Jaké byly Tvoje sidecarcrossové začátky a kdo Tě k sajdám přivedl?
K sajdám jsem se dostal díky tátovi, který jezdil už od svých 18 let. Následně měl pauzu a pak se k závodění zase vrátil. Poté nebylo moc času jezdit na mé vlastní závody a taky můj aktuální mechanik Honza Zácha, který v té době taky závodil, neměl na jeden závod spolujezdce a přišel s nabídkou, ať jedu s ním. Tenkrát mi bylo 14 let. Tehdy oficiálně tedy 15 let, protože Autoklub dával licenci na sajdy až od 15 let. Měl jsem tehdy upravené datum výroby, ale teď už to snad můžu říct :-).

Nebylo jedním ze Tvých důvodů, proč ses "uklidil" k sajdám, že jsi neuspěl v motokrosu, tedy na sóle?
Tehdy se u nás úspěchy na závodech moc neřešily. Narozdíl od jiných kluků, které jejich tátové v depu i mlátili po špatném výsledku, já jsem dostal pochvalu, když jsem v závodě bojoval, i když jsem zrovna nedojel nejlíp. Prostě na sólo závody nebyl čas, ale každopádně to bylo moc fajn a na dálku fandím všem, které si pamatuji z dětských motokrosů (Michek, Smola, Pilát…).

Na první pohled laika je znát, že sajdy jsou v porovnání s jinými motoristickými disciplínami níže na žebříčku popularity (tedy jsou spíše pro srdcaře). Nelákalo Tě s přibývajícími sidecrossovými úspěchy přece jen ještě zkusit třeba motokros nebo jiné odvětví, kde bys byl více na očích?
Rozhodně bych nedělal něco jen kvůli tomu, abych byl více někomu na očích, a co by mě nebavilo. Jsem rád, že se letos konečně sajdy dostávájí více do televize, novin, prostě zpět do povědomí lidí, kteří vzpomínají na závody MS v Ouběnicích, kam cestovali jezdci úplně nejraději ze všech závodů. Lidi ten sport znají, ale spousta vůbec neví, že se to ještě stále v Čechách jezdí. Srdcařem se staneš hned, když to na sajdě jednou zkusíš.

Kdybys měl někomu zcela neznalému přiblížit sidecarcross, jak by zněla Tvoje charakteristika či definice?
Je to náročný motocyklový sport pro dva lidi, který se jezdí na klasických tratích, stejně jako jiné terénní motocyklové disciplíny. Náročná je především sehranost obou jezdců. Je to hezký a nebezpečný sport zároveň.

Jak si finacuješ sidecarcrossové závodění?
Každým rokem se nám i díky lepším výsledkům daří zajistit větší finance na celou sezónu od partnerů a sponzorů. Neříkám, že nás to živí, ale náklady se nám určitě pokryjí. Jsem moc vděčný všem, kteří nám pomáhají ve všech směrech. Dokud budeme mít tyto možnosti, rád bych v tomto sportu pokračoval co nejdéle.
 

Zdá se mi až neuvěřitelné, že se Ti daří skloubit Tvoji závodní kariéru s vedením firmy, jejímž předmětem je spedice - jedno z pořádně stresuplných zaměstnání.
Je pravda, že to není úplně jednoduché, ale každá práce má svá pro a proti... Díky dobrým lidem v naší firmě se to dá zvládnout. Závody jsou pro nás všechny v teamu i tak trochu relaxací a vypnutím od myšlenek na práci.

Jak probíhá Tvoje příprava na závody, respektive celého vašeho týmu? Bydlí Tvůj parťák Radek Musil někde poblíž nebo to občas dopadne tak, že se oba připravujete zvlášť a sem tam třeba nezvládnete ani před závody pořádně potrénovat?
Dá se říct, že příprava probíhá každý den. Ráďa bydlí kousek ode mě, což je určitě super. Fyzicky se připravuje sám a myslím, že to dělá hodně dobře. Rozhodně by to nešlo bez mechaniků, kamarádů a rodin. Všichni nám pomáhají, ať už s opravou motorů, motorkami, přípravou auta na odjezd atd. Závody už jsou opravdu jen ta třešnička na dortě :-).

