A taky že to tak bylo. Vyrazil jsem na první contest po letní pauze Freestyle.ch ve švýcarském Zurichu, byly tam trochu šílený podmínky, jelikož jsme jeli venku a na finále začalo poprchávat... Nicméně jsem urval 3. flek za Torresem a domácím Rebeaudem. Super jsem si myslel, forma byla, tak happy. Pak jsem se ze Švajcu  vydal rovnou do ŘÍMA na Red Bull X-fighters...

Vše probíhalo výborně, trat krásná, velká, ale žádný stres, moc mě to bavilo. 2 dny tréninku a cítil sem se dobře, až moc dobře... Celkově RBXF pro mě byly celkem ve stresu, první závod Mexiko celkem hustý crash z flipu na superkickeru, menší otřes hlavy, rozhozenej. Kvalifikace hned potom a já ztracen na trati - normálně jsem zabloudil. Nekvalifikoval jsem se - pocity hodně špatný.

2. závod RBXF Egypt, závod u nohou sfingy, neskutečnej pohled. A já zase v tréninku dával triky co nikdy předtím. Poslední trénink, nájezd do rampy a najednou! Černo před očima, pomalu zaostřuju, všímám si, že letím ve vzduchu na motorce, ale v nějakým hodně blbým úhlu...V hlavě mě napadá Fuj! To je ale hnusnej sen, cítím vítr a sen se zdá až moc skutečný. Probírám se. Vole! Tohle není žádnej sen, to je realita, tak s tím koukej něco dělat! Vyskakuju z motorky a  přistávám na moje kotníčky z 9 m na dřevěný dopad... Naštěstí jsem byl v pohodě. Ve stresu jsme poskládali motorku a já zajel kvaldu jakž takž. V samotným eventu mě ve druhém kole vyřadil Villa o 1 helmu a v depu se o tom výsledku vedly hodně velký depaty.



No nic, tak teď jsem v Římě, věřím si, trať se mi líbí, vše podle plánu. Začíná kvalifikace, italský mechanici mi nandali nový pneumatiky na předek i zadek. Sem nabuzenej, přede mnou jel Remi, bohužel spadl z Cliffy flipu, ale byl O. K. Tak vyjíždím, najedu před rozhodčí 1...2.....3 rychlostní stupeň a plnej plyn, chci zaujmout nejdelším nosewheelie jen tak pro pobavení...

Mačkám přední brzdu...motorka se zabejčila, nespolupracuje, BUM, Prásk, BumPrásk!!! Sedím na zemi, motorka 10 m ode mě... Co se to K... stalo? Au, bolí mě záda a celý rameno, sedím dál... Zkouším hýbnout s ramenem a cítím jak mi klíční kost jezdí skrz kůži... Neee, křičím, tohle se nemůže stát! Nee prosím, nee teď! Vedu mistrovství světa, další závod příští vikend. Neee... tohle nemůže být pravda. Snažím se vrátit čas. Nefunguje to...za chvíli sedím sám v sanitce s italskýma doktorama a celou cestu si nadávám, nenávidím se. Otevřená zlomenina klíční kosti, rameno naštěstí v pořádku.

Nechci se tam nechat operovat. Jedeme s Martinem Přívratským, osobním kameramanem (neřídil v životě dál než 400km v kuse, teď ho čekalo 1300 km přes noc) hned domů, šílená cesta, klíční kost ven z těla, na benzínových pumpách si píchám injekce proti bolesti, chvíli i řídím. Volám Dr. Kutáčkovi a objednávám se hned na operaci. Doma se jen umyju a jedu do nemocnice.

Dr. Kutáček mě krásně sešrouboval. Vím o tom, že mi uniká první závod druhé půlky sezony, ale modlím se, abych mohl startovat na druhém. Ten byl za 2 a půl týdne po operaci.

Po 2 týdnech a konzultaci s Dr. Kutáčkem: "Libore, vím, že moc chceš jet a já ti to zakazovat nebudu, stejně bys mě neposlechl... Hlavně prosím tě nespadni a kdyby to moc bolelo, tak se na to vykašli...a jinak hodně štěstí!"

Vyrážím na další závod - Mistrovství světa Riga, kde byl další podnik. V tréninkách klička bolí, ale v závodě nacházím jakousi vnitřní sílu a na kličku vůbec nemyslím. Kvalifikoval jsem se do Finále a tam skončil 6. Nic moc, ale udržel jsem se v pozici, kdy jsem stále mohl bojovat o titul.

Jsem moc happy, že jsem se tohodle podniku mohl zúčastnit. Dávám další týden oraz. O víkendu razím do Německa na contest do Manheimu, jezdím v klidu a držím se na uzdě, abych něco zase nezbrblal. Dávám další týden oraz a už se cítím na trénink. U nás počasí nic moc, tak vyrážím do Itálie spolu s mým picollo bratremm kterému jsem dělal mechanika na SX v Miláně, kde jsem si i trochu zalítal s kámošema z Daboot. Ale v Itálii bylo taky hnusně, zůstávali jsme celý týden, ale nakonec se dalo jezdit jen 2 dny. Další víkend jsem dělal znovu "Mecháňu" bratříkovi v Genově, kde závodil i sám můj idol z teenagerských let Jeremy McGrath!

Po závodech domů, v Čechách celkem dost hnusně, ale 2 dny do foam pitu jsem dal.

A byla tu Ostrava - další závod MS. Doma, kámoši, rodinka, tisk...stres...ale dal jsem to a vyhrál jsem oba dny a znova se vyhoupl do čela MS!!! JO Jo JOO!!

Dokonce jsem zvládnul i prošvihnout snídani s českou televizí v pátek,  za což jsem byl celý víkend kárán...a od nějakých lidí i víc než bylo třeba, ale to nic I´m strong boy!

Víkend na to, předposlední, znovu 2denní podnik ve Vídni... Kámoši jeli v Praze Gladiator Games a já ve Vídni válčil o titul. Naštěstí pro mě znovu celkem úspěšně. První den 2. místo a druhý den jsem jim to vrátil a dokázal vyhrát... pocit štěstí :) a trocha míň stresu. Jsem na prvním místě o 6 bodů před posledním závodem v Brazílii...Není teď dne, kdy bych nemyslel na to, abych něco nezkazil, abych neuklouzl na ledu před barákem a něco si nezlomil, abych v noci nepotkal nějaké ruské bojovníky jako Martin Koreň v Mannheimu...

Dělám prostě všechno proto, abych do Brazílie dorazil a zajel tam dobře... Tak 11. prosince Brazílie se rozhodne....

Vím, že je to tentokrát nějaké delší, ale snad se nebudete nudit, já se celkem bavil:)

Tak se mějte L. P.

Video finále z Ostravy:
http://www.myvideo.de/watch/7862211/Libor_Podmol_Final_Run_Ostrava_21_11_2010

Video Press conference from Vienna:
http://www.myvideo.de/watch/7871596/Press_Conference_Vienna_27_11_2010

Chtěl bych poděkovat všem sponzorům, rodince, kámošům, fanouškům, který mě drželi nad vodou , i když to vypadalo bledě...

Díky navždy váš "Mouka" :))

A Nezapomente na náš Tomorow will be better FILM...stále na dokumentu pracujeme:)