Hanchen WMX Bulharsko

Čaute. Je teprve začátek dubna a už mám za sebou dva závody. Německý mistrák a mistrovství světa. Toto pěkně začalo, ale všechno pěkně popořádku...

Začneme Německem. To se jelo 28. března v Hanchenu. Dobrý rozjezd před světem. Počasí nám moc nepřálo, ale na naše rundy aspoň nepršelo, jinak byla celkem zima, foukal vítr a padaly kroupy.
Sice tam moc holek nebylo, ale v kvalifikaci jsme byly tři slečny v půl vteřině. Takže to svědčilo o docela zajímavém závodu.

První start se mi doost povedl, byla jsem druhá po startu za Larisou Papenmeier. Tři kolečka jsem jezdila druhá a pak se přede mě dostala Maria Franke...nečekaně...a Anne Borchers. Jezdila jsem tedy docela dlouho na čtvrtém místě. Poté jsem ale spadla. On to byl spíš zase dost ošklivě vypadající polet bez motorky po 20 metrové lavici :D Ve vteřině jsem byla zpět na motorce, ale dojela jsem pátá.

Na druhou rundu nám pěkně zapršelo. Do toho sajdy, které nám udělaly pěkné koleje. Byl to fakt těžký písek. Po startu čtvrtá, ale do cíle šestá...žádná sláva.

A teď se vrhnu na MS žen, které se jelo 4. dubna v bulharském Sevlievu.

Vyrazili jsme ve středu navečer. Jeli jsme přes Rumunsko. Až na ty hodinové kolony byla cesta slušná. Ale těch přejetých psů a bordelu všude kolem. Jako krajina krásná, jen se člověk nesmí dívat moc dolů.

Příjezd do paddocku byl prý kolem páteční druhé hodiny ranní místního času. No, s tím časem to byla taky sranda, během týdne se nám hodiny posunuly o dvě hodiny dopředu.

V pátek klasika. Akreditace, přejímka, seznámení s tratí, tatínci trošku popili a šlo se spát. V sobotu ráno v osm budíček, v 9:30 první trénink a v jednu odpoledne kvalifikace. Kousla jsem se 27. časem a Barča 30. Sice jsem si to představovala trochu jinak, ale co už. Od rána jsem byla nervózní, bylo mi trochu špatně od žaludku. To asi z té nervozity. Po dvou letech velký závod, tak to se není čemu divit. První čas zajela Larissa Papenmeier.

V 15:15 odstartoval v sobotu první závod. Start dobrý. Byla jsem tam kolem 20. místa. Během závodu jsem se propadla na 25. Byla jsem z toho zklamaná. Zatáčky jsem jezdila jak jelito a to mě štvalo. Řekla jsem si, že druhou to prostě bude lepší. A taky že bylo.

V neděli ráno warm-up a v 11 druhý závod. Start byl ještě lepší než v sobotu. Od začátku jsem jezdila kolem 17. místa. Nakonec jsem dojela na 18. bodovaném místě. Měla jsem z toho moooc velkou radost. Musím uznat, že většina holek strašně zrychlila. Máme s Barčou co zlepšovat. Ta dojela v prvním závodě 28. a ve druhém 25.

Čeští borci si taky nevedli špatně. Filip Neugebauer vybojoval jeden bod a Petr Smítka čtyři.

Zpáteční cestu jsme zvolili přes Srbsko. Po několika hodinách jízdy najednou porucha. Praskla nám nějaká olejová hadička a bez toho se bohužel pokračovat nedalo. Byli jsme 150 km před Bělehradem. Na parkoviště si pro nás dojel nějaký místní servisman a ten nás odtáhl asi 5 km do nějaké vesnice. Chtěli jsme to opravit, ale neměli tam autogen a navíc byla neděle a Velikonoce do toho. Takže nikomu se moc ochotně pomáhat nechtělo. Tudíž to muselo počkat na pondělí, kdy je taky volno. Servisman někam zavezl tu trubičku, kde ji zavařili, taťka si to namontoval zpátky a mohlo se pokračovat. Za tu srandu, přespání v autě na dvoře a 2 litry oleje si pan servisman účtoval 160 euro. Bylo to dost přepálené, ale chtěli jsme se odtud dostat co nejrychleji. Takže tradá domů. Dojeli jsme až na srbsko-maďarské hranice. Tam jsme si počkali přes tři hodiny než jsme zase nasadili 120. Domů jsme dojeli kolem jedenácté v noci.

Pokud tu najdete nějakou pravopisnou chybičku, tak se nedivte. Je 1:33 hod úterý ráno.

Fotky najdete jako obvykle na Rajčeti.