Vrátný předjel deset kamionů a skvělou stíhací jízdou si zajistil sedmnácté místo

Tomáš Vrátný se v šesté etapě Rallye Dakar 2016 blýskl skvělou stíhací jízdou. V měřeném úseku dlouhém 295 kilometrů předjel deset kamionů a dojel si pro sedmnácté místo.

To si šéf týmu Bonver Dakar Project zajistil bezchybnou jízdou v rychlostní zkoušce konající se u bolivijského města Uyuni v nadmořské výšce přesahující 4 000 m.n.m.

„Etapa nám vyloženě seděla. I když jsme byli na startu vzadu, předjeli jsme několik kamionů a aut. Navíc foukal vítr, takže jsme nemuseli jet v prachu a celkem jsme si to užili. Auta fungovala perfektně všem třem posádkám,“ konstatoval Tomáš Vrátný, který byl ze tří mezinárodních posádek jedoucích za tým Bonver Dakar Project nejúspěšnější. Do měřeného úseku sice vyrážel až jako sedmadvacátý, předjel ovšem deset kamionů a do cíle dojel jako sedmnáctý. O pouhé tři vteřiny za ním se umístil jeho kazašský týmový kolega Artur Ardavičus, který byl osmnáctý. „S Arturem jsme si pěkně zazávodili. Jsem rád, že jsme se umístili hned za sebou, protože v tomto pořadí budeme vyjíždět do další etapy a můžeme si tak vzájemně krýt záda,“ pochvaloval si Vrátný.  „Chtěl bych také opět vyzdvihnout Albertův výkon. Albert každou etapou zrychluje a překvapuje nás svou rychlostí. Doufám, že mu to vydrží až do konce závodu,“ dodal Vrátný na adresu svého hendikepovaného týmového kolegy Alberta Llovery. Ten dojel šestadvacátý.

V průběžném pořadí je Vrátný devatenáctý a na nejrychlejšího Hanse Staceyho ztrácí 2 hodiny, 11 minut a 40 vteřin. Hned za ním je Ardavičus, který je dvacátý. Llovera je čtyřicátý.

TZ týmu Bonver Dakar Project

Martin Macík jel v 6. etapě na jistotu a těšil se z přízně bolivijských fanynek

V pátek čekala na dakarské jezdce 6. etapa, okruh vedoucí opět v úctyhodné nadmořské výšce, pohybující se od 3 500 do 4 200 metrů nad mořem. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu týmu KM Racing po předchozí napínavé stíhací etapě tentokrát zvolili strategii: jedeme na jistotu. Pánové drželi krok s první patnáctkou, jeli klidně a zodpovědně. V etapě se umístili na 14. místě. Celkově si posádka drží 13. pozici a užívá si neskutečné přízně a náklonnosti přátelských bolivijských fanoušků, kteří závodníky doprovázejí doslova na každém kroku.

Kamiony v 6. etapě jely měřený úsek dlouhý 295 km, ale celkem i s přejezdy musely přes skalnatá úbočí absolvovat dlouhých 600 km. Střídání písečného a kamenitého terénu ve vysoké nadmořské výšce bylo i tentokrát náročné. „Hlavy máme jako pátrací balóny a navigátorovi málem vypadly oči z důlků. Musím přiznat, že mi to dnes moc nesedlo. Dvakrát jsem se navíc při otřesu v kabině praštil a pak už mě bolela hlava při každé díře, kterou jsme projeli. A že jich nebylo málo,“ líčí Martin Macík kondici ovlivněnou pobytem ve vysoké nadmořské výšce.

Posádka žluté liazky v aktuální etapě nechtěla příliš riskovat. Jela celkem klidně, vyrovnaně a na jistotu udržení v první patnáctce. „Na začátku se mi podařilo dostat se před první 3 soupeře, kteří nás zdržovali, ale pak už to dál nešlo, protože prvních 150 km bylo hodně rozbitých a nedalo se moc bezpečně předjet. Závěr etapy pak byl rovný a všichni jsme to mydlili stále 140 km/h, jako na dálnici,“ popisuje Martin.

Etapu tentokrát ozvláštnily záblesky největší solné pláně na světě Salar de Uyuni, která byla dříve dnem jezera. Bohužel, její krásy si Martin Macík, a zřejmě ani jeho soupeři, vůbec nestihli všimnout. Stejně jako rodného města prezidenta Evo Moralese, kterým dnes kamiony projely. „Tak to vůbec. Mám cestu dopředu nastudovanou včetně reliéfů. Vím, zda etapa povede horami nebo lesy. Ale že bych si všímal toho, že kolem zrovna prolétl papoušek, to ne. Držím pevně volant a soustředím se na řízení. Ale je vtipné, že po dojezdu vidíme na velkých obrazovkách v kempu natočený záznam ze závodu, parádní záběry z helikoptéry. Takže v té chvíli si říkáme – jé, to bylo pěkný, jak jsme jeli těmi horami,“ popisuje vjemy jezdců během závodu Martin.

TZ KM Racing Teamu
9. 1. 2016