Loni jsi všem ukázal, že jsi závodníkem roku. Jak to vnímáš?

Je to opravdu skvělé. Pracovali jsme skutečně  tvrdě a na konci se všechna ta dřina vyplatila. Být nazývaným  nejrychlejším jezdcem planety je ještě lepší. Jsem opravdu dojatý.

Jak jsi začal se závoděním?

Začal jsem v pěti letech. Je to obvyklá historka. Můj otec jezdil, a tak hned jak to bylo možné, pořídil mně a bratrovi motorku, malou PW50. Hrozně nás to bavilo, čímž všechno začalo. Nikdy bych si nemyslel, že se dostanu tak daleko. Byla to ale opravdu pěkná a zábavná cesta.

Měl jsi nějaké vzory?

Po prvním zhlédnutí závodů byl mým vzorem definitivně Jeremy McGrath. Byl pro mě prostě jednička a můj hrdina. Potom také Ricky Carmichael na 250. Měl jsem Rickyho rád, protože ze sebe vydal vždycky všechno a nikdy se nevzdal, dokud nezvítězil. To mě inspirovalo a cítil jsem vůči němu respekt za to, že dokáže tak tvrdě makat.

Co říkáš na to, že dnes vidí děti vzor v Tobě?

Na to se musí člověk nejdříve zvyknout. Každopádně se v této pozici cítím fakt dobře. Vždycky jsem toužil dostat se na tento level a stát se motocrossovou jedničkou.  Dříve jsem o svých hrdinech věděl všechno. Doufám, že jsem pro děti dobrým vzorem, stejně  jako byl pro mě Jeremy a Ricky!

Nyní jsi hrdina, takže jakou radu bys dal dnešním dětem?

Bavit se a užívat si život je nejdůležitější. Kromě toho najde člověk vždycky nějakou novou výzvu, kterou se snaží překonat.

Tvoje kariéra neprobíhala úplně běžně. Kdo stojí za tím, že jsi z třídy B postoupil hned do továrního týmu Suzuki?

Než jsem dostal smlouvu, nebyl jsem úplná nula. Jezdil jsem sice Béčka, ale vyhrával jsem a všechno probíhalo opravdu dobře. V 15-ti jsem přecházel na velkou motorku a jel jsem na test Suzuki do Kalifornie. Předtím jsem společně s tátou  komunikoval s Rogerem DeCosterem a říkali jsme mu, že bychom rádi jezdili za něj. Zůstávali jsme stále v kontaktu a navázali tak přátelství. V roce 2006 jsme byli pozváni od Suzuki týmu na testování. To byla bomba! Setkali jsme se v Glen Helen. Byl tam Ricky, Roger a celý tým. Jezdil jsem na jedné z testovacích motorek. Na konci dne mi měli říct, jestli mě vezmou nebo ne. Naštěstí probíhalo vše skvěle. Měl jsem svůj den a zajel jsem pár opravdu rychlých kol. Hned na místě mi Roger přislíbil, že mě vezmou do týmu. Všechno se stalo tak rychle, že jsem stihl odjet ještě poslední čtyři závody sezóny. Víc jsem si ani nemohl přát – můj sen se stal skutečností!

Měl jsi na začátku trému?

Šílenou! Byl jsem hrozně nervózní.

Tvůj nástup mezi profíky byl opravdu fenomenální. Co Ti to ulehčilo? Prozraď nám Tvoje tajemství?

Upřímně řečeno, nebylo to příliš jednoduché, ale moji rodiče mě vždy připravovali na to, že člověk musí tvrdě makat, aby dosáhl svých cílů. Už jako malé dítě jsem chtěl být profíkem a usiloval jsem o to. Je jedno, jak jsem úspěšný, vždy chci být ještě  lepší. Nikdy jsem neměl dost. Na cestě za určitým cílem se vždycky najde pár překážek, což jsem si vyzkoušel hned na začátku kariéry. Každý den, v každém závodě ze sebe musíš vydat všechno, protože najednou jsou čtyři roky kariéry docela rychle pryč.

Jaká je Tvá nejdůležitější zbraň?

Fyzička. Na té jsem vždycky tvrdě pracoval. Vždycky, když jsou ostatní unavení, já můžu jet na plný plyn.

Proč bydlíš zrovna na Floridě, když většina jezdců bydlí na západním pobřeží?

Východní pobřeží mám rád. Kalifornie a tamější životní styl mi příliš nesedí. Florida je super oblast pro motocross. Je tady teplo, celý rok dobré počasí a celkově dobré podmínky pro trénování. Člověk se musí cítit dobře tam, kde žije a když se necítí dobře, nedokáže ze sebe vydat vše, co může.

Jsi ještě velmi mladý, ale i tak jsi velmi úspěšný. Můžeš se srovnávat s držitelem rekordu Ricky Carmichaelem a Jeremy McGrathem. Jaké to je?

Je to skvělé, je to vše, co jsem si kdy přál. Vždycky jsem chtěl být nejlepší, nikdy ale nemám pocit, že jsem došel už na konec. Vždycky si stanovím nové cíle. Minulost nechávám za sebou a hledím vpřed a chci vyhrát ještě více závodů.

Když se zeptám závodníků na jejich cíle, většinou mi odpoví, že chtějí vyhrávat různé závody nebo mistrovství. Po čem touží Ryan Dungey?

Mým cílem je zůstat na takové úrovni, na které právě jsem a samozřejmě vytvářet nové rekordy. Upřímně chci skutečně udělat vše pro to, abych vyhrál každý závod. Jasně, že bych mohl sedět a užívat si, ale vždycky chci ještě víc.

Jak bys naložil se svým životem, pokud by ses nedostal k motocrossu?

Člověče, to je docela těžká otázka.... Vyrůstal jsem s fotbalem, basketem, baseballem a americkým fotbalem. Myslím, že kdyby se do mého života nedostal motocross, věnoval bych se jiné sportovní disciplíně.

Trénuješ rád nebo to děláš jen proto, že musíš?

Přímo to miluji! Každý den se vzbudím a těším se na trénink. Jsou dny, kdy je člověk opravdu K.O. a je těžké vylézt z postele. A právě to je dalším krokem k tomu být nejlepší – vstát a zase ze sebe vymačkat maximum. To, že mě trénováni skutečně baví, poznáte i podle toho, že nepotřebuji trenéra. Organizuji si vše sám. Teprve kdyby mě to nebavilo, potřeboval bych někoho, kdo mě nakope do zadku.

Bleskový dotazník:

Oblíbené jídlo: Zmrzlina.
Oblíbené místo: Minnesota.
Největší úspěch: Vítězství v Motokrosu národů v roce 2009. Vítězství 2010 bylo super, ale poprvé to bylo něco výjimečného.
Největší investice: Dům na Floridě.
Nemůžu být bez…: ....mobilu.
Milovník nebo bojovník: Myslím, že milovník.
Blondýny nebo Brunety: Dostali jste mě. Miluji blondýny!
Facebook nebo Twitter: Twitter.
Koho bys jednou rád potkal: Country hvězdu Carrie Underwood. Je blond....
Nejdůležitější závod: Motocross národů 2010.
Největší bouračka nebo zranění: RedBud 2007 - Dostal jsem highsidera a dopadl jsem fakt tvrdě.

Odkaz na jedno z posledních videí v HD kvalitě a s Ryanem Dungeym v hlavní roli:
http://www.motolevel.com/videogalerie-968-ryan-dungey-hd

Překlad: Nikola Otřísalová

Zdroj: MotoX – leden 2011