A jak se vůbec dostal na naši trať? Jednoho dne mi přišel od něj e-mail, že by rád zkusil jezdit u nás závody a zda o někom volném nevím. V tu dobu Milan Jiroušek hledal spolujezdce, takže jsem mu dal kontakt na Benjamina a oni se nakonec spolu domluvili. Letos tak spolu absolvovali již druhou sezonu.



Na začátek mi dovolte malé představení. Benjamin Diot se narodil dne 10. 12. 1990 ve městě Tours, nacházející se 100 km jižně od Le Mans. Má mladší sestru a při rozhovoru prozradil, že právě dnes bude strýcem. Vystudoval vysokou školu marketingu a obchodu ve Francii. Nyní pracuje na pobočce Total v České republice jako prodejce energií, jak podotknul, konkurují Gazpromu.



Má první otázka nemohla tedy začít jinak než... Jak ses dostal do Čech?

Před třemi lety jsem přijel do Čech na prázdniny a právě jsem dokončoval školu. V té době nadnárodní firma Total sháněla nové zaměstnance pro oblast Čechy, tak jsem ji přijal.

Co ty a sajdkáry. Kdo tě k nim přivedl?

Jako malý chlapec jsem, coby divák, doprovázel na závody mého strýce, známého závodníka Herve Boursauda. Sám jsme začal na sajdě ve dvanácti letech. Několikrát jsem to zkoušel za řidítky, ale nedařilo se mi. Po střetu se stromem, který byl široko daleko jediný, jsem se rozhodl zůstat raději na vozíku.

Co na tvoje závodění říkají rodiče?

Máma, co viděla na vlastní oči některé pády, nechce o závodech ani slyšet a u táty je to podobné. Po mém zranění také na motorky zanevřel. To jsem měl před svojí první sezonou, kde jsem si na začátku roku zlomil levou ruku (dodnes má viditelnou jizvu - poz. redakce).

Vzpomeneš si na svoji první motorku?

Jasně, byla to KTM-Mefo

Jak se ti jezdí s Milanem Jirouškem a jak se domlouváte na sajdě?

Na sajdě není třeba moc mluvit a ty slovíčka jako uber, přidej, levá, pravá, umím! Milan na mne bere ohledy a jezdí rozumě. Důvěřuji mu, jezdí bezpečně.



Všiml jsem si na vašich dresech nápisu 2F, co to znamená?

Je to značka oblečení, co máme na sobě. V překladu to znamená něco jako dva přátelé. Ode mě máme dva sponzory, a to na helmy, které jsem používal dříve ve Francii od výrobce AWAX a na oblečení, které jsem sehnal přes kamaráda http://www.242graphics.fr .

Nyní bych obrátil téma trochu jinam, a to na tvůj život v Česku. Nyní se ti po dvouletém pobytu zde nabízí mnoho srovnání s tvou rodnou zemí. Co ti například připadá v Čechách divného oproti Francii?

Jsou tady lidé, kteří dokáží pít pivo už od deseti hodin od ráno.

Jak na tebe Češi zapůsobili?

Češi mi přijdou na první kontakt uzavření, ale jakmile se s nimi rozpovídáte, jsou upřímní a nesnaží se vás za každou cenu ojeb…, něco vám vnutit a nebo prodat. Lidé mi zde připadají, jako když ještě žijí v socialismu. Chodí do práce, aby pracovali, ale nesnaží se vydělávat peníze, nebo se zdokonalovat.

Rozhovor přeruší další francouzský spolujezdec Eduard Cheraue a se svojí češtinou, která se nedá zcela publikovat, dodává typické české hlášky:
„Jo jo, to je dobré, na to se vys …, to je v pohodě, to se nějak udělá“.

Máte nějaké přísloví o Češích? U nás se například říká: pije jako Dán, miluje jako Francouz...

Na chlapy si nic nevzpomínám, ale o děvčatech se u nás říká: Je povolná jak Češka!

Vděčné téma je jídlo. Co ty a naše kuchyně?

Vaše jídla znám. Chutná mi guláš a klobása, ale mám-li být upřímný, vaše jídla mi připadají strašně jednoduchá na přípravu, připadá mi, že si tady s jídlem kuchaři nehrají tak jako u nás.

Vaříš také?

Já vařit umím, ale tady u vás je jídlo tak laciné, že zde nevařím a raději se jdu najíst do restaurace.

Znáš jídla pojmenovaná jako francouzské brambory nebo pařížský krém?

Francouzské brambory už jsem měl, ale je to hloupost, nic to s francouzskými nemá společného a pařížský krém neznám.



Koukal jsem, že máš přítelkyni z Čech. Kde jste se poznali a v jakém jazyce komunikujete?

Mluvíme spolu anglicky. Přítelkyni jsem oslovil v jednom baru, ale musím se přiznat, že to tak jednoduché nebylo. Žádná láska na první pohled. Dobývání mé slečny bych přirovnal k pádlování proti proudu.

S přítelkyní už nějaký pátek chodíš, co na ní obdivuješ?

Jak je spontání a stále se na mě usmívá. Velice mě podporuje ve všem, co dělám a plánujeme společně odcestovat do Asie do Singapuru, kde bych chtěl nějakou dobu žít a pracovat. Tímto bych chtěl vlastně říct, že dnes je můj poslední závod v Čechách.

Jak to s tebou tedy bude příští rok?

To je ještě na dlouhé plánování. Nejvíce je z toho smutný Milan, bude si muset najít nového spolujezdce. Nevím, na jak dlouho to bude, to je ve hvězdách, ale chci se vrátit a ještě zkusit závodit v jiné zemi, kde je sidecarcross hodně rozšířen.

Co pro tebe tedy sajdy znamenají?

Je to můj celý život. Umožnilo mi to procestovat spoustu míst v republice. Sajdy nejsou jen hobby, je to moje vášeň.



BLESKOVÝ VÝSLECH:

Závěrem, jak je vždy mým zvykem, pokládám deset krátkých otázek na tělo.

Jakou nohou ráno vstáváš?
Pravou.

Co máš nejraději na Česku?
Sajdy a přítelkyní.

Slavíš nějaký český svátek?
Ne, žádný neznám.

Co tě nejvíce dobíjí?
To, že je moje rodina v pořádku a všichni jsou zdraví. Výlet do Asie.

Plánuješ děti?
Ano.

Když jsi byl malý, co ti rodiče pořád říkali?
Uklízej si pokoj!

Máš nějakou špatnou vlastnost, kterou na sobě nemáš rád?
Nedokážu si zapamatovat datum.

Ta dobrá?
Jsem klidnější povahy.


Děkuji Benjaminovi za krátký rozhovor a přeji mu mnoho úspěchů v jeho cestě do Asie.



Připravil: Zdeněk Růžička a Martin Tobiáš (překlad z ang.)
Foto: Zdeněk Růžička
29. 10. 2016