Co vlastně na sajdu obouváte za pneumatiky? Nemyslím jen značku, ale především parametry.
Na sajdě máme vpředu velikost ráfku 20 a vzadu 18, kde používáme klasické crossové pneumatiky, konkrétně Mitas. Zvláštností je sajdové kolo 16, které se vyrábí speciálně pro sajdy a pneumatiky vyrábí pan Liebl z firmy MEFO. Tyto pneumatiky musí vydržet neustálé smyky sajdy. Guma je téměř bez vzorku, aby měla menší odpor při jízdě (jednoduše řečeno).

Kolik se vejde sajd na startovní rošt určený 40 MX riderům? A kolik se jich může na závodech MMČR i ve světě kvalifikovat?
Sajdy startují v počtu 15 teamů ve dvou řadách. Je to tedy maso, hlavně na Mistrovství světa, protože tam prostě neubere nikdo a kontakt mezi soupeři je tam vždycky. Nejhorší je to pro spolujezdce, protože v první zatáčce prostě vyvažovat musí a nikdy neví, kdo ho zezadu natře. Ve světě je pár vyhlášených jezdců, kteří jsou v tomhle trošku prasata.

Jak moc ovlivňuje spolujezdec svou přítomností a případnými nevhodnými pohyby, akrobatickými prvky, nakláněním na opačnou stranu, postavením apod. celkovou jízdu? Může třeba docílit dokonce toho, že se Ti nebude dařit trefovat ideální stopu nebo se na skoku neodlepíte od země tolik, kolik by bylo potřeba?
Jako ve všech ostatních sportech, kde je více lidí, ani tady se prostě jeden bez druhého neobejde. Je neskutečné, jak moc spolujezdec jízdu dokáže ovlivnit i pouhým přenesením těžiště z jedné nohy na druhou. Sajdoví jezdci vědí, o čem mluvím, ale diváci a ostatní nemají šanci tohle poznat. Můžete být nejlepší jezdec světa, ale bez stejně dobrého spolujezdce nikdy neuděláte výsledek.

A jak se vlastně hledá sidecarcrossový akrobat - spolujezdec? Jsou nějaké předpoklady, které musí splňovat vyjma toho, že by měl být zapálený minimálně stejně jako Ty?
Tady nastává trochu problém. Je fakt, že moc podobně poblázněných lidí není. Proto jsou často vidět na sajdách bráchové. Jednu sezónu jsem vystřídal dokonce sedm spolujezdců, a to je potom o ničem. Člověk, který by chtěl třeba v závodě vyvažovat, může dle mého mínění začít až tak po dvou letech tréninků na motorce, aby dostal cit, předvídal myšlenky jezdce před předjížděním, naučil se, jak vyrovnat motorku při špatném letu po skoku... Nejsou to skákající opičky, jsou to tvrdí a šikovní hoši :-).

Předpokládám, že Tvoje výbava v souvislosti s chrániči je standardní a velmi podobná (nebo naprosto totožná) jako v případě motokrosařů, ale co spolujezdec, který je v průběhu jízd chvíli nahoře, hned zase ryje doslova pozadím či jinou částí těla v zemi, má nějakou speciální výbavu, bez které nejde nebo ani nemůže na start?
Přesně, výbava řidiče je totožná jako u motokrosaře. Spolujezdci mají ale své vychytávky. Hlavně je to suspensor, který chrání to jejich nejcenější, protože při jízdě je velmi vysoká pravděpodobnost, že se o něco bouchne, dostane kamenem... Všichni také, myslím, používají ortézy na kolena kvůli extrémní zátěži a pak mají ještě různě vypolstrované kalhoty proti naražení... A ještě jedna specialitka. Když hodně prší, motají si na své madlo provázek, aby jim mokré ruce alespoň trochu méně klouzaly.

