Řekněte nám něco o sobě?
Mé jméno je Martin Kozák, je mi 34 let a bydlím v Praze. Mé fotografie můžete vidět na www.martinkozak.com a výběr toho nejlepšího z nejlepšího zveřejňuji na www.artofsport.cz.

Jaká je Vaše první vzpomínka na držení fotoaparátu v ruce?
Určitě to bude ruský Kiev, kterým fotografovali rodiče. Také si pamatuju, že tehdy v dětství mi přišlo jeho nastavení příliš komplikované. A strejdova moderní Yashica, na typ si nevzpomenu, která byla oproti Kievu jak z jiného světa. Potom mi rodiče koupili Smenu, se kterou jsem nafotil jeden nebo dva černobílé filmy na leteckém dni v Hradci. To mi mohlo být tak 10 let.

Jak dlouho se věnujete fotografování a proč hlavně sportovní fotografii?
Intenzivně, nebo řekněme seriózně, se fotografování věnuji asi od roku 2005. Jako každý jsem předtím fotil prakticky všechno, co mi přišlo „pod ruku“. Pak se mi podařilo získat akreditaci na sportovní akci Red Bull Crashed Ice, kde jsem poprvé ochutnal, jaké to je mít přístup do míst, kam běžný divák nesmí, a to mě pohltilo a užívám si to dodnes. Žádné dvě akce nejsou stejné, na fotografa číhají stále nové výzvy, sportovce mám na dosah ruky a to mě baví.

Jste spokojený s érou DSLR? Dáváte přednost filmu nebo digitálu?

Jak už jsem zmiňoval, na film jsem fotografoval opravdu minimálně. Znám lidi, co třeba začali fotografovat na digitál a nakonec skončili u filmu, takže nevylučuji, že někdy dopadnu podobně, ale momentálně jsem s digitálem maximálně spokojený a digitální záznam rozhodně není něco, co by mě nějak omezovalo. Naopak využívám výhody toho, že okamžitě vidím, co jsem vyfotil a fotky mohou jít okamžitě ven.

Čím fotíte?

Jsem od začátku věrný Canonu, momentálně mám dvě těla 1D Mk IV a 1D X a k tomu hromadu objektivů od 8 do 300 mm a dalšího příslušenství. Kufr, ve kterém věci vozím, váží asi 14 kg.

Práce sportovního fotografa bude asi dřina, že?

Často ano. Pokud se nespokojíte s fotografiemi z jedné zatáčky, tak se hodně nachodíte, všechna ta výbava taky neváží zrovna málo, není výjimkou, že jste na nohou od rána do večera, o pauzách mezi jednotlivými závody/zápasy zpracováváte fotografie…

Jste samouk nebo jste prošel školou?

Jsem stoprocentní samouk. Ze začátku jsem hltal různé články, tutorialy, knihy, ale nakonec člověku stejně nejvíce dá vlastní fotografování a učení se z vlastních chyb.

Jaký sport nejraději fotíte?

Žádný konkrétní nejoblíbenější asi sport nemám. Ale moc mě baví takové, které jsou pestré a ke kterým se dá dostat dostatečně blízko. Rád fotím třeba vodu, dejte mi vodní sport a slunce a zabavím se na dlouhé hodiny.

Jaký byl váš prozatím nejoblíbenější projekt?

Asi celá letošní sezóna Evropského poháru tahačů s Buggyrou. Deset povedených závodů, týmové zázemí, super lidé a zážitky.

Osvětlení a hrátky se světly jsou na vašich fotkách patrné. Používáte raději přirozené světlo nebo blesky?

Pokud to jde, využívám přirozené světlo a pokud se mi nelíbí, tak si ho dotvořím bleskem. A nemusí to být jen v interiérech, ale i venku – při zatažené obloze nebo třeba v lese udělá dálkově odpálený blesk zboku divy. A není k tomu třeba žádné drahé příslušenství, pro začátek stačí odpalovače za několik stokorun.

Kolik času strávíte postprocesem, než pustíte fotografii do světa?

Za ty roky, co fotím, jsem si vybudoval svůj systém, jak zpracovávat fotografie. Netvrdím, že je nějak sofistikovaný, ale funguje. Základem je co nejlepší zdrojová fotografie; čím lépe nafocená, tím méně práce s ní bude. Potom co nejrychleji vytřídím zrno od plev a dále se věnuji jen těm fotografiím, které za to stojí. K tomu používám v Lightroomu označování fotografií flagy (přijatá/odmítnutá) a hvězdičkami. Na vlastní úpravy pak mám připravené presety, které na fotografie aplikuji.

Kdo Vás inspiruje nebo inspiroval? Máte oblíbenou fotografii od jiného fotografa?

Dívám se kolem sebe – na různé výběry světových agentur, na oceněné fotografie ve fotosoutěžích a podobně. Zajímá mě i to, jak si s fotografiemi z té které akce poradili kolegové.

Pokud byste měl možnost s kýmkoli kdekoli cokoli fotit tak kdo, kde a proč?

S Vladimírem Rysem Formuli 1. Považuji ho za suverénně nejlepšího českého a jednoho z nejlepších světových fotografů F1.

Jaký je Váš dosavadně největší úspěch ve fotografii dle Vašeho názoru?

Tady mě nic nenapadá.

Co děláte kromě fotografování?

Chodím každý den do práce, pracuji jako grafik ve firmě vyvíjející počítačové hry. A jsem technickým redaktorem fotografického časopisu FOTO.

Jaké máte plány pro rok 2014?

Chci se fotografováním bavit minimálně tolik, jako doteď. Čeká mě další sezóna s Buggyrou. A možná se podaří i pár dalších věcí, ale je ještě příliš brzy něco prozrazovat.

Rada pro začínající sportovní fotografy?

Fotit, fotit, fotit, jinak zkušenosti, které jsou pro sporťáka nezbytné, člověk nezíská. A taky to, že výborné fotografie se dají pořídit i na malých akcích.

Rozhovor připravil Tomáš Košík.
Foto: archiv Martin Kozák

9. 11. 2013