Kdo je trochu znalý side scény, zajisté postřehl, že není WSP jako WSP. To jsem zjistil jednoho dne, kdy se v karavanu válela čepice s nápisem WSP sidecar a WSP racing. Nikdy jsem se nad tím nepozastavil. Až nyní. Začal jsem tedy pátrat, kde je příčina, až mi to bylo nakonec objasněno. Nelenil jsem a oslovil oba dva pány Willemsen, otce a syna Daniela. Nyní vám mohu předložit unikátní rozhovor s desetinásobným mistrem světa. Za překladatelské pomoci Lukáše Černého jsme se ho zeptali na stavbu rámů, jeho závody a došla řeč i na Dakar.

Před samotným rozhovorem trochu uvedu našeho hosta ve stručném curriculum vitae, abyste věděli, o jakou významnou osobnost side scény jde:

Celé jeho jméno zní Daniël Johan Nico Willemsen a narodil se 7. 5. 1975 v holandském Lochem. Patří mezi nejúspěšnějšího jezdce v historii sidecarcrossu. Získal neuvěřitelných deset titulů mistra světa, a to v letech 1999, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011 a 2012. Nizozemský národní šampionát vyhrál celkem devětkrát. V roce 2005 mu byl udělen řád Orange-Nassau za jeho úspěchy v motoristickém sportu. V jeho rodném městě Lochem po něm dokonce pojmenovali ulici, když se stal počtvrté mistrem světa. V roce 2007 se také zúčastnil Rallye Dakar a skončil desátý v sólo třídě motocyklů.



Jaký byl důvod, že jsi začal stavět své rámy?

V letech 2000-2009 jsme používali rámy VMC. Bylo velmi těžké přenést mé myšlenky a vylepšení do tohoto rámu, protože to nebyl můj produkt. Proto jsme v roce 2010 přišli s myšlenkou vlastního šasí. Cílem bylo udělat nová vylepšení a toto ihned přenést jako standart pro všechny ostatní zákazníky. Ne jako u VMC, kde speciální věci dostávali jen TOP jezdci v mistrovství světa.

Spolupracoval jsi se svým otcem?

Ano, v roce 2010 jsme začali s mým otcem Berrym. Spolupracovali jsme na vývoji a nových technologiích a vše šlo dobře. Jen komunikace a náš výhled do dalších let byly rozdílné. Prostě už jsem si chtěl věci dělat po svém.

Počítal jsi v roce 2010, že budeš mít takovou spoustu zákazníků jako teď?

V roce 2010 jsme měli lehkou „kopii“ VMC rámu, kde jsme udělali pár změn a modifikací. Dalším rokem jsme již kompletně vyrobili náš nový rám dle našich představ. Jsem velmi šťastný, že po cca. 5 letech jsou naše produkty na výsluní a v popředí všech šampionátů, včetně titulu mistra světa.

Jakým stylem probíhá vývoj nových věcí na rámech?

Mluvím se spoustou našich jezdců a neustále se ptám, kde je problém, co by změnili, co se jim nelíbí, kde rám praská… Někteří jezdci na špičce mistrovství světa mi tyto informace nepodávají, protože o jejich motorky se kompletně starají jejich mechanici a oni prostě nevědí. A vývoj? Např. přední vidlice - vyrobili jsme 10 různých vidlic, z toho pouze jedna byla dle mých představ, ostatní šly do šrotu.

Máte nějakou změnu výroby pro levostranné sajdy?

Dříve jsem vyráběli pouze pravostranné sajdy, protože jsem na nich cítil veškeré změny. Od roku 2012 používáme moderní laserovou technologii, která s velkou přesností zkopíruje a zaměří naše produkty. Můžeme tak potom vyrobit stejně kvalitní rámy i pro levostranné sajdy, např. pro Team Brown.



Proč jste se rozhodli pro rám „Deltabox“?

Tyto rámy jsou oproti tehdejším standardům, tj. jedna hlavní trubka od krku po sedlo, daleko stabilnější. Váha motorky včetně jezdců je kolem 350 kg, a např. na trati jako je švýcarský Röggenburg, kde jedete z obrovského kopce ve velké rychlosti do zatáčky, je třeba, aby se váha lépe rozložila a síla netlačila na jedno místo.

Takže to byl nápad Tvůj společný nápad s otcem?

Ano, chtěl jsem oproti VMC udělat naše šasí a hlavně stabilnější přední vidlici. 

