Jednoho dne... 

Jestliže poslední dobou příliš často přemýšlíte nad tím, jak je váš život složitý, máte pocit, že jste na dně nebo podléháte podzimním pseudo depresím, kdy trávíte zbytečně mnoho času přemýšlením nad smyslem vašeho života, zkuste se dívat více kolem sebe a vnímat životní příběhy, které skutečně stojí za pozornost a dokáží vás navíc probrat či nakopnout a změnit nebo upravit váš dosavadní způsob myšlení. Jeden takový příběh pro vás mám...

Bojovník Mika Musquin! 

Jméno Mika Musquin ostatně ti z vás, kteří jsou zainteresovaní v motokrosu a superkrosu, už párkrát slyšeli také v souvislosti s jedním závodem, který před pár lety Mika odjel v dresu Buksa/Ados KTM Teamu. A letos v únoru byl rovněž na startovní listině slovenského supercrossového závodu, který se jel v košické hale vyřazovacím systémem "head-to-head". Mika se probojoval až do finále (viz video níže), kde podlehl svému krajanovi – Charles Lefrancoise.
 

"Když se stane něco takového, tak si většinou konečně uvědomíme, na čem skutečně záleží. Pokud jsme schopni oslovit lidi tím, co děláme a kým jsme v životě, je to to nejlepší, co se nám kdy mohlo stát."

Redaktor LeBigUSA.com Stéphan Legrand se potkal tři týdny po nehodě s bratrem Marvina Musquina – Mika Musquin, který se vážně zranil při Supercrossu de Chamount (Chaumont Supercross). A připravil interview, které si budete chtít přečíst do konce. Mika odpovídal Stéphanovi, který ho navštívil, aby zjistil, jak se mu daří, na otázky přímo na klinice CHU de Bordeaux (Bordeaux University Teaching Hospital). Kvůli Mikovým přímým odpovědí vzniklo interview plné naděje, které leckoho donutí trochu se zamyslet... .

Stalo se... 

Stéphan Legrand: Kde se nacházíme?
Mika Musquin: Jsme v rehabilitační klinice CHU de Bordeaux Pellegrin, protože mám ochrnuté tělo od ramen dolů. Nic necítím. Čekám na přeložení na kliniku Tour de la Gassies, která je re-edukačním centrem.  Na tomto místě mohu zůstat po dobu šest měsíců až jeden rok. Když mě přivezli 31. srpna 2015 na kliniku CHU, byl jsem zaintubovaný, protože jsem nedokázal sám dýchat. Lékaři mi chtěli udělat tracheotomii (Pozn. redakce: akutní chirurgický zákrok k otevření přístupu do průdušnice a k zajištění dýchání), ale bojoval jsem, abych se jí vyhnul a povedlo se, což bylo k překvapení všech kolem. Považuji to za nádherné vítězství. V současné době jsou moje plíce sice oslabené, ale pořád můžu normálně dýchat.

"Vím, že je s motokrosem konec, ale jsem silný. Změnil jsem svůj způsob myšlení a převtělil se do úlohy jezdce, který odstartoval na první pozici a najednou nemá z ničeho strach." 

SL: Pamatuješ si na svoji nehodu?
MM: Znám mnoho profesionálních superkrosových závodníků, kteří odmítají nabídky závodit při superkrosech v Německu, které jsou podle nich příliš nebezpečné. Místo, kde jsem havaroval, bylo mnohem nebezpečnější, než ostatní, která jsem za svoji kariéru stačil odhalit. V předchozích letech byly "whoops" (Pozn. redakce: roleta – několik hrbů za sebou) takové, že jsme je dokázali v pohodě přejet, aniž bychom museli nabrat nějakou výraznější rychlost. Tento úsek byl technický, nikoli nebezpečný. Pro letošek byly hrby sice nižší, ale jejich přejetí vyžadovalo mnohem větší rychlost. Během tzv. Amerického finále jsem se ocitl mezi Cédricem Soubeyrasem a Nicolasem Aubinem. Podařilo se mi před oba dostat, v pohodě jsem na whoops najel a pokračoval v jejich zdolávání. V mnou zvolené levé stopě zbývaly tři poslední hrby, které vypadaly mnohem méně rozbitě než ty vpravo. Rozhodl jsem se pro "roll and jump" manévr. Naneštěstí mě to nakoplo a moje přední kolo se dostalo do vzduchu. Zkoušel jsem s tím ještě něco udělat, ale neúspěšně. Dopadl jsem přímo na hlavu. Hned potom jsem si uvědomil, že jsem ztratil cit ve svém těle a nemůžu se hýbat, přestože jsem byl plně při vědomí. Viděl jsem Cédrica, jak vedle mě zastavil a řekl jsem mu, co se stalo. Zavolal jsem Nicolase Aubina a poprosil ho, aby mi pomohl z mojí 6D helmy, protože jezdí se stejným modelem jako já a zná dobře systém, který výrobci používají. Velmi snadno mi přilbu sundal. Snažil jsem se zůstat klidný, jak jen to bylo nejvíc možné.

