V loňském roce oslavil mistrovský titul ČR ve 125 ccm a na německém ADACu obsadil 2. místo. Vrchol pro něj byla pak účast na MXGP v Lokti nad Ohří, kde jel na divokou kartu a sbíral cenné zkušenosti. Premiérový start mu jasně ukázal, jaká konkurence momentálně vládne ve světě i na čem musí zapracovat. Při naší rozmluvě bylo z něj cítit velké seběvědomí a odhodlání se prosadit v zahraničí.

BIOGRAFIE - Petr Polák:

věk: 15 let
váha: 64 kg
bydliště: Vrhovče u Klatov
sourozenec: starší bratr Pavel
začátky s motokrosem: v 5 letech na čínské motorce
1. závod: v Kraslicích v roce 2006
záliby: motokros, kolo
závodní vzor: Chad Reed a Ken Roczen
oblíbené jídlo: čerstvé krevety v italské restauraci na pláži

Úspěchy:

2012: mistr ČR v 65 ccm, 3. místo MS juniorů jednotlivců (65 ccm)
2013: 3. místo MS juniorů jednotlivců (65 ccm), 2. místo MS družstev juniorů (65 ccm)
2014: mistr ČR v 85 ccm
2015: 2. místo MM Německa ADAC v 85 ccm, 4. místo MS juniorů jednotlivců v 85 ccm, 6. místo ME v 85 ccm
2016: mistr ČR v 125 ccm, 2. místo MM Německa ADAC ve 125 ccm

Kariéru jezdce motokrosu máš slibně nalinkovanou a ještě tě zajisté mnoho čeká. V biografii si poznamenal, že na motorce sedíš prakticky od svých pěti let. Určitě tak nebude pro tebe problém si vzpomenout na svůj první závod a jak probíhal?

Do motokrosu mě přivedl táta, takže už v předškolním věku mě posadil na motorku, proto první závod jsem jel už ve svých 5 letech. Vzpomínám si, že se konal na trati v Kraslicích. Bohužel si z něj neodnáším moc pozitivní zážitky, jelikož jsem dojel jako poslední. Ale na druhou stranu musím dodat, že na mém neblahém umístění se podepsala neznalost, jak probíhají závody. Teď mi to přijde úsměvné, ale tehdy jsem vážně nic nevěděl, takže jsem si v těch Kraslicích v půlce závodu zastavil a došel si na záchod (smích).



Následně ale tvá hvězda vyletěla přímo vzhůru a postupně si se vypracoval v těžkého soupeře. Když se ohlédneš, vybaví se ti ještě první vítězství?

Na něj si už ani nevzpomenu. Jediné, co se mi vybaví, je motorka KTM 65 ccm, na nichž jsem vyválčil mnoho úspěchů. V začátcích byly pro mě závody jen jako zábava a spíše jsem si jich užíval. Nebazíroval jsem na pohárech a úspěších.

Přesto si domů vozil jednu trofej za druhou. S takovým množstvím by se vyplatila nějaká síň slávy. Vytvořil sis nějakou nebo je jen skladuješ v krabici? Počítal si, kolik jich vlastníš?

Zatím nebyl čas vytvářet nějakou výstavní skříň. Skladuji je tak na půdě, jelikož do garáže se již nevejdou. Není se co divit. Nasbíral jsem jich opravdu hodně. Před třemi lety jsem to s bráchou počítal a dostali jsme se na číslo 280!

V loňském roce sis zkusil první zahraniční angažmá v belgickém týmu Diga a mohl porovnávat s českými podmínkami. Do té doby tě připravoval zkušený trenér Jan Froněk. Poznal si, jak funguje plně profesionální tým. Můžeš naznačit, jaké změny s tím byly spojené? Jak na tebe působilo fungování motokrosu v Belgii?

Nezměnilo se toho tolik, i když něco přeci. Šlo hlavně o špičkové zázemí, které se mi dostalo. V belgickém týmu se mi postarali o veškerý servis, takže jsem měl více času na trénování a na sebezdokonalování. Vše na mě působilo velmi profesionálně.



Na vzestupu tvé sportovní kariéry se velmi podepsal renomovaný trenér Jan Froněk. Kdy si s ním navázal první spolupráci?

Naše spolupráce začala někdy v roce 2012 během závodu v Jiníně. Vyhrál jsem tam obě dvě rozjížďky, což se mi ten rok nikde nepodařilo. Po rozjížďce jsem přijel do depa a tam už na mě čekal Honza. Zažil jsem krásný moment, na který nezapomenu.

Jak se ti vůbec spolupracuje s trenérem Janem Froňkem? Můžeš na sebe prozradit, jaké třeba špatné návyky sis přinesl?

Dříve jsem jezdil rovně do zatáček a strašně brzy brzdil. Naopak nyní mě Honza učí držet správné tempo a neztrácet rychlost.

