NEDĚLE:

Závod 1:

Úvod prvního závodu IDM Superbike, který byl po hromadné havárii zastaven červenou vlajkou a restartován, vyšel Matějovi velmi dobře a přestože byly časy prvních jezdců vyrovnané, dokázal se díky pěkným předjížděcím manévrům propracovat na čtvrtou pozici.  Obvzláště předjetí Muggeridge a Giusepettiho bylo dost povedené. Ve čtvrtém kole se do špičky začal probojovávat belgičan Daemen a podařilo se mu Matěje předjet. Ten pak bojoval až do poloviny závodu na páté pozici a jezdil na konci skupiny bojující o druhé místo, ze které později dopředu odskočil Nebel. Matěj byl bohužel celou dobu limitován klouzající spojkou a nemohl tak jet tempo, na které určitě měl. V desátém kole se na Matěje docvaknul Teuchert a ten také našeho pilota ve 12.kole předjel. Matěj se ale nesoustředil na obranu pozice, protože na Venemana jedoucího před ním určitě měl. V poslední čtvrtině závodu vypsaného na 21 kol se ale bohužel propadl na sedmou příčku, ale s Venemanem a Giuseppettim držel krok . V posledním kole se odporoučel Martin Bauer a Matěj musel zvolnit, protože mu začalo docházet palivo. Náš jezdec tak dokončil závod na velmi dobré 6 příčce za 10 bodů. Pokud se problémy podaří odstranit je výhled na lepší pozici úplně reálný. Uvidíme!

Závod 2:

A je to! A je to! A je to tam! Matěj završil senzační víkend bednou ve druhém závodu!!!

Ale projděme průběhem celého závodu od začátku.

Skvěle zvládl Matěj první kolo druhého závodu, udržel si za Bauerem a Nebelem třetí pozici z pětatřicetičlenného pole a navíc od druhého kola se se Stefanem Nebelem zavěsili za Martina Bauera vedoucího celé pole. Od třetího kola se tato trojice začala vzdalovat v tu dobu čtvrtému Muggeridgeovi. V pátém kole zajíždí Mates skvélý čas a přikládá mikroskop na výfuk Stefana Nebela. V dalších kolech ale Martin Bauer letí snad bez doteku se závodní dráhou a přestože Matěj zajíždí s Nebelem pořád solidních 1:27,7 – 27,8 začíná tato dvojice viditelně ztrácet. Současně si ale budují náskok na čtvrtého v pořadí, kterým byl v polovině závodu Giuseppetti. Do kola 15 Mates ještě uvisí Nebela se ztrátou 1,3 sekundy, ale kola 16 a 17 už znamenají ztrátu a osamocení na třetím fleku. Matěl ale zná svůj náskok na Giuseppettiho za ním, který se až do konce závodu drží mezi +5,5 až 6,0 sekundami. A to úplně stačí, protože zvládnutí posleního kola znamená, že špunt v lahvi šumivého vína, které Mates dostane na pódiu, určitě nezůstane dlouho. Nejvyšší stupínek Martin Bauer, po jeho pravé ruce Stefan Nebel a po levé Martinově ruce Matěj Smrž – šťastný novopečený táta!

Jak viděl nedělní závodění Matěj:

"První závod byl dost poznamenán havárií čtyř jezdců po prvním startu. Po restartu to ale vypadalo, že by to mohlo jít. Musel jsem ale bojovat se dvěma nepříjemnostmi - měl jsem trochu problémy se spojkou a vlivem prostojů a restartu začínal rychle docházet benzín. Celkově to ale byl krásný závod a šesté místo bylo v tu chvíli maximem."

"Do druhého závodu se mi podařilo skvěle odstartovat. S Nebelem jsme zajížděli pořád skvělý časy a když nám Martin poodjel byla škoda, že se mi nepodařilo dobře předjet o kolo zpět kroužící jezdce. Závěr závodu, kdy bylo jasný, že mám dost najeto, jsem si více hlídal časy náskoku, než abych se snažil zabojovat dopředu. V tý chvíli jsem nechtěl riskovat zbytečnej pád, což je asi pochopitelný. Věděl jsem, že můžu celou sezónu uzavřít pódiem a to se povedlo. Když se mě zeptáš, jestli se pocity z posledního víkendu, mimo to, co jsem psal ohledně narození Matýska, dají popsat jedním slovem, pak je to slovo: NEDAJÍ!"