Všimli jsme si, že Ty a Tvůj otec spolu již nepracujete, i když oba používáte značku WSP. Tuto informaci spousta lidí vůbec neví.

V roce 2010 jsme dali hlavy dohromady. V roce 2012 jsme našli společnost, která nám měla pomoci ve výrobě rámů. V tomto roce jsem se rozhodl jít jinou cestou než on. Tato společnost vyrábí rámy i nadále jak pro mě, tak pro mého otce. On používá jméno WSP Sidecars, já WSP Racing. Já se snažím dělat neustále nové věci a jít s kvalitou nahoru. Ne vždy však nové věci znamenají lepší věci. Druhý důvod odejít od táty byl také administrativní. Se sajdkárami prodáváme jak otec, tak já také další věci, např. moto oblečení. A z hlediska fakturace byl tento obchod problematický.

Na webové stránky obou Willemsenů přejděte kliknutím na obrázky níže, v prvém případě se jedná o Danielovy:





Máte tedy stejného producenta Vašich rámů?

Máme specialistu, který je velmi dobrý konstruktér a odborník na trubkové materiály. Dokáže přenést naše myšlenky a přání do reálné sajdkáry.

Co můžeš nabídnout lepšího oproti konkurenci?

Víš, největší problém některých jezdců je, že neumí říct svému mechanikovi, že jeho stroj není v pořádku, např. tlumiče, geometrie motorky atd. Nebo vědí, že je něco v nepořádku, ale neumí to popsat nebo najít příčinu a následné řešení. Myslím, že já tyto problémy dokážu najít, vyřešit je a pomoci jim.
Další věc je, že pokud zakoupíte naši motorku, dostanete ten nejlepší balíček produktů. Kvalitní brzdy, silný řetěz, vodní hadice. Nemusíš pak jít a shánět si kvalitní věci sám, ani nemusíš některé součástky typické pro sajdkáry pasovat a vyrábět si sám. U nás dostaneš vše už rovnou v balíčku, a to za stejnou cenu jako konkurence s méně kvalitními díly.

Daniel nám ukázal listy A4 popsané od shora až dolů…

Podívej, toto je seznam všech dílů pro novou motorku, od rozpěrky po poslední plastík. Zákazník si tedy i může vybrat, které díly chce nebo nechce, a hlavně ví, že dostane vždy to, co má.

Dáváte nějakou záruku na Vaše produkty?

Motocross a zvlášť sajdkáry jsou specifické stroje, nedáváme na ně záruku. V roce 2013 jsme dostali reklamaci od našeho jezdce, že mu rám praská již ze začátku po koupi. Po dalších jednáních jsme mu zdarma dodali kompletně nový rám. Až další rok jsem ale z depa dostal informaci, že neměl správně vyvážený motor, proto rám pod tíhou velkých vibrací z motoru praskal.

Jaká je životnost Vašich rámů?

Životnost našich rámů je dle mého dva roky, míněno v mistrovství světa včetně národních šampionátů jednotlivých teamů a tréninků.

Oproti konkurenci nepoužíváte na Vaše rámy chrom, ale barvu. Má to nějaký význam?

Máme vyzkoušeno, že jediná výhoda chromu je v tom, že se dá dobře umýt. Ale z technického pohledu je to problém. Např. v automobilovém sportu ve výrobě rámů pro autokros je úprava ve formě chromu zakázána. Proto naše rámy lakujeme a vidlice, které nejsou tak namáhané, necháváme chromovat kvůli údržbě.



Myslíš, že Tvé rámy jsou nejlepší na trhu?

Je těžké o sobě říci, že naše produkty jsou ty best. Máme jezdce, kteří jsou mistry ve svých zemích: od východu Scherbinin, Rupeiks, Daiders, Soderqvist, Boller, Adriaenssen, Bax a spoustu dalších. Neprodáváme jim pouze rámy, ale pomáháme jim také s nastavením celkového motocyklu, ať přijde Adriaenssen nebo někdo poslední z ukrajinského šampionátu, pomůžeme všem. Stále je co zdokonalovat.

Lukáš se ptá: Jak se liší nastavení motorky pro písečnou trať?

Na tvrdších tratích běhají tlumiče rychleji po menších dírách, musejí se tedy stejně rychle vracet zpět nahoru. Na písku je tedy třeba trochu tlumiče přitvrdit.
Je velmi těžké najít správné nastavení tlumičů.

Co nemáš rád ve svém byznysu?

