Místní trať se nachází v malebné přírodě na rovinatém povrchu, kde dříve byly jen stromy a mokřina. S tím se nám také ředitel svěřil, že začátek neměli vůbec jednoduchý a než se jim podařilo vše dotáhnout do dnešní podoby, trať se jim vždy při závodech díky mokrému podloží rozpadala. Trvalo několik let, než se navezl dostatek materiálu, aby areál zůstával ve stejné podobě.

Všechno začalo v roce 1993, kdy se rozhodl s vybudováním zdejší trati, kterou nazval Zlatý kůň (lotyšsky je to zelta zirgs). Tohoto emblému si můžete všimnout na programech a plakátech. Pan Jaundžeikars se mi svěřil, že prý na zkušenou jezdili do České republiky, kde okukovali, co taková MS obnáší. Stihli ještě pár závodů MS v Ouběnicích a na kukandu také byli v jinínském areálu. Možná i proto mi některé zdejší nakopávací skoky připomínají domácí tratě.

Již v roce 1995 se zde jela první velká cena, na kterou přišlo úctyhodných 20 tisíc diváků a od té doby nebyl vynechán ani jeden ročník. Tím chci říct, že příští rok to bude kulaté 20. výročí MS side.

Přejděme nyní k fotografiím a vezmeme to pěkně popořádku, jak se mi vše povedlo zachytit. Již při příjezdu je vše dobře značeno. Než zaparkujete svůj karavan, máte možnost si ho umýt. Jak už jsem uvedl, areál se nachází na písčitém povrchu, kde depo je mezi stromy, ale i občas pod vysokým napětím elektrického vedení.

Nechybí zde vybudovaná budova pro ředitelství závodu, jury, press a VIP hosty, jako tomu bylo v Estonsku, kde budova byla navíc klimatizovaná. Zatím asi nejlépe zde fungovalo pevně vybudované sociální zařízení, které bylo pravidelně uklízeno. Na toaletách nikdy nechyběl toaletní papír. S teplou vodou už to sice bylo horší, ale po 30 stupňových vedrech se na vlažnou vodu člověk i těšil, neboť se chodil koupat mezi posledními a nepředpokládal jsem, že na mě ještě něco zbyde. Voda sice byla chladná, ale né křišťálová, jak tomu bylo ve Francii, kde po vykoupáni, člověk odcházel jako dáma.

Mycí box si dovoluji tvrdit byl na vysoké úrovni, kde stačilo připojit obyčejnou vapku. Zásuvka s elektrikou byla pod každým stolečkem samozřejmostí. Kdo neměl vapku, stačila hadice. Tlak byl tak silný, že na umytí motorky to stačilo.

Kemp pro fanoušky se nacházel hned vedle trati, patřičně oplocen a střežen ochrankou. Také byl hojně plný a i parkovacích místa pro diváky bylo hodně.
Nedělní dopoledne se rázem od pátečního večera rapidně změnilo, kdy jsem pořizoval první fotografie. Areál se naplnil diváky a díky počasí jich bylo nejvíce na stráni pod stromy.

Pak už jen stačilo najít vhodné místo na pozorování, neboť zde bylo na 80% trati dobrý výhled. Dlouhá startovní rovinka s pravotočivou zatáčkou na konci dělala nejednomu závodníkovi vrásky na čele, takže dobrá startovací pozice byla nutností.

Na zdejší trati byly náročné koleje a až 25m dlouhé lavice, které dokázali zvládnout jen ti nejlepší. Zdejší trať je asi jedna z mála, kde mechanici měli dostatek místa pro práci a výhledu na trať a mohli si tak závody užít.

Také press centrum bylo zatím na nejvyšší úrovni, co jsem zažil, výsledky okamžitě po dojezdu, rychlí internet, jídla a pití dle libosti. To samé mohu říct i o občerstvení pro diváky. Kdo měl hlad, netrpěl. Nestávalo se, že by něco došlo nebo se na něco čekala dlouhá fronta.

Kegums na mě zanechal krásný dojem, jak zde vše fungovalo, jak mělo. Dávám tomuto podniku jedničku. Bude se těšit na 20. ročník a věřit, že pořadatel pro nás přichystá nějaké milé překvapení.



Text a foto: Zdeněk Růžička

4. 8. 2015