Novosibirsk - obrovský prostor bývalého sovětského letiště, přiletěl jsem den předem, naházel na půjčenou Kawasaki tlumiče a plasty, což mi ve finále zabralo půl dne (asi ze mě mechanik opravdu nebude) a šlo se spát. Druhý den ráno byl trénink a ani jsme nestihli jet zpět na hotel a v 19:00 hod místního času začala show. Trochu mi přecházel zrak, když na obrovský plac letiště začali přicházet lidi v nepočitatelném množství a celý show areál byl nakonec plně obklopen diváky. Konečný součet cca 30.000 diváků vytvořilo pulzující atmošku, která mě i ostatní kluky nabudila k super skokům. Jeden ze super momentů byl, když jsme flipovali společně s quad riderem Marco Picadem a Martensem Alexandrovičem hned po Colten Moorovi (sněžný skútr -Sled FMX rider) zlatém medailistovi z X Games. Po show byla klasická afterka, spíše v klidu, vzhledem k tomu, že byla neděle a v úterý jsme se přesunovali vlakem do 1 500 km vzdáleného města Perm (jen 26 hodin cesta).

Perm – kluci si po mém vzoru koupili skateboardy a za jeden den jsme najezdili přes 10 km. Trošku to odneslo mé koleno, ze kterého jsem v zápětí nechal v dalším městě vytáhnout 25 ml nějaké žluté tekutiny. Ale na rehabilitaci a posílení stehenního svalu po letošním úrazu to byla fakt perfektní věc. Ráno před show byl trošku větrný trénink. Jako jediný z FMX jezdců jsem i přes problémy s větrem flipnul a čekal jsem na show. Co se nestalo, začátek show, takové to klasické předvádění, vítání diváků a najednou křup, motorka začala chcípat a přestala řadit. Po rozebrání motoru se zjistilo, že praskla řadicí vidlička a ve finále jsem byl velice štastný, že jsem to nezjistil až ve vzduchu, což mohlo mít fatální následky. Ruští kluci z teamu Ferz se nejen starali o motorku a zázemí, ale hlavně odskákali společně s ostatními skvělou show před více než 6000 diváky. A závěrečná perlička byla quad backflip přes C. Moora stojícího na dopadu.



Samara - krásné místo, na show bylo určitě přes 10 000 lidí. Město známé především kosmickým programem v dobách srpu a kladiva a fabrikou na legendární vozy Žiguli. Motorka opravená, trénink v pohodě a show super crazy. Diváci šíleli, novináři blikali fotoaparáty a my dělali hop. Hned po show jsme se přesunuli dalších 1200 km do Volgogradu

Volgograd - bývalý Stalingrad, kde momentálně čekáme na další show. Je to úžasné město se spoustou historie a rozbitými tanky a pár původními, napůl zbořenými budovami. Doufám, že bude vše v pohodě. Moc mi chybí Česko, brzo se uvidíme.

František Ferry 200 Máca

23. 7. 2013