První otázka je klasická klasická představovací. Takže o sobě něco našim návštěvníkům řekni.

Především začínám mít pocit, že toho už hodně pamatuji :-) Závodění mě moc baví, takže pevně věřím, že budu ještě pár let prohánět soupeře. Je mi čerstvě 36 let a tak už nějaké ty zkušenosti mám :-) Jinak mám velmi tolerantní ženu. Ta je však alergická na slovo motorka.
 

Nicméně chápe, že bez motorek bych to prostě nebyl já a ve chvílích, kdy se mi třeba moc nedaří nebo uvažuji o konci, mě vždy podpoří. Dále mám tři malé dcery, které jsou slušným vyplněním jakéhokoliv volného času.

Jak dlouho se věnuješ ROADRACINGU?

Můj první roadracingový závod jsem jel v roce 2004 v Hořicích. Tam jsem si to zamiloval a každý rok se tam vracel. Později jsem začal zkoušet různé další závody.

Sezóna je u konce a je čas na ohlédnutí a rekapitulace. Jak hodnotíš sezónu 2013?

Letos jsem zažil velmi zajímavou sezónu. Osedlal jsem různé motorky u různých týmů a toho si moc vážím. Za tým Montáže Brož jsem jel oboje Hořice, které se mi povedly. Na Manx Grand Prix jsem se zase dostal díky Racetracku, se kterým jsem se dohodl i na příští rok, z čehož mám největší radost. Podařilo se mi vyhrát pohár závodů na přírodních tratích v kategorii do 1000 ccm, takže jsem moc spokojený.
 

Jaké stroje sedláš a proč zrovna tyhle motorky?

Vlastním pouze litrovou Yamahu R1, ale nejsem upjatý jen na tuhle motorku. Letos jsem jel navíc závody i na Yamaze R6 nebo Kawasaki ZX6R. "Erjedničku" mám tak nějak historicky.

Začínal jsem na ní závodit a pak jsem jen obnovoval model. Teď už jsem ho teda asi šest let neobnovil, ale pořád se na ní dá užít spousta legrace.

Přírodní okruhy,  na kterých se konají závody,  jsou uzavřeny pouze na závodní víkend, jinak slouží běžnému provozu. Jak se tedy na závody připravuješ?

Připravuji se samozřejmě na motodromech. Jezdím s Racetrackem a jsem šťastný, protože si za dva, tři dny každého ježdění skvěle potrénuji a vyzkouším všemožné technické úpravy.

Kdo Tě nejvíce v ježdění ovlivňuje?

Pořád se učím, takže se snažím pochytat, hlavně od rychlejších jezdců, co jen jde. Na druhou stranu už za tu dobu, co závodím, vím, co mi vyhovuje a co se už prostě nenaučím.
 

Jezdíš hlavou nebo srdcem?

Nevím, jestli se to dá vůbec oddělit. Podle mě jedno bez druhého nemůže dost dobře fungovat. Nebo je to spíš tak, že hlava mi před startem říká, co to proboha dělám. No a během závodu spíš zase srdce hoří tou vášní k rychlosti. Po závodě to dojde i hlavě a vznikne tak nepopsatelný pocit. Do doby, než se zase chystám na závody a začne ke mně promlouvat moje rozumné já.
 

Velikost bot?

To vím naprosto přesně. Něco mezi 43 a 45. Závodní Alpinestary mám 44.
 

Jak ses cítil letos na ostrovu Man?

Bylo to skvělé. Hlavně proto, že jsem neustále zlepšoval svůj čas a dostával do sebe tu trať. Moc mi to sedlo a nebyl žádný problém. Soupeři byli rychlí, ale to jsem věděl dopředu. Jen máme malý černý puntík za pitstop, kde jsem ztratil zbytečně moc času. To jsou ale ty zkušenosti, které si člověk musí zažít.

Pojedeš příští rok na Manu?

Udělám proto, co budu moct. Určitě je to nejvíc v road racingovém světě. Třeba se někdy povede i TT. Příští rok chci ale zase ještě na Manx GP.

Který závod byl pro tebe ten nej, i když se třeba nepovedl výsledkem?

 Nej byl zatím Newcomers race na MGP minulý rok. To už se asi nedá zopakovat. Jsem strašně šťastný,  že se mi to povedlo.

Plány na rok 2014? Chystáš změny? A co závody v zahraničí?

Díky Racetracku, se kterým příští rok zase pojedu, budu moct konečně absolvovat celý šampionát IRRC. Potom je tady opět Manx Grand Prix. No a samozřejmě si nenechám ujít Hořice, moji srdeční záležitost.
 

Kdo je podle tebe ten nejzajímavější člověk v depu?

Zajímavých lidí je plné depo, ale z těch, co znám dobře, je asi největší ufon Leoš Kožušník. Tento přírodní úkaz opředený legendami se dokonale zaryl zlatým písmem do motocyklové historie.
 

Býváš nervózní před startem a máš rituá,l kterým se naladíš?

Nervózní bývám, ale myslím si, že to nebývá většinou žádné velké drama. Rituál žádný nemám, ale často se někam před startem sám zašiju a nemyslím na nic. Jen relaxuju.

Na jaký film si naposledy koukal?

Shodou okolností jsem viděl RUSH, tedy Rivalové. Výborný. Jinak na kino bohužel moc času nemám, i když do kina chodím rád.

Jakou bys dal radu těm, co chtějí začít se závoděním na přírodních okruzích?

Myslím, že na příroďácích jsou potřeba zkušenosti víc, než kde jinde. Proto bych jim doporučil trpělivost a minimálně jeden rok trénování na dromech. Tam zjístí, jak umí s motorkou a co si můžou dovolit. Pak si můžou říct, jestli mají na to vrhnout se na příroďáky.

Co volný čas, jak ho vyplňuješ?

Děti a žena se o můj volný čas dokážou postarat, takže mám aspoň o starost míň :-).

Jinak v zimě lyžuji a snowboarduji. Když se náhodou někdy dostanu k moři, tak se rád potápím.

Kdybys měl vybrat jednu píseň za soundtracku tvého života, co by to bylo?

Jé to nevím, ale hlavně ne tu labutí :-)

Nyní máš možnost někomu poděkovat...

Za to, že můžu dál závodit, vděčím hlavně všem mým partnerům, kteří mě finančně podporují, nebo přispívají materiálně. Díky tak firmám MOD electronics, HET, Auto Zrucký, Broker Cunsulting – Rudolf Rodywirja, RP Tuning, Bridgestone a hlavně mojí rodině a mému mechanikovi Oldovi. Jsem moc vděčný Racetracku v čele s Michalem Mulačem, díky kterému se příští rok společně chystáme vstoupit do nové sezóny plné nových závodů, což je pro mě velká výzva.

Děkuji za tvůj čas, který jsi nám věnoval a ať se v novém závodním roce daří.


Rozhovor připravil Tomáš Košík

Foto: archiv Kamil Holán

18. 12. 2013