Motokros je velmi náročný sport, kde si musíš hlídat nejen fyzickou přípravenost, ale také životosprávu. Co jsi do této doby měl nejraději k jídlu a nyní ho musíš vynechat? Radí ti někdo, jaký máš mít jídelníček, aby tělo správně fungovalo?

Předně musím poznamenat, že jsem si dříve rád dopřával sladké, zejména tatranky, sušenky atd. Po závodech jsem nejraději zašel do McDonald´s nebo KFC. Honza mi ale nic nazakazuje jíst. Jen mi doporučuje, co je správné jíst a co nikoliv. Letos mi ale ukázal správnou cestu kondiční trenér Lehotský, který mě vzal do parády a postupně mě odnaučuje špatné stravovací návyky. Hodně jsem koukal, jak jsem jedl jen sladké a nic potřebného, co tělo potřebuje.



Loňská sezona byla pro tvůj další růst z několika faktorů velmi zlomová. V osobním životě si zakončil základní školu a přešel na střední. Ale i tvůj sportovní zaznamenal jednu významnou změnu, když tě angažoval ambiciozní český tým JD191, který se chystá prorazit v MS. Jak na tebe vše působilo? Co si slibuješ od týmu JD191?

Změny jsem vstřebal celkem v pohodě. Nastoupil jsem na střední školu v Příbrami a využil možnosti se připravovat s tamním BO Motor-Oil Autoprofi Mx racing týmem. Tím, že jsem zde na škole, mohu se plně věnovat tréninku na motorce. A co si slibuji od angažmá v JD191? Věřím, že zde bude vládnout přátelštějští atmosféra. Na sezonu budu mít připravené dokonce čtyři motorky.

Tvůj nynější parťák v týmu JD191 je také Radek Větrovský. Znali jste se již z dřívějška?

Radek s námi začal trénovat a postupně se přidal do týmu. V loňské sezóně byl se mnou v belgickém týmu Diga, kde jsme sbírali cenné zkušenosti.



Dalším posunem v tvé kariéře byl loňský start na divokou kartu na MS v Lokti nad Ohří. S jakým očekáváním jsi nastupoval a co ti přinesl?

Jel jsem nasbírat nějaké zkušenosti, něco se přiučit a dopadlo to dobře. Strašně jsem koukal při sobotní kvalifikaci, kde se mi povedlo vystartovat v půlce závodního pole. A dále mě udivilo, jak se tam nikdo s nikým nepáře a v každé zatáčce mě předjížděli klidně po třech. Po sobotě bylo pak hodně těžké si uvědomit, že i ten poslední jede strašnou rychlostí. Člověk musí ze sebe dostat maximum, aby se dokázal držet jejich tempa a předposlední místo v cíli považuji za úspěch.

I přes svou začínající sportovní dráhu jezdce motokrosu si už zažil dost. Závodil si na různých tratí a vyzkoušel si mnoho druhů povrchů i reliéfů. Už sis vyhradil některé, které ti více vyhovují?

Rád jezdím na měkčích, pískových, technicky náročných tratích, které v Čechách nejsou tak časté, ale úplnou americkou trať zase nemusím. Tam se drží stále plný plyn.

Zajímavá odpověď od českého jezdce. Většinou našinec takový povrchu zrovna nemiluje. Naopak jsou v oblibě skoky. Co ty? Skáčeš rád?

Jako menšímu mi skoky dělaly problémy. Teď už je to lepší. Nemám komplex skákat do dálky, ale za rozeného skokana se nepovažuji.

Asi každý jezdec si před novou sezonou vytyčuje cíle, které by chtěl dosáhnout. S jakými ambicemi půjděš do nového ročníku ty?

Fajn by bylo top 10 v MS, ale není to dobré říkat před sezonou.

Abychom trochu odlehčili náš rozhovor, můžeš nám prozradit, jaký byl tvůj nejlepší dárek od Ježíška?

Nejlepší dárek bylo angažmá v novém týmu.

Komu bys na závěr chtěl poděkovat?

Chtěl bych moc poděkovat Janu Froňkovi, Martinu Černohorskému, panu Šťovíčkovi, Janu Lehotskému, své rodině, všem sponzorům a lidem, co mi pomohli k úspěchům.


Za redakci Motolevel.com ti děkujeme za poskytnutí rozhovoru a přejeme, ať i nadále tě provází jen samé úspěchy a jízdy bez nehod a zranění!

VIDEO ROZHOVOR s otcem Petra Poláka:

K našemu interview dále připojujeme také video-rozhovor s rodičem našeho juniorského talenta Petra Poláka, abyste se také něco dozvěděli ze zákulisí.




Připravili: Josef Hejnal a Zdeněk Růžička
Foto: Zdeněk Růžička a archiv Petra Poláka
8. 1. 2017