




Komerční sdělení



Text a foto: Zdeněk Růžička

20. 4. 2013