Nestalo se totiž, že bych narazil na jeden model v deseti variantách. Ke každému stroji mi navíc sám majitel poutavě vyprávěl rozličný příběh a přiblížil mi jeho historii. A kdyby mi to nestačilo, mohl jsem se v poklidu začíst do historického časopisu. Kromě strojů mě také zaujala nádherná obrazová galerie našich „soutěžáků“, která byla vytvořena olejomalbou. Dále jsem při prohlídce narazil také na sbírku papírových modelů motocyklů a jejich doplňků. Ač muzeum není nikterak veliké, tak zde najdete betlém, který stojí za zhlédnutí.

 

Vzhledem k tomu, že mi nějaký čas zbyl, položil jsem majiteli muzea pár otázek a udělal s ním malé interview.


PROFIL: Pavel Pochop
- 35 let, svobodný, profesí technik


Jak ses dostal k motorkám a kdo tě k nim přivedl?

K motocyklům jsem se dostal kolem 7 let přes staršího bratra, který vlastnil motorku Stadion S11 a tu mi samozřejmě občas půjčoval. To byl asi ten okamžik, kdy přeskočila pomyslná jiskřička.

Proč právě Jawa a ČZ? Máš nějakou vizi do budoucna, na jaké exponáty se zaměřuješ?

Důvod je prostý. Na těchto motocyklech jsem byl odkojen a také si myslím, že je důležité, aby mladá generace, pokud ji to bude vlastně zajímat, poznala, jak kvalitní motocykly se v Československu vyráběly a jaké vynikající sportovní úspěchy byly právě na těchto motocyklech do roku 1989 docíleny.



Všiml jsem si, že expozice se skládá ze dvou částí. Jedna silnice, druhá terén a zbytek máš přímo doma. Kterou motorku máš tedy nejraději?

Těžko říci. Každý motocykl má své kouzlo a hlavně příběh, ale lhal bych, kdybych nejmenoval Jawu péráka vzhledem k jeho elegantnímu designu a nadčasovosti.
 
Kde vznikl nápad udělat ze sbírky veřejně přístupné muzeum?

Postupem času, kdy se sbírka stále rozšiřovala, tak mě napadlo zřídit muzeum pro veřejnost.

Ve tvé expozici najde člověk jednu raritu, a to motocyklový betlém. Pověz nám o tom něco více. Koho tato myšlenka napadla?

Betlém zhotovil náš soused, kamarád, kameraman, komentátor, malíř, umělec a bývalý soutěžní jezdec endura Mirek Urbanec jako památku na jeho otce, který ho na myšlenku výroby betlému přivedl již v roce 1979. Samotný betlém byl zhotoven v roce 2013, což je právě 100 let od startu první motocyklové šestidenní. Betlém je dokonce registrovaný i v knize rekordů.
 


Jak to děláš s otevírací dobou? Určitě také chodíš do práce a vstupné určitě není na poplatky za elektřinu, natož abys z toho mohl žít?

Otevřeno máme sedm dní v týdnu po celý rok. Najdou se návštěvníci, kteří přijdou třeba i v 19.30hod.. Zkrátka pokud jsme doma, tak je otevřeno. Jedna zajímavost je, že přes léto během motorkářské sezóny muzeum navštíví více motocyklistů z Německa či Holandska. Možná je to tím, že našinec jede přes obec hodně rychle, že nezaregistruje poutač či je motocyklová historie prostě nezajímá. Vstupné je pro děti a studenty zdarma a dospělí platí 50 Kč. Z toho jsou více méně uhrazeny náklady na provoz. Mám samozřejmě civilní zaměstnání.
 
Bude-li někdo chtít podrobný výklad, poskytuješ něco takového?

Každý, kdo přijde, má samozřejmě zajištěný výklad zcela zdarma. Pokud jsem přítomen, tak i v anglickém jazyce.
 
Kde sháníš nové exponáty?

Všude po světě, např. z USA, ze Švédska nebo i z Kanady. Nejvzdálenější exponát jsem přivezl v roce 2013 z Vancouveru, a to Jawu 250 Californian.
 
Co restaurování, děláš si vše sám nebo na to máš lidi?

Každý rok se snažím dokončit renovaci jednoho motocyklu, ale vzhledem k nedostatku místa pro nové exponáty budu muset zvolnit tempo. Z důvodu snižování nákladů se snažím co nejvíce činností dělat samostatně, jako např. klempířské práce, lakování, sesazování motorů, opravy a výměny el. Instalace. Externě tedy zadávám pouze čalounické práce, výbrusy, GO klik. hřídele a soustružnické práce.


 
Jaký je tvůj názor na restaurování? Nebylo by lepší ponechat motocykly v původním stavu, aby návštěvník viděl, jak doopravdy motocykl po letech vypadá a co zažil?

Musím říci, že bylo hodně hezkých dochovaných strojů zničeno renovacemi. Pokud je to možné, jsem zastáncem toho motocykl kompletně vyčistit, zprovoznit a ponechat v původním stavu.

Jaké máš plány do budoucna a co ti ještě ve sbírce chybí?

Jak jsem již zmiňoval, mám problém s nedostatkem prostoru. Nyní je expozice rozdělena na dvě části. Do budoucna plánuji najít nové prostory, např. třeba montovanou zateplenou halu, kde by bylo vše vystaveno jako jeden celek. Víš, ale pokud nemáš v ČR kamarády na správných místech, tak nějaká podpora od státu či EU je nereálná. A co se týče motocyklů, tak bych chtěl sehnat předválečnou čtyřtaktní Jawu 350 OHV.


Bleskový výslech majitele muzea:

1. Vstáváš rád?
 Ano.

2. Kde trávíš nejvíce času?
V zaměstnání.
 
3.  Je něco, co ti rodiče stále připomínají?
Často slýchám, že motocykly nejsou všechno.
 
4. Myslíš, že bys udělal něco jinak, kdyby ses znova narodil?
Toho by bylo hodně.
 
5. Co bys na sebe prásknul, máš nějakou neřest?
Moji slabostí a řekněme neřestí jsou špagety a hodně kečupu. Sním 3/4 balíčku na posezení.

6. Jsi pravák nebo levák?
Pravák.

7. Jak reaguješ, když potkáš blondýnu s velkýma…
Usměju se a pozdravím ji stejně jako každou ženu.

8. Jakou SMS máš nejraději?
Asi když cinkne, že přišla výplata na účet.
 
9. Co pro tebe znamená zima?
Jelikož jsme na horách, takže... zase budou padat sračky, ale to už vlastně nějaký rok neplatí.

10. Kam bys nikdy nejel?
Nevím o takovém místě. Spíš kam bych jel ještě jednou. Chtěl bych navštívit Nový Zéland.

11. Odkud byl tvůj nejvzdálenější návštěvník?
Nevzdálenější návštěvník byl z Kanady z Alberty.

12. Měl jsi někoho, u koho ses hodně zapotil při odpovědích?
Nikdy jsem se nezapotil :). Jen jsem měl ohromný respekt a úctu, když u nás byl v roce 2010 na návštěvě bývalý šéf konstruktér Jawy p. Křivka.



Pro koho byly tyto informace málo, může Krakonošovo motomuzeum navštívit osobně a pokochat se zajímavými exponáty.
Za redakci Motolevel.com děkuji Pavlovi za zajímavý rozhovor a přeji mnoho spokojených návštěvníků a nové exponáty ve sbírce!



Připravil: Zdeněk Růžička
Foto: Zdeněk Růžička
23. 1. 2016