Na jedné z fotek z MS v Kramolíně, kde se vám mimochodem opravdu dařilo a byli jste s Radkem druhou nejlepší českou posádkou v nabité mezinárodní konkurenci, je vidět zákrok ze strany soupeře, kdy drží madlo vaší sajdy, které pomáhá Tvému spolujezdci při všemožných akrobaciích. Bylo to ještě v rámci fair play a je to běžnou součástí jezdeckých soubojů? Nebo už to bylo za hranou? A co je vlastně ještě povoleno a co už absolutně nepřípustné?
Ano, to je taková libůstka mezi spolujezdci... Je to trochu prasárnička. Ničeho tím asi úplně nedocílí, ale v tomto případě to udělal proto, že jsem do nich před zatáčkou trochu strčil, a tak mi to aspoň takhle vyčinil :-). Jinak jsem se zatím nesetkal s ničím, co by bylo vyloženě schválně a bezpáteřně udělané proti soupeřům. V Kramolíně se nám celkem dařilo, získali jsme 13. a 12. místo. Letos jsme zajeli nejlepší výsledek v Estonsku, kdy jsme skončili v první jízdě 7. a ve druhé 10. Celkově jsme se letos umístili v Mistrovství světa na 13. místě, což považuji za hodně dobrý výsledek.

Jak Ty sám bojuješ se strachem? Přece jen není bohužel ani v sidecarcrossu zapovězené, že se občas někdo vážně zraní či dojde k tragédii. Budu ráda, když se podělíš i o příběh svého táty a skutečnost, jak právě jeho úraz ovlivnil Tvůj život a celkově závodní kariéru. Jak pohlíží na Tvé rozhodnutí věnovat se sidecarcrossu ostatní z rodiny, speciálně Tvoje máma?
Strach tam určitě je, ale nesmí se dát najevo :-). Když je třeba nějaký těžký skok, který se rozhodujeme skočit, tak se člověk prostě musí odhodlat a ten plyn podržet. Čím více to bude oddalovat a přemýšlet, tím to bude horší. Pořád je tu jistá zodpovědnost za toho druhého. A o tom to je. Ale třeba na startovním roštu je fajn plácnout si s Ráďou, protože v tu chvíli si uvědomíte, že v tom nejste sami a hecne vás to do závodu.

Táty nehoda mi změnila pohled na život, změnila priority v životě, poznal jsem díky ní různé lidi... V obou rodičích, sestře a vlastně všech dalších z rodiny mám velkou oporu, i když máma, když se jede podívat na závody, tak si bere vlnu a pletení. Spolujezdec Ráďa to má, myslím, stejně. Jeho mamča se byla podívat na našem tréninku jednou a po dvou kolech odešla :-). (Pozn. redakce: V současné době probíhá sbírka na pomoc otci Lukáše, o které se dozvíte veškeré info ZDE.)

Není žádnou novinkou, že mají jezdci nejen své fyzioterapeuty, ale nyní již třeba i psychology. Využil jsi někdy služby nějakého psychoterapeuta?
Popravdě, v tomhle nejsme vůbec zkušení. Máme pár známých doktorů, ale snažíme se jejich služby moc nevyhledávat.

Jak se liší ze Tvého pohledu sidecarcross od motocrossu?
Jak jsem již zmínil. Je to zodpovědnost jeden za druhého, kdy musí být oba dobří, aby tvořili dobrou posádku. Myslím, že sidecarcross je celkově fyzicky náročnější. Řídíte motorku o váze kolem 200 kg, skáčete s ní podobné skoky jako na sóle, na písčitých tratích se vyjedou hluboké koleje, že do nich kolikrát člověk vleze a je po pas v díře...