Každý jezdec si uvědomuje, že se může něco podobného přihodit. Nic jsem necítil. Řekl jsem si sám sobě: "A je to tady. Je čas. Můj čas nadešel." Každý malý pohyb byl velmi důležitý. Upřímně věřím, že mi moje 6D helma zachránila život. Můžeme spolu vést debaty o důležitosti a efektivitě chrániče Leatt Brace, se kterým jsem jezdil, ale vše, co můžu říct je fakt, že mám prasklý obratel C1. Bylo by to lepší nebo horší bez Leatt Brace? Těžko říct. Leatt Brace byl společně s 6D helmou součástí mojí výbavy od roku 2008 a jsem rád, že jsem tyto ochranné pomůcky nosil navzdory tomu, co se mi stalo. Myslím si, že vděčím opravdu částečně právě této části výbavy za to, že tady ještě jsem.
 

Změna myšlení... 

SL: Jaké byly Tvoje první hodiny v nemocnici?
MM: Popravdě nebyly zrovna jednoduché, protože jsem měl potíže s dýcháním. Cítil jsem, že "odcházím" a byl jsem vyděšený. Měl jsem obavu z toho, co se se mnou děje. Morfiová injekce mě přivedla do jakéhosi deliria, a tak jsem se loučil se svými milovanými. Nebyl to lehký čas. Jakmile mi však doktoři vyjmuli z krku trubici, která mi pomáhala s dýcháním, začal jsem si uvědomovat celosvětový humbuk, který se rozpoutal po mé nehodě. Německá novinářka Maria Pohlmann mi poslala z MotoGP spoustu podporujících vzkazů spolu s GP jezdci. Dani Pedrosa mi pravidelně přes Marvina posílal zprávy a chtěl vědět, jak se mi daří. Davi Millsaps a Cooper Webb se o mě také zajímali, stejně jako nepřeberné množství francouzských a dalších fanoušků, kteří mi ještě pořád posílají vzkazy, fotografie, obrázky atd. Jako jezdci si uvědomujeme, že je důležité budovat si dobré vztahy. Vždycky však bude existovat skupina lidí, kteří porušují morálku tím, že zjistí, jak moc důležité to vlastně je a budují umělé vazby. V dobách jako je tahle, si však na konci dne uvědomíme, na čem skutečně záleží. Pokud jsme schopni oslovit lidi tím, co děláme a kým jsme v životě, je to to nejlepší, co se nám kdy mohlo stát.

SL: Jak se Ti daří srovnat morálně s tím, co se Ti stalo?
MM: Kdybych havaroval před pěti lety, myslím, že bych reagoval hodně špatně. Dnes jsem ale připravený. Cítím klid, jsem vyrovnaný a přijal jsem, co se mi stalo. Bolí mě, že vidím smutné svoje rodiče, svého bratra plakat atd. Tohle mě dokáže opravdu rozesmutnit. Ale když nechám právě tohle stranou, cítím se dobře. Netrpím. Po mém posledním zranění kolena jsem měl tři týdny bolesti. Teď netrpím. Bude mi nějaký čas trvat, než si uvědomím, co se vlastně stalo. Vím, že je s motokrosem konec, ale jsem dostatečně silný. Nastavil jsem svůj způsob myšlení coby jezdec do fáze, kdy získáte holeshot a najednou nemáte strach vůbec z ničeho.
 

Naděje... 

"Miluji motorky a budu rád, když budou všichni z mého okolí pokračovat v závodění a moje nehoda je nevyděsí. Udělal jsem jednu malou chybu z mnoha..." 