S průběhem celého závodního víkendu, mj. i na fotografiích, po kliknutí na odkaz:
http://www.fansofsmrz.cz/node/2020

Zajímavým textem je i tento:

Kvalifikace trochu jinak

"Když jsem dneska ráno nasraně lezl z postele, nikdy by mě nenapadlo, že to bude den, na který v životě nezapomenu a stane se v něm tolik věcí. Abych to uvedl na pravou míru, tak nasranej jsem byl proto, že nenávidím vstávání a ještě k tomu venku byla mlha a vůbec jsem se netěšil na snídani. Mám ráno problémy s jídlem a snídaně je pro mě tak trochu nutný zlo. Po tomhle všem jsem šel ze snídaně asi 150-ti metrovým tunelem do boxu č. 6 a jako každý ráno už asi šest let, když nejsem zrovna s Lenkou, mi došlo, že si musím splnit "povinnost" a napsat jí sms. Poslední dva měsíce co je v nemocnici s malým je to takový podobný ... sms jak se daří a jestli je vše v pořádku. Dneska to nebylo jinak, jen s tím rozdílem, že mi Lenka zpátky volá, že v 10:00 hod jde na sál.

Trochu jsem z toho byl nervózní, měl jsem zrovna před první kvalifikací a nebyl jsem schopnej řešit obě "věci" najednou. Možná jsem začal trochu plašit, měla mi až se to narodí volat Lenky kamarádka Káťa, co pracuje v porodnici, jak vše proběhlo ... Rozhlídnul jsem se v boxu, samej Němec, Ital nebo úplně cizí člověk. Jedinýmu Árnýmu jsem mohl svěřit telefon, ale tam bylo jistý, že je to zbytečný. Během tréninku mi ukazuje ceduli a měří a zapisuje časy na kolo. Když už jsem byl prakticky před rozhodnutím, jestli čekat na telefon a nebo ject do kvalifikace, objevil se Kuba. Dal jsem mu telefon, přikázal co má a nemá dělat a jel jsem kroužil. Bylo celkem dobrý, že když jsem seděl na motorce, nad ničím jsem moc nepřemýšlel. Dal jsem si pár kol, podle plánu. Na ceduli P4, tak jsem se rozhodl navštívit boxy. Když jedu k boxu tak všichni palce nahoru a takový ty gesta, když dám třeba dobrý kolo... No nic, Kuba, Árný a tak dál, všichni že jsem táta, že malej je v cajku a Léňa taky.

V 10:13 se mi narodil kluk, samozřejmě Matýsek, vážící 1990 g a měřící 46 cm. Já jako roura sedím v boxu, nejsem schopnej si ani sundat helmu, vůbec mě nezajímá kolikátej jsem nobo třeba kolik minut zbývá do konce tréninku... Sedím a jak se říká, rozdejchávám, že jsem prej už táta... Aby to vypadalo, že jsem v pohodě, tak jsem dal ještě pár kol a jak se sluší a patří, dokončil první měřený trénink. Po příjezdu do boxů na konci tréninku už to bylo jiný. Sundal jsem si helmu a rukavice, vyndal špunty z uší a zase čuměl do blba jako roura.

Během dne, jak už to tak v sobotu bývá, proběhla ještě druhá kvalifikace. Povedla se, zajel jsem třetí čas, vlastně nejlepší místo na startu letos. Moc mě to ale nebralo, řešil jsem hlavně fotky malýho v telefonu, zprávy s rodinou a přáteli. Dál bylo na programu povídání o Matýskovi se všemi co za mnou přijeli z Čech, jmenovat nebudu. Kdo ví, ten ví.

Během pěti hodin, kdy se všechno odehrávalo, se malej Máťa stal nejznámějším dítětem v depu, kolegové z tratě mi chodili gratulovat až do kamionu, když jsem si po kvalifikaci sundaval kombošku. Dostal se dokonce i do televize, na facebook, založil si účet na webu FOS a ještě si hnedka první den vyjel první řadu na startu. Já na tohle všechno makám asi 15 let a frajer to dá za pár hodin!

Tak asi takhle jsem dneska porodil kluka, Leničko děkuju, těším se na vás !!!

Zdroj:
http://www.fansofsmrz.cz/