V čem myslíš, že se liší příprava Tebe coby sidecarcrossového jezdce a třeba motokrosaře, pokud si troufáš srovnávat?
V tomhle si netroufnu porovnat. Každý jezdec má podle mě svůj určitý trénink, který ho taky baví a podle kterého se připravuje. Každopádně být spolujezdcem, na to je třeba fyzičky ještě daleko více.

Jak je to s placením startovného na závodech MS v sidecarcrossu? Dostáváte nějaké odměny za umístění do určitého místa? Jaká je výše startovného na závodech MM ČR? Dostáváte i v tomto případě nějaké finance?
Na českém mistrovství se startovné platí a odměnu (nepeněžní) dostanou většinou jen první tři teamy. V mistrovství světa dostanete zpět startovné ve výši 500 € v případě, že zvládnete kvalifikaci a dostanete se do hlavního závodu. Další finance si pak můžeme vydělat za jednotlivá pořadí v hlavních jízdách, kde jsou ty odměny taky určitě zajímavé.

Kolik času věnuješ pozávodní regeneraci? Jak jsi na tom se sportovní (zdravou) výživou?
Téměř žádný, ikdyž vím, že to není správné. Všichni v teamu chodíme do práce, takže ze závodů jedeme nonstop domů a střídáme se v řízení, abychom byli co nejdříve doma. Po práci si zajdu někdy zaplavat… Jinak se obecně hlídáme a snažíme se nejíst ty „nejhorší“ jídla. V tomto směru máme určitě ještě rezervy do příští sezony.

Jaká panuje v sidecarcrossu atmosféra v ČR a jak se k sobě chovají jezdci v mezinárodním poli, kde není o konkurenci nouze?
V českém mistráku je atmosféra super. A v mistrovství světa je to sice více profesionálnější, ale baví se také každý s každým a ani ti nejlepší se nestraní.

Opravdu jsi nikdy nepocítil žádnou závist a zášť?
Já nikomu nic nezávidím. Každý se tam, kde je, nějak dopracoval... A všechno to hezké na pohled nemusí být vždycky hezké i za oponou.

Když už nemáš možnost (a možná ani nechceš?) být profesionálním jezdcem, nezahlodá v Tobě přece jen občas ten pocit, že bys chtěl mít snový tým, ve kterém bude Tvojí hlavní úlohou prostě "jen" skvěle zajet bez toho, aniž by ses staral o motorku a vše ostatní, co souvisí s bezproblémovým chodem týmu?
Nedokážu si to moc představit. A hlavně, jsme na to pořád dva a Ráďa má své práce taky nad hlavu… Nevím, myslím, že by to stejně nefungovalo.

Myslíš, že bys dokázal přimět někoho, kdo má finance a celkově dobré předpoklady, aby se při rozhodování, jaký sport si vybrat, zvolil z motoristické pavučiny právě sidecarcross? Jak by zněly Tvoje hlavní argumenty?
Sidecarcross jde u nás rychle dopředu. České teamy se dokáží kvalifikovat na Mistrovství světa pravidelně a navíc vozí domů slušný bodový příděl. Letošní závody jsou navíc všechny vidět v TV. A taky třeba to, že na předním plastu sajdy je logo sponzora lépe vidět než na sóle. Když budu mluvit konkrétně za náš team, tak pro nás je cílem dlouhodobá spolupráce se spokojeností na obou stranách. Sponzoři s námi jezdí např. na závody, snažíme se jim vyjít vstříc a zúčastňovat se jejich firemních akcí, vozíme na sajdě děti... Neváhejte nás kontaktovat :-).

Jak hodnotíš letošní sezónu a jak to vidíš se svojí vlastní závodní budoucností? Máš nějaké krátkodobé a dlouhodobé cíle?
Rád bych získal domácí mistrovský titul, ale zaslouženě a musel by být vybojovaný. Letos jsme do toho dali všichni hodně úsilí a troufám si říct, že jsme měli prostě smůlu. Hlavně v českém mistrovství, kde jsme nakonec skončili až čtvrtí (pro mě určitě veliké zklamání).