SL: Jaký dopad na Tebe mají následky nehody?
MM: Ničeho nelituji. Motorky miluji a přeji si, aby lidé v mém okolí nadále dělali to, co dělají. Dopustil jsem se jedné malé chyby, jedné z mnoha. Tým FDR mi připravil skvělou motorku s tlumičemi nejlepší kvality. Věděl jsem, že jsou poslední tři hrby na levé straně nebezpečné a přesto jsem na ně najel, ale tak to prostě chodí. Nemám žádné výčitky. Přemýšlím nad mnoha věcmi ve spojitosti s mojí budoucností. Miluji čtení knih. Rád bych se věnoval ekonomii. Chtěl bych studovat psychologii, protože jsem se o ni vždycky až vášnivě zajímal. Existuje přece tolik možností, které se mi nyní nabízejí. Nic z toho mě neděsí. Je to pro mě nová zkušenost. Nejsem mrtvý, jen začínám nový život. Miluji objevování nových věcí a už jsem si toho hodně ve svém životě vyzkoušel (smích). Cítím se dobře.

SL: Máš obavu z těžkých časů, které Tě čekají a svým způsobem nás předurčují ke všeobecně snadněji přejímaným modelům chování?
MM: Myslím, že jsem dost chytrý, abych se s těžkými časy dokázal vypořádat. Už jsem si prošel jinými složitými okamžiky, kdy mi umírali například přátelé. Zažil jsem ve svém životě okamžiky, kdy jsem byl sklesklý, ale slíbil jsem sám sobě, že se pokusím pokračovat ve svém životě dál a bez obav o budoucnost. Znám hodně lidí, kteří se ocitli ve stejné situaci jako já, ale narozdíl ode mě se nedokázali radovat z přítomného okamžiku a mysleli jen na to, jak jednou odejdou do důchodu, dali si zacíl třeba koupi domu atd. Jsou to lidé, kteří v podstatě žili ve svém stínu, schovávali svoji hlavu do písku a jejich život se po nehodě zcela rozpadl. Mám přece jen opačnou zkušenost. Doposud jsem dělal vše, co jsem chtěl dělat. Stejně jako na té trati jsem se před nehodou mohl rozhodnout najet na whoops pravo, ale... Každý z nás má v životě volby, po kterých musíme být schopni čelit veškerým důsledkům.

Nový život... 

"Netuším, kam momentálně kráčím, ale jsem na novou cestu připravený."

SL: Co bys rád vzkázal lidem, kteří Ti vyjadřují podporu?
MM: Rád bych jim vzkázal, že jim hluboce děkuji za jejich podporu. Zatím jsem neodpověděl na všechny zprávy, které jsem dostal, protože bohužel nejsem schopný držet telefon v ruce (smích), ale pokusím se všem co nejdříve odepsat. S pomocí Antoine Charrault, který je bratrem Mathildy, manželky mého bratra, jsem byl schopný lehce pohnout ramenem a trochu i svalem. Tohle jsou malá vítězství, která znamenají mnoho. Netuším, kam momentálně kráčím a směřuji, ale jsem na tu cestu připravený. Je to vzrušující. Věřím, že budu na dobrém místě a budu mít ty nejlepší podmínky. Upřímně a hluboce děkuji vám všem, kteří na mě myslíte, přestože vím, že slovo "děkuji" nedokáže dostatečně vyjádřit, co cítím. 

Jak vznikla tahle nemocniční selfie? Mika nechtěl publikovat smutný dojem vyvolávající fotku, na které leží připoutaný k rehabilitačnímu lůžku v nemocnici. Souhlasil s tímhle bláznivým selfiečkem, na kterém je společně s autorem interview Stephánem Legrandem a také se svým nejlepším kamarádem Cédricem Soubeyrasem. A ten snímek naznačuje, že je Mika opravdu silný a připravený na novou životní etapu. 

Podpořte Miku!

https://www.gofundme.com/mika85

Připravila: Lucie Havlíčková (luh)
Autor a místo vzniku interview: Stéphan Legrand na klinice/LeBigUSA.com, klinika CHU v Bordeaux
Foto: archiv Mika Musquin, Radim Kubala, Rico Schneller/Swpis.com a Kevin Francois
Grafika úvodní fotky: Pascal Lpz
Zdroj: RacerXonline
Hudba: Ludovico Einaudi