Spousta teamů chce tento sport dělat profesionálně. Co ale nemám rád, jsou pomluvy. Sidecarcross dělá zvláštní skupina lidí, kdy někteří jsou specialisti v pomluvách a nedokážou přijít rovnou. To mi vadí.

Obáváš se konkurence? VMC přišlo po tvém produktu také s Deltaboxem..

Ano, samozřejmě. Myslím si ale, že lidi ocení naše ceny za motocykly a také za celkový servis a pomoc, kterou jsem zmínil. To je pro mě důležité, spokojenost klientů.

Tvá firma se zabývá jen výrobou rámů na sajdy?

Ne, aktuálně vyrábíme i rámy pro čtyřkolky, to je další vývoj, nyní např. náš projekt WSP Quad s motorem JAWA 450 ccm. Dále se má firma Willemsen Technik zabývá součástkami pro industriální průmysl, opravami strojů apod.

Kolik úsilí věnuješ reklamě a co bys chtěl vzkázat novým zákazníkům?

Docela dost. Máme aktuální www stránky, na závodech stavíme vždy stánek se všemi produkty na viditelném místě, posíláme zákazníkům newslettery e-mailem, Facebook, už nevím, co udělat pro reklamu více (smích)… Pokud mě zákazník kontaktuje, vždy se mu snažím odpovědět co nejdříve zpět.



Obraťme list na tvoji závodní kariéru. Co vše musíš udělat pro to, abys byl v TOP 5 v mistrovství světa?

Uznávám mé „3 T“ - technika, talent a trénink... Musíš mít dobrý motor, tlumiče, abys dojel všechny jízdy. Dále potřebuješ mít také talent. Můžeš posilovat, cvičit, mít motorku, mechaniky, ale bez talentu se nikam nedostaneš. A nakonec trénink. V zimě trávím mnoho času v posilovně. V létě jsme byli ve Španělsku, kde dostaneš motorku do ruky a zúročíš tak síly z posilovny. Poslední dobou se pro mě změnil trénink z důvodu obchodu. Pokud trénuji v Holandsku, není tolik času jezdit na sajdě. Dojezdíš a vracíš se do reality. Ve Španělsku to bylo jiné. Trénuješ každý den od rána pořád. Jsem 10 x mistr světa. Vím, obnáší to obrovské množství dřiny, času, peněz, je to neskutečně náročné. Všichni od tebe očekávají vítězství, ale vždy to není tak jednoduché. To je téma na velmi dlouhé povídání. Rád bych nyní našel poměr mezi závoděním a obchodem. Závody mě baví a sajdkáry také.

Takže stále myslíš na další titul mistra světa?

Ne, rád bych ještě top 3, ale titul ne.

Máš stále motivaci pro závodění?

Ano. Sice v roce 2013 a 2014 se nevedlo a nebyla kvalita, ale letos to bylo ok. Bylo to období, kdy jsem začínal s Robbiem Baxem, moc se netrénovalo, navíc jsem byl na dvou operacích, takže jsem si řekl, že pojedu na to, co půjde.



Máš doma sajdkárového veterána?

Ne, nemám. Loni jsem na internetu našel naši první sajdkáru, na které jsme startovali s bratrem Marcelem. Byla to sajda s motorem Suzuki 250 ccm. Než jsme se dohodli, že ji koupíme a dáme do původního stavu, byl inzerát už pryč.

Do své kariéry závodníka sis připsal také start na nejtěžším motoristickém podniku Dakaru. Co Tě vedlo jet Dakar a zopakoval bys účast na něm?

Dostal jsem nabídku jet v roce 2007 v Africe, v roce 2009 v Americe a v roce 2010 třídu Maraton. Chtěl bych jet ještě jednou, možná na čtyřkolce nebo motorce, ale ne v autě nebo kamionu.

Co bylo těžké na americkém Dakaru?

Neměl jsem palivo, neměl jsem vodu. Praskla mi benzínová nádrž, navíc jsem měl pád, při kterém mi praskl „camel bag“, a neměl jsem ani co pít. Musel jsem čekat na pomoc. V tu chvíli jsem si řekl, že ze závodu odstoupím a pojedu domů (smích).


Na závěr děkuji Danielu Willemsenovi za poskytnutí rozhovoru a za čas strávený nad mými zvědavými otázkami. Ve sportovní kariéře a i té obchodní mu přeji mnoho úspěchů!



Připravil: Zdeněk Růžička
Překlad z angličtiny: Lukáš Černý
Doplnění: Josef Hejnal
Foto: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal

2. 12. 2015