A další věc, kterou si teď už troufnu říci. Legendy tohoto sportu – bratři Rozehnalové, jsou profesionálové ve všech směrech. Tolik práce a všeho kolem, co dali tomuto sportu. Takových jednotlivců a myslím, že i skupin v českém sportu moc není. Mají můj obdiv, ale také o to více jsou pro mě oni tou motivací v dalších závodech a příští sezóně. Tam jsou naše cíle stejné jako letos. V Čechách boj o titul a ve světě co nejvíce jezdit kolem 10. místa. Že to reálné je, jsme si letos zkusili, ale bude to hrozně těžké. A v dalších letech uvidíme... Nechci později hledat nového spolujezdce, tak snad to se mnou Ráďa ještě chvilku vydrží. Totéž platí o našem týmu celkově.

Pomáháš i Ty s rozkvětem sidecarcrossu, respektive třeba s výchovou nadějných jezdců? Pořádáte nějaké náborové nebo již konkrétně tréninkové kempy (soustředění)?
Rád bych se do něčeho podobného zapojil, bohužel v této době máme co dělat s vlastní přípravou. Ale rozhodně rád každému poradím nebo pomůžu, když je to v mých silách.

Zpět k závodům... Běžně vidíme nějakou tu akrobacii v průběhu sidecarcrossových závodů při běžných kláních, co třeba Ty a freestyle sidecarcross? Když už aktuálně létají vzduchem sněžné skútry, čtyřkolky a další, je tento druh oživení (jiného levelu) utopií? Už to někdo někde ve světě zkoušel a předváděl i mimo závodní dráhu?
Myslím, že to ještě nikdo nezkoušel. Ráďa je člověk z gumy a jeho kousky za letu, když má náladu, jsou pro diváky zážitkem... Rád bych s ním někdy nějaké složitější triky vyzkoušel, ale co už teď jistě vím, je, že je to hodně náročné, protože se sajdou se dá za letu celkem hodně manipulovat, jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu...

Máte v sidecarcrossu také nějaké ženy? Jak nahlížíš na to, že se rozhodly soupeřit v motoristickém sportu s muži? Baví Tě třeba sledovat alespoň MX highlights ze závodů žen v rámci MXGP?
V sajdách jezdí letos jedna slečna jako řidič. V Holandsku se dokonce kvalifikovala do závodu MS, ale na tvrdé trati zatím tak rychlá ještě není. Pak jezdí ještě jedna Švédka jako spolujezdec. Jinak ženský motokros moc nesleduji.. Nechci kritizovat ženské pohlaví, ale chlapi taky nejsou třeba akvabely... Říkám to asi proto, že se bojím, že by mě nějaká holka mohla předjet :-).

Sleduješ Ty sám MXGP, AMA MX, AMA SX či jiné moto sporty?
V zimě koukám na AMA SX. Jsou tam neskutečné souboje a obdivuji ty závodníky, co všechno jsou ochotní a musí skočit.

O člověku občas hodně napoví, koho má za vzor, koho si váží a kdo ho inspiruje. Kdo je Tvým sportovním či životním vzorem a proč?
Nevím, co to o mně napoví, ale nemám žádný vzor...

Dají se na sidecarcrossové úspěchy lovit ženy či dívky?
Já si myslím, že se ženy dají kvůli sidecarcrossu spíš ztratit :-). Je to obětování spousty času, což se ne každé ženě zrovna líbí...

Čemu (komu) rád věnuješ svůj volný čas, když už Ti nějaký zbyde?
Přítelkyni, přátelům, garáži, psovi…

Co Tvoje celková životní vize?
Rád bych snad ve zdraví ještě navštívil pár zajímavých míst na světě, zajistil si stabilní práci, rodinu, domov... Asi jako každý.

Tvoje závodní a životní motto?
Neříkat si na trati, že už nemůžu a kdy už konečně bude cíl… A celkově se snažit myslet pozitivně.

Dokážeš si představit, že jednou založíš rodinu a Tvůj syn bude chtít jít ve stejných šlépějích jako Ty?
Určitě bych chtěl své děti podporovat v čemkoli (kromě fotbalu), co by chtěli dělat. Motorismus ale stejně vede. Některé poznatky se člověku hodí i mimo sport - zachovat klidnou hlavu (v rámci možností), reakce na nečekané situace, cit k technice všeobecně. Přijde mi lepší zlomit si ruku na motorce, než si ničit tělo kouřením nebo pitím... A hlavně jsou se závody spojené zážitky a vzpomínky, které vám nikdo nesebere.

Tvoje slovo závěrem...
Chtěl bych moc poděkovat rodině, přítelkyni, přátelům, našim sponzorům, především Borisovi a všem klukům z Českomoravského betonu, fanouškům, kterým se líbí náš styl a kteří za námi jezdí i do zahraničí, redakci Motolevel.com za ohromnou reprezentaci tohoto sportu celkově. A pokud by si chtěl někdo na vlastní kůži vyzkoušet tento sport, rád ho svezu. Sledovat nás můžete prostřednictvím stránek www.sidecarcerny.cz nebo na Facebooku.

PROFIL SAJDKÁRKROSAŘE – LUKÁŠ ČERNÝ

Jméno a příjmení: Lukáš Černý
Přezdívka: Pes
Datum narození: 20. 02. 1989
Bydliště: Nečín
Motocykl: WSP - JAWA 750 ccm
Team: JAWA Racing Team
Startovní číslo: 18
Třída: Side
Stav: zadaný
Výška: 188 cm
Váha: 77 kg

BLESKOVÝ VÝSLECH LUKÁŠE ČERNÉHO

Další zájmy: motorismus celkově, relax na hezkých místech
Oblíbená hudba: taneční
Oblíbený nápoj/jídlo: těstoviny se sušenými rajčaty / RedBull
Favorizovaná lokalita pro dovolenou/odpočinek? Kdekoli, kde je možné vypnout na chvilku mobil a hlavu.
Motokrosový začátek: 1995
Start sidecarcrossové kariéry: 2004
První závod (MX a sajda): 1995 v Radotíně a 2004 v Kramolíně jako spolujezdec
První závod Mistrovství světa sajd: 2006
Dosavadní největší úspěchy: několikrát vícemistr ČR, 7. místo v GP Estonsko 2014
Nejhorší zážitek spojený se sidecarcrossem: Nehoda mého táty v Jiníně a zvuk helikoptéry.
Sidecarcrossové cíle: Ve zdraví dojet odstartované závody. Kdo ví, co bude zítra...
Máš tetování? Nemám, ale dobrý nápad... Klidně.
Tvůj recept, jak si udržet dobrou náladu? Mluvit s pozitivními lidmi, snažit se myslet na lepší věci.
Kdybys nedělal sajdkárkros, jakému jinému sportu by ses věnoval? Curling. Dělal bych toho zametače :-).
Je nějaký sport, který nenávidíš? Sport ne, ale úplně nemám v lásce fotbalovou reprezentaci ČR. A je spousta sportů (nejen motorismus), kde naši sportovci těžce dřou a dosahují skvělých výsledků, a není o tom ani slechu, ani vidu. Např. paralympiáda atd.
 

Další fotky z Lukášova mládí najdete v poetické gratulaci Pepy Hejnala a Zdendy Růžičky, kteří mu ji věnovali k letošním 25. narozeninám:

http://www.motolevel.com/clanek-5211-dodatecne-vse-nejlepsi-lukasi

Připravila: Lucie Havlíčková (luh)
Foto: archiv Lukáš Černý, Josef Hejnal a Zdeněk Růžička

Motolevel Facebook
Motolevel Twitter
Motolevel Instagram

28. 12. 2014